Antonio Iturbe vypráví v Osvětimské knihovnici příběh několika útlých a zaprášených knížek, které uprostřed pekla vyhlazovacího tábora střeží čtrnáctiletá židovská dívka. V románu, který se stal světovým bestsellerem, se autor vrací k tragické historii tzv. rodinného tábora, který v Osvětimi-Březince fungoval od září 1943 do července 1944. Předobrazem se mu staly vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, která jako jedna z mála likvidaci tábora přežila.