Ten, kdo má ve víře naprosto jasno, se s Bohem možná nikdy nesetkal. „Víra bez chvění není pevná.“

Válka může přivést do krize naši víru. Skutečně Ježíš zvítězil nad smrtí? Není to iluze? Výplod naší fantazie?

Synodní zápisy z litoměřické diecéze jsou kritické i nadějné. Věřícím na církvi záleží, touží po její reformě a jsou připraveni se pro ni angažovat.

Sekulární Evropa se řídí křesťanskými hodnotami víc než pravoslavné Rusko. Ale stále ne dost.

Nový dokument o Římské kurii dává prostor laikům, brání zneužití moci, podporuje kulturu služby, otvírá tabuizovaná témata.

Demokracie je stále tím nejlepším systémem, jaký člověk vytvořil. Pro státy i pro církve. Je však třeba ji chránit a kultivovat.

Navzdory válce pokračuje synodní proces. Klíčová otázka zní: Stojí klerici nad Božím lidem, nebo jsou jeho součástí?

Stále žijeme v napětí mezi dobrem a zlem. Někdy nás však zlo ohromí svým rozsahem i brutalitou.

Násilí má mnoho podob a začíná v lidském srdci. Církev násilí odmítá. Ale ani ona nemá čisté ruce.

Ježíšův étos lásky k bližnímu s válkou nepočítá. Křesťané prvních staletí byli pacifisté. Přesto dnes jeden „křesťanský“ národ připravuje agresi proti druhému.