Pandemie udeřila s novou silou. Je s ní spojeno mnoho otázek a nejistot. Síla ducha může posílit i zdraví těla.

Že to v katolické církvi není možné? Ale je! Duch svatý má velkou fantazii. To jen my lidé jeho plamen zhášíme…

Za komunismu lidem pomáhal stát. Ale člověk potřebuje člověka. Už 32 let můžeme všichni svobodně pomáhat.

Lidské slovo má obrovskou moc: může budovat, ale také ničit – pokud se odkloní od pravdy.

Zdražování energií, inflace, migrace, pandemie, klimatická krize, chudoba… to všechno prožíváme už teď a může být hůř. Jak to máme zvládnout?

28. říjen bývá hvězdným okamžikem našich prezidentů. Letos tomu bude jinak. Co to pro nás znamená?

Má smysl šířit křesťanskou víru, když máme úctu i k jiným duchovním směrům? Může být ještě křesťanství věrohodné, když způsobilo tolik zla?

Církev i společnost je rozdělená. Cestou ke sjednocení je dialog. A cestou k dialogu je ochota nechat se zpochybnit tváří a příběhem druhého.

Nestačí jen kritizovat církev. Je třeba také přispět k její obnově. Právě teď k tomu máme příležitost.

Křesťan se ve svém rozhodování řídí Božím slovem. Platí to i pro parlamentní volby? Co o tom najdeme v Bibli?