Vracím se z dovolené. Tu nám zorganizovali spolubratři kněží z Německa, často synové rodičů vyhnaných ze Sudet: na znamení smíření a ocenění. Ze svých peněz jednou ročně pořádají odpočinkový program starším kněžím (ó ano, už se k nim počítám i já), kteří žili a pracovali v Československu, za železnou oponou. 
V úterý jsme byli na poutním místě Panny Marie Pomocnice, Maria Hilf v městečku Freystadt (frajštat). Úžasný kostel  s osmi kůry a dvěma oltáři freskami vyzdobili mimořádně schopní a svorní bratři - architekti, stavitelé, malíři Damián a Kvirin Asamovi. Svými znalostmi a svým viděním světa v mnohém předstihli svoji  dobu, tedy první polovinu 18.století. Asamových bylo devět sourozenců, tito dva studovali v Římě a v Mnichově. 
Například na jedné z nespočtu kreseb ve zmíněném kostele ve Freystadtu (frejštatu) je betlémský výjev. Je noc, a přece scéna nepotřebuje světlo hvězd či komety nebo z loučí pastýřů. Světlo, které osvěcuje tvář Mariinu a Josefovu vychází - z Dítěte.   
Na jiném výjevu vidíme jakéhosi mouřenína v plášti vhodném pod rozpálené slunce a ženu s turbanem na hlavě. Vedle nich osel s rozšířenými nozdrami. No ano, uhodli jste, Svatá rodina na útěku do Egypta. Bratři Asamové usoudili, že je Maria velmi praktická žena. I když byli s Ježíškem na útěku, stačila si v módním časopisu vybrat a rychle spíchnout pro  sebe i pro Josefa oděvy, ve kterých by šikovně, nenápadně, ale zároveň elegantně splynuli s místními Egypťany. 

Neostýchejme se, milí, vyprávět v rodině i mimo ni příběhy, jak si je představujeme my, o těch, které se někdy spontánně, jindy s námahou učíme poznávat a milovat. 

Srdečně od Norimberka zdraví Martin Holík.