Britský dramatik Peter Quilter, žijící na Kanárských ostrovech, se proslavil komedií Je úchvatná!, kterou uvedlo několik tuzemských divadel a podle které vznikl film Božská Florence s Meryl Streepovou v hlavní roli. Českému publiku mohou být známé i jeho hry Na konci duhy, Opona nahoru nebo 4000 dnů, kterou má na repertoáru pražské Divadlo Ungelt.

Kostým jakožto klíčový aspekt divadelního představení vnímá italská scénografka a pedagožka University of the Arts v Londýně Donatella Barbieri. Za odbornou knihu Costume in Performance: Materiality, Culture, and the Body získala cenu Pražského Quadriennale za nejlepší scénografickou publikaci. V knize hledá souvislosti mezi významem a postavením kostýmu v současném performativním umění a jeho proměnou v čase.

I ve své nejnovější novele se přední český novinář, publicista a spisovatel vypořádává s tématem životního finále a umírání. Stejně jako v předchozí knize rozhovorů „Neboj se vrátit domů" se zakladatelkou hospicového hnutí v Čechách Marií Svatošovou, v ní zavádí čtenáře do prostředí domácího hospicu.

V knize, jejíž českou verzi v tyto dny vydává nakladatelství Prostor, sleduje slovenský novinář, publicista a spisovatel osudy středoevropských žen odvlečených po druhé světové válce do stalinského gulagu. Ústřední příběh Ireny Kalaschové vypovídá o fatální nespravedlnosti, ztrátě rodiny a přátel, o utrpení a mateřské lásce, o vzdoru a vůli nikdy se nepoddat.

Je možné zobrazit život s obsedantně kompulzivní poruchou tancem? Na tuto otázku přináší odpověď inscenace OCD Love, kterou na festivalu Tanec Praha představil izraelský soubor L-E-V Dance Company v choreografii Sharon Eyal. Skrz originální řeč těla šesti tanečníků vyvěrají na povrch nejniternější pocity bolesti, úzkosti a neklidu, které podtrhují pulzující beaty DJ Oriho Lichtika.

Na jedné straně Salmovské ulice nedaleko Karlova náměstí v Praze stojí trojice secesních domů z počátku století, na straně druhé ubytovna zdravotních sester postavená o zhruba osmdesát let později.

Spolupracoval s Pavlem Juráčkem, Evaldem Schormem, Františkem Vláčilem nebo Věrou Chytilovou. Spolupodílel se na druhém dechu pražské Laterny Magiky. A dodnes je druhou rukou i hlavou Jana Švankmajera. To všechno stihl a stíhá Jaromír Kallista, především producent, ale taky režisér, kameraman či scenárista. Vlastně není filmová profese, ke které by nepřičichl. Poutavě o tom vypráví v knize Filmař Jaromír Kallista, kterou s ním sepsali Petr Bilík a Jan Černík.

Do pařížské redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo vtrhli 7. ledna 2015 okolo 11. hodiny dva islamističtí teroristé. Padesát ran z kalašnikovů bratrů Kouachiových si tehdy vyžádalo život dvanácti novinářů, deset lidí bylo vážně raněných. Mezi mrtvými byl i Stéphane Charbonnier zvaný Charb, autor karikatur proroka Mohameda. Dva dny před útokem dokončil kreslíř text, ve kterém vysvětlil postoje redakce vůči radikálnímu islámu.

Francouzský soubor Cirque Trottola už víc než patnáct let představuje cirkus jako místo pro vykreslení emocí a dojmů. Tito průkopníci nového cirkusu se vrátili do Prahy, tentokrát na festival Arena, aby představil svou estetiku na pomezí cirkusu, fyzického divadla i divadla objektů. Artisté Bonaventure Gacon a Titoune v rozhovoru představili svou nejnovější inscenaci Campana.

Když kolem nich projdete, okamžitě si všimnete opadané omítky, značně posprejované fasády, vysklených nebo zazděných oken a také toho, že některým lidem slouží jako odpadkové koše.