Letošní advent není moc nadějný: šetříme na vánočních dárcích, snižuje se životní úroveň. Ale svoboda a lidská důstojnost jsou vyšší hodnoty než materiální komfort.

Některé církevní zvyklosti jsou zastaralé a nesrozumitelné. Nemějme strach je revidovat.

V církvi je mnoho lidí, kteří se cítí opomenutí, odmítaní, vytěsnění na okraj. Synodální proces to chce změnit.

Kněz má v katolické církvi výjimečnou roli. Ta se však postupně proměňuje. Jaké kněze potřebujeme v 21. století?

Matka Tereza odpírala pacientům utišující prostředky, podporovala totalitní vládce, špatně hospodařila s penězi… Co si o tom myslet? A jak se dívat na kanonizační procesy v církvi?

Věřících křesťanů ubývá. Touha po předávání víry je však stále živá. Jen moc nevíme, jak na to.

Obrovské množství informací vnáší do našich hlav zmatek a do naší společnosti konflikty. Rozdíly však mohou být tvůrčí.

V době, kdy každý může veřejně říkat a psát cokoliv, ztrácí slovo svoji hodnotu. Ale „Boží slovo je stále živé a mocné.“ (Žid 4,12)

Katolická církev odmítá kněžské svěcení homosexuálních mužů i manželství stejnopohlavních párů. Je to v pořádku?

Lidé s homosexuální orientací mají často pocit, že je křesťanské  společenství nechápe, nepřijímá, odsuzuje. Některé církve si to uvědomují a hledají vstřícnější postoj.