Máš to TAKY TAK?

Znáte ten pocit. „Prázdno, navěky prázdno. Je to celé k ničemu. Každý jsme sám.“ Co děláte, když tenhle pocit vystrčí hlavu? Jdete na internet? Sníte něco sladkého? Masturbujete? Nakupujete? Opijete se? A co dělají ostatní? A zkoušeli jste už… neudělat nic?

Internet. Pornografie. Alkohol. Drogy. Cukr. Nakupování. Přejídání. Sex. Počítačové hry. Existuje široká – ale poměrně ustálená – paleta věcí, ke kterým se uchylujeme, když cítíme úzkost, emoční bolest, stres, nedostatečnost, nejistotu, osamělost, nudu, prázdnotu, nesmyslnost… Jsou to vyrovnávací mechanismy, které si náš organismus vyvinul, aby unikl psychické a někdy i fyzické nepohodě. Ulevují nám, ale často si ještě více berou a mohou přerůst až v závislost.

Který váš copingový mechanismus vám dělá největší vrásky? K čemu utíkáte před tíhou života, ale raději byste to nedělali?

Ukažme si navzájem svou sbírku nešikovných strategií, kterými se vyrovnáváme s temnými chvilkami duše. A nalezněme tak v sobě soucit. Který je tou vůbec nejdůležitější ingrediencí potřebnou k vykročení na zdravější cestu.

Když je mi úzko, zaháním to jinak, než bych chtěl. Máš to TAKY TAK?

Odpověz v komentářích pod videem na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=wkzQVsLH2Og Nebo pošli přes Messenger na https://www.facebook.com/jiri.charvat hlasovou odpověď, která může zaznít. Za týden je z toho podcast.

Co cítíte k člověku, kterého míjíte na ulici? Máte k ostatním členům svého živočišného druhu přinejmenším rozporuplný vztah? Čím to je? Je to proto, že nám zasahují do osobního prostoru? Že jsou o tolik jiní než my? Nebo naopak tak moc stejní? Je na vině to, že nám ublížili? Nebo to, že nemáme rádi sami sebe? Projektujeme si do každého dalšího setkání něco, co není pravda? Proč je pro nás jednodušší cítit náklonnost k jednotlivým „člověkům“, ale vůči lidstvu jako takovému je to fuška? Má cenu se tím trápit, nebo je to normální? Jde to změnit? Svěřili jste se, jestli máte rádi lidi.

Minutáž

„Většina lidí je na prd... ve všem.“ –Louis C. K. Když míjíte na chodníku člověka, co cítíte? Sympatie, antipatie, sounáležitost, lhostejnost, podráždění? Očekáváte od lidí spíš to dobré, nebo to špatné? Jste rádi, že jste vyfasovali člověka, nebo to považujete za prokletí? Soudíte ostatní podle toho, jací jste vy, nebo myslíte, že jsou jiní? Vyhledáváte lidi, nebo se jich straníte? Kdybyste mohli na lidech cokoli změnit, co by to bylo? Fandíte lidstvu?

Nemám rád lidi. Máš to TAKY TAK? 

Odpověz v komentářích pod videem na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=p9_RFVn7bjI Nebo pošli přes Messenger na https://www.facebook.com/jiri.charvat​ hlasovou odpověď, která může zaznít. Za týden z toho bude podcast.

Můžete si vybrat příští myšlenku? Nebo si prostě jenom všimnete toho dalšího, čeho si všimnete? A jak to mají ostatní? Vyzkoušejte si na vlastní hlavu, jestli máte svobodnou vůli. Pokud ne, co to znamená pro náš život? Co si lidé chodí už po staletí připomínat do meditací? Jim Carrey to popsal slovy: „Byl jsem týpek, co prožívá svět. Teď jsem svět, co prožívá týpka.“

0:00:00 Úvod

Téma na nadcházející týden: Nemám rád lidi

Nejkrásnější rozhovory jsou ty, při kterých zjistíme, že v hlavě toho druhého je to úplně stejně těžké, divné, strašidelné, zvrhlé a smutné jako v té naší. Že naše zkušenost není osobní prokletí. Že jsme prostě jenom… vyfasovali člověka.

Tohle je to nejvíc, co si můžeme dát v konverzaci. A přitom kolik z našich interakcí je takových? Sem tam se poštěstí, ale neumíme to zařídit pravidelně. Je to jako zabloudit v noci na dovolené v cizím městě na nádherné náměstí, ale druhý den už tam nedokázat trefit.

A tak někdy uplynou dlouhé týdny, měsíce, dokonce roky, kdy jsme s tíhou lidství sami. A uvnitř tleje až zarážející množství věcí, které jsme s nikým nesdíleli nikdy.

Pojďme to změnit. Pojďme společně otevřít skafandry a začít na sebe mávat. Pojďme konečně i ve veřejném prostoru otevřeně mluvit o tom, jaké to je být člověkem. Zkusme uprostřed internetu vytvořit odpočívadlo na dálnici bytí, kam si může kdokoli kdykoli přijít odfrknout. Že není sám, kdo v tomhle plave.

Na konci každé epizody nadhodím jednu věc, kterou obnáší lidská zkušenost. Ale o které se moc – nebo vůbec – nemluví. A zeptám se: Máš to TAKY TAK? (A jak s tím pracuješ? Jak ses s tím vyrovnal/a? Zkrátka cokoli, s čím si myslíte, že může být užitečné se na tohle téma podělit.)

Z těch nejotevřenějších hlasových zpráv v Messengeru a z nejupřímnějších komentářů na YouTubu, Facebooku a Instagramu poskládám týden na to podcast.

A jestli se jednomu člověku uleví, tak to stálo za to.

Téma na tento týden: NEMŮŽU SI VYBRAT PŘÍŠTÍ MYŠLENKU. Máš to TAKY TAK?