O tom, že silná víra je plně zaujata tím, čemu věří a slabá víra je plně zaujata sama sebou. A že milovat znamená mít od druhého nějaké očekávání.

O tom, že tento život je přípravou pro život věčný, aby se člověk naučil mít rád ty věci, které pro něj Bůh připravil.

Proč asi přišel Nikodém za Ježíšem v noci. Že s Ježíšem nejde jednat, jako bychom mu byli rovni.

O tom, že lidé, kteří se řídí jen svou vůlí, jsou předvídatelní. O tom, že obchod sám o sobě není špatná věc. A jak Ježíše rozezlila průměrnost na svatém místě.

O ženském a mužském pohledu na svět. O tom, že pravý člověk nikdy neptří jen sám sobě. Že záleží na tom, čím se člověk proslaví. A že důležité neznamená nejdůležitější.

O tom, že je snazší oslovit tisíce, než opravdu získat šest lidí. O opojnosti života v malé skupině. O tom, že vše silné je nebezpečné, ale můžeme s tím zacházet, pokud máme návod. A že skepse není vždy pýcha.

Proč zbabělý člověk nemůže být pokorný. Proč chtěli učedníci vědět, kde bydlí Ježíš. Že žít hezky je svědectvím o Kristu. A že setkávat se přes internet nemá smysl.

O chvílích, kdy se člověk v duchu ptá „A vy jste jako kdo?“ O tom, že celý svět nejde odemknout jednou skvělou myšlenkou. O Synu Božím, který říká „Nevzdávej to!“

O Janu Křtiteli, jež dštil oheň a síru a všichi ho brali. O Kristu, jež kázal naději a právě proto nebyl oblíben všobecně. A o tom, jak žít potom, co vstal z mrtvých.

Na počátku bylo Slovo. Co ovšem dokáže jedno slovo? Když bych řekl třeba „jablko“, tak si ho představíme, ale nic víc. Můžeme snadno ozkoušet, že jednotlivá slova nejsou většinou o moc víc, než písmena. [záznam z Žatce]