MUDr.ování

Jestli si pánové myslí, že střídání nálad a návaly horka jsou v rámci hormonální nerovnováhy rezervovány jen pro ženy, mýlí se. I s muži dokážou hormony pěkně zamávat. Jen se to děje v trochu jiném režimu. A podstatně déle.

Otcové dnešních mužů prý měli o dvacet procent vyšší hladinu testosteronu než generace, která přišla po nich. Je to snad vědecky podložené znamení, že nad mužností se opravdu definitivně stahují mračna? Ne tak docela. Doktor Drahomír Havlíček sice mezigenerační pokles potvrzuje, ale odlišné naměřené hodnoty prý mohla způsobit i preciznější diagnostika. Citlivé přístroje a testy zkrátka odhalí i to, co dříve zůstalo nerozpoznáno. „Také nelze jednoznačně říci, že by dnes muži byli ,menšími´ muži než dříve. Pokud má někdo dvojnásobně vyšší hladinu testosteronu, ještě to neznamená, že by měl být také dvojnásobně výkonnější,“ uvádí doktor Havlíček.

Kdy je čas na sex?

Že testosteron mužům v čase klesá, je biologicky daný fakt. Jeho hladina se mění i během dne. „Nejvyšší je brzy nad ránem, k večeru výrazně klesá, takže muž jde spát s nejnižšími hodnotami. Po třech hodinách spánku, což je minimum, které organismus potřebuje k tomu, aby se testosteron začal syntetizovat, začíná hladina znovu stoupat,“ říká odborník. Jak tuto informaci muži využijí, necháme už na nich. Dobré je ale vědět, že aspekt sexuálního života je jeden z mnoha, který hladina mužského hormonu ovlivňuje. „Libido testosteron ovlivňuje jak v rovině kvality, tak v rovině frekvence,“ říká doktor Havlíček s tím, že klesající hladinu testosteronu lze zastavit.

Čím víc hormonu, tím víc dětí?

„Můžeme to přirovnat k hormonální substituci u žen, podobnosti tam jsou. Ale taky zásadní rozdíly. Navíc lze mužský ,přechod´ obtížně kvantifikovat, protože zatímco u žen trvá několik let, u mužů se můžeme bavit o několika desítkách let, během kterých testosteron ubývá. Třeba o čtyřiceti,“ překvapuje odborník a dodává, že některé příznaky typické pro ženskou menopauzu se mohou objevit i u mužů. Jaké příznaky to jsou? Dá se hladina testosteronu ovlivnit i v „domácích“ podmínkách? A proč se mýlí ten, kdo si myslí, že hladina testosteronu primárně souvisí s plodností muže?

Celý rozhovor s odborníkem na testosteronovou substituční léčbu si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme se povídali? 

MUDr. Drahomír Havlíček

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Když užíváme léky, většinou moc nepřemýšlíme, kde se vzaly a kdo je před námi na vlastním těle testoval. Proč bychom taky měli, důležité je, že nám přinesou úlevu. Ale přece jen, někdy člověka napadne, jak dlouho asi trvá, než se lék dostane od vědců k pacientům? Kolik to stojí? A kdo to platí?

Takových krásných příběhů, jaký je spjatý s náhodným objevením penicilínu, už asi moc nezažijeme. Vývoj nových léků se totiž snaží reagovat na stávající trendy ve výzkumu a na poznatky o daných nemocech. Cesta je to dlouhá, namáhavá, a ne vždy vítězná. „Když budu mluvit za nás v současné fázi vývoje našeho hlavního léčivého přípravku, tak pravděpodobnost úspěchu je deset procent,“ říká Marek Hraška, ředitel klinických projektů ve firmě zabývající se vývojem léků proti rakovině. To znamená, že pouze desetina znalostí, zkoumání, času, peněz a lidských zdrojů se přetaví do léku. Není to frustrující? „Pokud to nevyjde, zklamání tam je, ale věříme, že práce, kterou jsme do toho dali, nepřijde vniveč. A že třeba v budoucnu budeme z dneška vědět, co udělat lépe a na čem stavět,“ říká ředitel Hraška.

Spěchat pomalu

Pokud jde o vývoj léků, právě ty na rakovinu jsou mezi laiky očekávané snad s největší nadějí. Jenže od nápadu k uvedení na trh podle Marka Hrašky nezřídka uběhne patnáct až dvacet let. To je pro někoho, kdo rakovinou trpí, případně pro jeho blízkého, ukrutně dlouhá doba. Ale uspěchat se to nesmí. Práce na vývoji léku trvá v laboratořích nějakých deset let, pak ovšem musí nastoupit ještě klinická fáze, kdy se testuje na lidech. Ta je rozdělena na tři části. „Fáze jedna je zásadní v tom smyslu, že je to úplně poprvé, kdy novou látku vpravíme do člověka. Cílem je absolutní bezpečnost. Když se potvrdí, že lék je bezpečný, můžeme postupovat dál, abychom zjistili, že s nemocí dělá, co potřebujeme. Tam už si můžeme troufnout vystavit účinkům vyvíjeného léku více pacientů, ostatně je to i nutnost, otestovat ho na větším vzorku. Fáze tři pak prokazuje, že lék je nejen bezpečný, ale i účinný, na stovkách a tisícovkách pacientů,“ vysvětluje Marek Hraška s tím, že pacienty k testování vybírají podle daných kritérií spolupracující lékaři. „Pokud jde o onkologické léky, tak se samozřejmě testují pouze na onkologických pacientech.“

Dítě není zmenšený dospělý

Mají lidé ve výzkumu dost pacientů, kteří jsou ochotni léky testovat? „Nevím, jak správně odpovědět. Asi bych měl říci bohužel, protože pracujeme na vývoji onkologických léků, takže ano, pacientů je bohužel hodně,“ říká v rozhovoru Marek Hraška a dodává, že v současné době firma, ve které pracuje, nevyvíjí žádný lék pro dětské pacienty. Nicméně pokud se tak děje, regulační úřady deklarují poptávku léky na malých pacientech testovat. „Dost často se totiž děti léčí tak, že se změní třeba jen dávkování podle váhy nebo aktivní plochy těla. Ale ono to tak není, protože biologie říká, že dítě není zmenšený dospělý. Takže úřady hodně podporují, pokud je to opodstatněné, i vývoj léků pro pediatrickou populaci,“ vysvětluje jednu ze složitostí vývoje léků Marek Hraška.

V rozhovoru se také dozvíte, kolik stojí vývoj léku na rakovinu a kdo celý proces platí. Kolik účastníků klinických studií vědci potřebují, aby byl lék schválen? Ještě stále se při vývoji používají laboratorní zvířata? A berou vědci také v potaz kromě účinnosti léků též kvalitu pacientova života? Celý rozhovor o tom, jak vznikají nové léky, si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali? Marek Hraška získal doktorát z genetiky a molekulární biologie na Přírodovědecké fakultě JČU v Českých Budějovicích. Od roku 2007 se pohybuje v oblasti klinického hodnocení originálních léčivých přípravků v oblasti onkologie. V současné době se podílí na vývoji inovativních léčivých přípravků na nádorová onemocnění v  biotechnologické společnosti SOTIO.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Před sto lety byla rakovina plic vzácná. Pak se ale začaly cigarety vyrábět strojově a raketově stoupl nejen počet kuřáků, ale také onemocnění plicním karcinomem. Nejprve se tak stalo u mužů, později také u žen, které toužily pány ve všem dohnat. Tak proč ne i v kouření.

Teď ženy dokonce vedou. U mužů se totiž nově objevené nádory plic ustálily na víceméně stejném počtu, ale dámy se stále potýkají s nárůstem. Říká se tomu odložený efekt. „Když začnete kouřit, tak se svého karcinomu plic dožijete za deset, dvacet let,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování penumoložka Martina Koziar Vašáková.

Kouření vs vapování

Zatímco dnešní šedesátnice se vesele prokouřily koncem dvacátého století, zahaleny dýmem mentolek a dalších cigaret tvářících se zdravě, dcery mají pocit, že na to vyzrály. Tu ošklivou páchnoucí věc, která je z vás i oblečení cítit na sto honů, vyměnily za nahřívaný tabák, ideálně ovoněný, aby to působilo přírodně. Počet kuřáků díky tomu sice stagnuje, ale radostná zpráva je to jen zdánlivě. „Místo toho, aby dnes lidé kouřili cigarety čili hořící tabákové výrobky, přecházejí na jiné způsoby inhalace nikotinu. To mně ale připadá jako další pandemie, která nám přinese jistě mnoho dalších zánětlivých i nádorových nemocí,“ varuje profesorka Koziar Vašáková.

Každý den s jedem

Nikotin najdete v seznamu jedů a toxických látek, takže debata o jeho zdravějším užívání je nesmyslná. „Každý by si měl uvědomit, že nikotin nemá žádnou bezpečnou dávku, škodí v jakémkoliv množství,“ říká v rozhovoru odbornice. A navíc, vapovat můžeme prakticky všude, takže do těla dostaneme mnohem větší dávky nikotinu, protože ho lze inhalovat prakticky nepřetržitě.

„A to nemluvím o náhražkách v podobě nikotinových sáčků, kdy školák do sebe může dostat až čtyřicetinásobnou dávku nikotinu, než kdyby někde za bukem kouřil cigarety,“ doplňuje pneumoložka s tím, že podle dotazníkového šetření u žáků středních škol a druhého stupně základních škol víme, že většina považuje zmíněné sáčky, vapování a podobně za běžnou součást svého života. „Je to nová forma narkomanie a my nevíme, co to udělá za dvacet let, co bude ten biologický odložený efekt. Stejně jako nikdo netušil, že kouření způsobí obrovský nárůst nádorů plic, kardiovaskulární nemoci, demenci.“

Vzácnější než srdce

Říká se, že plíce nebolí. A je to pravda, ostatně i proto bývá karcinom plic odhalen v mnoha případech tak pozdě, že už nádor není možné vyléčit. Přesto, snad každý zná silnou řezavou bolest na hrudi, když se potýká s nemocí horních cest dýchacích. „Samotné plíce nebolí, ale bolí struktury, které je obklopují. Třeba průdušnice, když máte virový zánět průdušek, bolí tak moc, že někdo raději nekašle,“ říká profesorka. V rozhovoru se také dozvíte, jak velkou plochu by zabraly plíce, kdyby se rozprostřely, v čem jsou choulostivější než lidské srdce, proč nikdy nevydechneme všechen vzduch a jak to, že zápal plic může vzniknout kvůli obezitě.

S kým jsme si povídali?

Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D. je přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice a předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) ČLS JEP.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Jestli něco člověk nemůže Jaroslavu Duškovi a jeho výrokům o rakovině coby vědomé sebevraždě upřít, je rozvíření debaty o psychosomatice. Neboli o vlivu našeho způsobu života, jeho prožívání a duševního nastavení na fyzické zdraví. O zmiňovaném pánovi si můžeme myslet cokoliv, ale o propojení těla a duše snad už nikdo nepochybuje.

Je zbytečné znovu rozebírat hercova slova, soudní lidé si svůj názor udělali. Ale přece jen, nejsou odborníci na psychosomatiku v odsudku shovívavější? Oni přece dobře vědí, že nemocná duše dokáže přenést nemoc na tělo. „Zdá se mi to hodně silné a hodně necitlivé vyjádření. Dnes už nikdo nepochybuje, že to, co prožíváme nebo cítíme, má spojitost s tím, co se děje v těle. Které přesně mechanismy se na tom podílejí, se ale pořád zkoumá,“ říká psychiatrička Daniela Šroubková z Psychosomatického centra Praha v nové epizodě podcastu MUDr.ování.

Podle odbornice jsou ve hře neuronální, metabolické a hormonální systémy. „Také už víme, že mozek a další orgány jsou schopné získávat informace nejen z vnitřního, ale i z vnějšího prostředí. Nově se dokonce hovoří o srdečním magnetickém poli nebo o mikrobiomu ve střevě. A skrz tyhle systémy jsou ovlivňovány skrz naše prožívání,“ vysvětluje odbornice na psychosomatickou medicínu.

Tréma i radost se na těle odrazí
Pokud jde o konkrétní Duškovo tvrzení, Daniela Šroubková ho považuje na nešťastné. „Rozhodně bych se ohradila proti slovu vědomě, to by nemohl potvrdit žádný člověk s rakovinou. Jsou samozřejmě nějaké duchovní proudy, které hovoří o tom, že si život svým způsobem nějak tvoříme, nicméně debata, která se kolem strhla, nepomůže nikomu. Ani lidem s rakovinou, ani těm, kteří je léčí. A těm, kteří mají problém se životem, už vůbec.“

Jestli ještě pořád tápete, o čem psychosomatika vlastně je, vzpomeňte si na trému. Zrychlený tep, svírání kolem žaludku, zhoršené dýchání, to je typická psychosomatická reakce, kdy pocit ovlivňuje tělesné procesy. Anebo radost. „Kromě malé trémy, co mě ve studiu čeká, jsem se i trochu těšila. Takže jsem se narovnala a rozjasnil se mi pohled. A takové věci zažíváme pořád,“ popisuje na svém příkladu odbornice. „Nejde tady vůbec o žádný alternativní proud medicíny, psychosomatika má své teoretické základy, pracuje na bio-psycho-sociálním modelu a základy těchto věd jdou v našem prostředí dávno položeny.“

Proč potřebuje žena při porodu klid
Daniela Šroubková se kromě jiných pacientů věnuje také matkám před porodem a při porodu. „Porod je velký psychosomatický proces, nesmírně složitý. Podílí se na něm řada hormonů, které jsou vyladěné v jedinečné souhře. Pokud se do tohoto koktejlu, kde hraje hlavní roli hormon oxytocin, dostane adrenalin, což je hormon, který tělo vyplavuje při požitku ohrožení a stresu, je známo, že porod má tendenci se zastavit,“ vysvětluje lékařka jeden z mnoha příkladů, kdy prožívání výrazně ovlivňuje fyziologické procesy.

V rozhovoru přidává další příklady, kdy se duše malinko „pere“ s tělem a vysvětluje, v čem jí při léčbě pomáhají věty typu „špatně se mi dýchá, protože na mě všechno leží“. Jaké jsou nejčastější psychosomatické poruchy? Kde se hromadí emoce, které nepouštíme ven? A opravdu platí "Věř a víra tvá tě uzdraví"? Celý rozhovor s psychiatričkou si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?

Psychiatrička a psychoterapeutka Daniela Šroubková studovala 2. lékařskou fakultu UK, část studia absolvovala na australské Sydney University. Pracovala na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, v Krizovém centru Riaps nebo ve společnosti pro zdravé rodičovství Aperio. V současné době působí v Psychosomatickém centru Praha, které spoluzakládala.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Krev sice není orgán v pravém slova smyslu, nicméně hodně lékařů ji tak vnímá. Je to „orgán“ hodně neposedný a také trochu záhadný. Proč má například různé skupiny a skutečně je dobrý nápad uvažovat o transfuzi od mladého dárce jen proto, abychom si udrželi svěžest a zdraví? 

Před pár týdny proběhla médii zpráva, že si otec nechal do žil vpíchnout krev svého osmnáctiletého syna s tím, že tatínka to báječně omladí. „Je to úsměvné a principiálně nesmyl,“ komentuje v nové epizodě podcastu MUDr.ování případ profesor Jakub Radocha ze IV. Interní hematologické kliniky lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. 

Jaká je nejčastější nemoc krve? Jaký prvek často chybí ženám a proč? Opravdu nám může ztuhnout krev v žilách, když se lekneme? A v jakých případech lékaři ještě stále používají historickou metodu pouštění žilou? Celý rozhovor s odborníkem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

Jakub Radocha vysvětluje: „Zdraví krve neovlivňuje primárně věk, podstatné je, jestli člověk přijímá dostatek stavebních prvků, z nichž se krev sestává. Důležité jsou bílkoviny, železo a vitamin B12. Na to by si měli dát pozor vegetariáni, protože spoustu důležitých nutrientů pro tvorbu červených krvinek obsahuje masitá strava,“ říká odborník a dodává, že zásadní je také příjem tekutin, protože tekutá složka neboli krevní plazma je médium, ve kterém jsou všechny důležité látky rozpuštěny a distribuovány po těle.

O krevních skupinách

Lidská krev má sice v základu plus minus stejné složení, ale co krevní skupiny? Má medicína vysvětlení pro jejich existenci? „Občas se tvrdí, že existují kvůli patogenům, jako je třeba malárie, kde některé krvinky jsou méně vnímavé vůči parazitům. Nicméně malárie se nevyskytuje všude na světě, zatímco všude na světě mají lidé různé krevní skupiny. Takže toto vysvětlení poněkud pokulhává. Přiznám se, že jsem dosud nenarazil na důvod, proč je tolik krevních skupin. Je to asi stejné, jako když se zeptáte, proč jsou na světě blonďáci a tmavovlasí. U krve, stejně jako u vlasů, nejspíš půjde o genetický polymorfismus a pestrost,“ uvažuje v podcastu docent Jakub Radocha.

Pokud tedy krevní skupiny nemají pro lidské tělo hlubší význam, nebo o něm zatím nevíme, je jasné, že návody, co a jak konzumovat, když jste A, B, 0, případně kombinace, jsou tak trochu vycucané z prstu. „Já mám krevní skupinu B+ a nikdy jsme se nezabýval tím, jestli mám jíst něco jiného než moje žena, která má krevní skupinu nula,“ komentuje nápad stravovat se či snad dokonce hubnout podle krevních skupin odborník.

Kolik krve můžete ztratit?

Je důležité vědět, jakou máte krevní skupinu? „Je to výhoda, ale určitě vás neznalost nepřipraví o život,“ uklidňuje hematolog s tím, že ve vypjatých situacích, jako je třeba dopravní nehoda, dostanete univerzální krev, kterou má záchranka vždycky nachystanou. A pokud jde o případy méně akutní, vaši informaci si zdravotníci stejně ověří. I v medicíně zkrátka platí, důvěřuj, ale prověřuj. Každopádně uklidňující může být fakt, že lidský organismus celkem bez úhony snese ztrátu až půl litru krve. To je asi desetina celkového objemu, neb každému z nás koluje v žilách plus minus pět litrů krve. „Záleží na tom, jak je člověk velký, hydratovaný, také na hmotnosti, protože těžší lidé mají krve víc, ale v zásadě je to pořád kolem těch pěti litrů,“ říká Jakub Radocha.

S kým jsme si povídali? Docent Jakub Radocha, Ph.D. studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V současné době působí na IV. Interní hematologické klinice téže fakulty, jeho specializací je hematoonkologie. Pracuje jako vedoucí lékař Transplantačního oddělení. Je držitelem ceny Josefa Hlávky, která se uděluje za původní vědeckou monografii, a působí též jako pedagog.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Elixír zdraví existuje. Tělo si ho dokonce umí vyrobit samo, ale zásoby většinou nedokážou pokrýt naše potřeby. Kvůli tomu se cítíme unavení, špatně spíme a chytneme každou virózu. Potřebujeme dobít baterky, říkáme si a nastavíme tvář slunci. A přesně tohle továrna na vitamin D potřebuje.

Pro koho se hodí infuze vitaminu D? Proč by ho měli podávat lidem místo antidepresiv? A co se stane, když se vitaminem D předávkujete? Rozhovor s praktickým lékařem Rodionem Schwarzem si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

Vitamin D ovlivňuje až dvě stě dějů v těle, od zdraví kostí a zubů až po psychickou pohodu. „K životu ho potřebujeme mnohem víc, než si uvědomujeme. Představte si strom, ten má kořeny, ty tahají z půdy živiny, které jdou do větví a následně do listí a květů. Vitamin D je jeden takový kořen. A pokud bude kořen oslabený, část stromu neboli našeho těla bude trpět,“ říká praktický lékař Rodion Schwarz s tím, že zásadní je působení déčka na psychiku. „Kdyby česká populace měla normální hladinu vitaminu D, tak tu permanentně blbou náladu, která tady panuje, změníme na permanentně dobrou náladu.“

Deficit déčka má devět lidí z deseti
Jenže česká populace má vitaminu D málo. Stejně jako lidé v dalších vyspělých zemích. K jeho tvorbě je totiž potřeba vystavit pokožku slunečním paprskům, a to se děje málo. Cestu k slunci nám zahradil životní styl, kdy většinu času trávíme v kancelářích, posilovnách, nákupních centrech, autech, zkrátka uvnitř. A taky za to může prostředí, ve kterém žijeme, protože například přes smog se paprsky neproderou. „U téměř každé preventivní prohlídky u lidí nad osmnáct let nechávám zjišťovat hladinu vitaminu D. Začal jsem to dělat, když přišel covid, a zjistil jsem, že devět z deseti pacientů má těžký deficit. Nejedná se o sezónní pokles, ale o dlouhodobý trend,“ potvrzuje doktor Schwarz.

Jak poznáte, že máte nedostatek vitaminů v těle

O úžasných účincích vitaminu D na imunitu se ví dávno, ale informace bohužel zapadla v záplavě dalších nově objevených látek se stejným účinkem. „Pak ale přišla vlna covidu a to opravdu nešlo mluvit o čínských bylinách. Tak se vytáhly starší studie, které ukazovaly, že vitamin D má vliv na posílení imunity, na snížení nemocnosti nebo na přežití pacientů na jednotkách intenzivní péče,“ popisuje lékař situaci, proč se o vitaminu D znovu začalo mluvit.

Jak si naše babičky vyhřívaly kosti
A přitom tohle všechno už věděli naši předci, kteří říkali, kam nechodí slunce, chodí lékař. „Pamatuji na mou babičku, která vysedávala na sluníčku a tak zvaně si vyhřívala kosti. Dělala to podvědomě správně, pokožka starších lidí totiž hůř přeměňuje sluneční záření na vitamin D, proto se mu musí vystavit delší dobu,“ vysvětluje odborník s tím, že dermatologové před přímým sluncem varují, ale pro tvorbu vitaminu zcela postačí ranní nebo podvečerní sluníčko.
A když k tomu přidáte ještě mořské ryby, mohli byste být jedním z nemnoha šťastlivců, kteří nízkou hladinou déčka netrpí. Pokud ovšem nejste zrovna ten případ, který vitamin D špatně vstřebává kvůli kvalitě pokožky. „To jsou třeba severské národy nebo každý, kdo má tendenci se na sluníčku hned spálit,“ vysvětluje odborník a dodává, že v tom případě je vhodné zvolit doplňky stravy.

S kým jsme si povídali
Praktický lékař Rodion Schwarz pochází z Ukrajiny, studoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na švédské Lund University a na Hacettepe University v turecké Ankaře. Působil jako vedoucí lékař projektů v Keni a Burundi. Pracoval pro kliniku EUC a také pro Centrum Naděje na Hlavním nádraží. V současné době je vedoucím lékařem kliniky celostní medicíny Schwarz Clinic, kde se kromě jiného věnuje léčbě postcovidového syndromu.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Poznáte na obloze souhvězdí Velký vůz? A dokážete určit, jestli Měsíc dorůstá, anebo ubývá? Ne, nechceme vás zkoušet z astronomie. Ale napadlo vás při pozorování oblohy, co je lidské oko za zázračný orgán, že dohlédne až…? Až kam vlastně?

„Zdravé oko vidí donekonečna. Vždyť se díváme na hvězdy vzdálené miliony světelných let. I tak ale říkám studentům, pamatujte si, nevidíme očima, ale mozkem. Oči jsou jen snímače, senzor. Ale obraz, který vnímáme jako jedinci, se vytváří v mozku,“ vysvětluje v nové epizodě podcastu MUDr.ování docent Martina Šín, přednosta Oční kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Oko, do mozku okno
Že odborníci na lidské tělo často souzní s pořekadly našich předků, jsme si za těch více než šedesát dílů podcastu MUDr.ování zvykli. Docent Šín není výjimka. Ovšem v případě rčení „oko do duše okno“ prokázali podle jeho informací předci schopnost vskutku vizionářskou: „Rčení platí nejen v poetickém slova smyslu, ale dnes nabývá nové dimenze i v tom lékařském. S moderními přístroji dokážeme diagnostikovat choroby mozku, tedy duše, když budeme předpokládat, že mozek je sídlem duše. Pohled skrz oko nám pomáhá v diagnostice chorob nervového systému,“ říká lékař.

Všichni víme, jak vzácný dar je schopnost vidění, přesto si to často uvědomíme, až když se nám v oku něco porouchá. U slunečních brýlí pohříchu často řešíme víc jejich tvar než schopnost chránit oko před slunečními paprsky. I když to se podle Martina Šína dokáže částečně ochránit i samo, před pohledem do slunce se reflexivně zavře, stejně jako třeba při ponoření hlavy pod vodu. Je fajn poslouchat svoje tělo a nesnažit se ve vodě reflex překonat. „Nechat při potápění oči otevřené bych v našich vodách kvůli výskytu bakterií a dalších látek nedoporučoval. Ostatně ani v moři bychom to neměli dělat, tam je zase sůl.“

Pohled přes růžové brýle
Když už byla řeč o slunečních brýlích, víte, že barva skel dokáže velmi mírně změnit dioptrie oka? „Hlavně růžové a oranžové brýle mají lehce vlastnost rozptylky, ale nic, co by mělo klinický význam,“ uklidňuje odborník na zrak a dodává, že sluneční brýle ale mohou být v určitých chvílích na překážku bezpečnému řízení automobilu. Proč tomu tak je, se dozvíte v podcastu MUDr.ování, stejně jako to, že i zdravé oko v jedné části dne vidí pouze černobíle. Kdy tenhle úkaz nastává? Jaký úraz si lékař před tím, než dělal oční medicínu, neuměl vůbec představit? Co by si měl člověk zabalit do lékárničky na cesty, pokud jde o oko? Jak pomáhá umělá inteligence v diagnostice očích chorob? A budou někdy naše oči operovat „umělí“ lékaři? Celý rozhovor s odborníkem na lidský zrak si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování. A jestli vás zajímá, proč lékaři nemají v oblibě oční čočky a jak je to s nákupem brýlí v samoobsluze, poslechněte si rozhovor s lékařkou Lucií Valešovou z loňska.

S kým jsme si povídali
Doc. MUDr. Martin Šín, Ph.D., FEBO, přednosta Oční kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Má bohatou vědeckou, publikační i pedagogickou činnost, šestkrát obdržel Cenu za nejlepší přednášku autora do 35 let. Je odborným poradcem českého startupu Aireen, což je umělá inteligence, která dokáže z pouhé fotky oka rozpoznat znaky diabetické retinopatie.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Ať se nám to líbí, nebo ne, v létě občas musíme s břichem ven. Řešíme, jak vypadá zvenčí, ale už málo víme o tom, co se odehrává uvnitř. Víte například, jak jsou v něm uloženy břišní orgány? A proč nás bolí v bedrech, když máme gynekologické potíže? Cvičení je dobrá věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Zejména maminky po porodu se snaží rychle dostat zpátky do plavkové formy, což mimo jiné znamená zbavit se vystouplého bříška. V tomto případě je ovšem namístě trpělivost. „Miminko rostlo devět měsíců a minimálně takový čas by si ženy měly dát, než budou mít zase původní břicho. Začínat by měly pozvolna a není na škodu navštívit specializované lekce pro maminky po porodu,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování fyzioterapeutka Anička Medřická z Kliniky VO2 max.

Nevratné změny
Urputná snaha vytvarovat na břiše pekáč buchet může vést k přetížení přímých svalů a vzniku diastázy. Ta je častý problém právě u maminek, ale s diastázou se mohou potýkat i ti, kdo břicho týrají pouze stylem sed-leh a necvičí komplexně. Dva přímé břišní svaly jsou totiž propojeny vazivovým pruhem a síly, které jsou při jednostranné zátěži vynakládány na břišní stěnu, jsou tak mocné, že se pruh roztáhne a svaly rozestoupí.

„Diastáza se bohužel nedá vrátit. Důsledek jsou pak špatná koordinace svalů, špatná funkce bránice a přetížený pohybový aparát,“ vypočítává v rozhovoru odbornice, jež se specializuje na viscerální terapii. Tento poměrně nový obor souvisí s rozložením vnitřních orgánů v břiše, což má vliv na celkovou pohodu organismu. Není divu, vždyť v břiše máme podstatnou část trávicího traktu i rozmnožovací orgány, to vše by mělo být v harmonii a dobré kondici. Jenže není.

Pozor na tíseň v pase
Na zdraví vnitřních orgánů se může podepsat nejen jednostranné cvičení, ale i sedavé zaměstnání nebo módní trendy. Ty totiž velí kalhoty vysoko do pasu a pásek utáhnout co nejvíce. Anebo se pásek se do břicha zařezává i bez toho, že byste to tak chtěli. Výsledek je vždycky stejný – omezený pohyb vnitřních orgánů.

„Veškeré orgány v břišní stěně mají obaly, navíc jsou uloženy ve spletitém vazivovém aparátu, některé vazy jsou vedeny na kostru, jiné zase na orgány, tímhle způsobem je v břiše všechno propojeno,“ popisuje Anička Medřická. Když na břicho tlačíte, ať už při dlouhém sezení, nebo těsným oblečením, vzniká tam silné napětí a problém je na světě.

„Typické to bývá u žaludku. Tam se táhne vaz, který může udělat kličku, takže se potrava žaludkem špatně posouvá. Kvůli tomu se vracejí žaludeční šťávy a může se objevit pálení žáhy,“ uvádí odbornice častý případ, který může být díky viscerální terapii odstraněn bez medikamentů. Když totiž zkušený terapeut použije své ruce, dokáže zmírnit nepřirozené napětí v dutině břišní. „Můžete si to představit jako masáž vnitřních orgánů, jen trochu méně příjemnou,“ popisuje Anička Medřická z klinky VO2Max.

Jak podle fyzioterapeutky specializující se na břicho cvičit tuto část těla tak, abychom neporušili vnitřní rovnováhu? Na jaké neduhy viscerální terapie zabírá nejlépe? A co o dějích uvnitř břicha vypovídají změny na jeho povrchu? Celý rozhovor si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Mgr. Anička Medřická studovala fyzioterapii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala mnoho specializovaných kurzů, například Diagnostika a práce se skoliózou. V současné době se v rámci Kliniky celostní medicíny VO2MAX věnuje viscerální terapii.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Propíchnout, anebo nechat být? Otázka, jak ošetřit puchýř, je věčná jako lidstvo samo od chvíle, kdy obulo boty. A jak je to s odřeným kolenem? Opláchnout vodou z lahve, kterou si neseme v batohu? To by nemuselo dobře dopadnout, vážení!

Rčení „lízat si rány“ zná asi většina z vás. Nevzniklo však pozorováním zvířat, které si je takto ošetřují, nýbrž z vlastních zkušeností druhu homo sapiens. „Ačkoli se to ne všem bude líbit, i my jsme jako druh zvíře. Tedy i naše sliny obsahují léčivé působky, které hojí rány. Sem patří třeba lysozymy, které mají antiseptický účinek,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování lékařka Hana Poláková, specialistka na rány. Olíznutí může rovněž pomoci zchladit svědění, například když vás trápí štípance od komárů.

Kysličník ani vodu raději ne
Pamatujete si na silné štípání, když vám jako malým nalili na odřené koleno kysličník? Celé to pěkně zbělalo a šumělo a byl by to docela hezký pohled, kdyby to nepálilo jako čert. Drž, to ti vypálí všechnu špínu, chlácholili vás rodiče. Částečně měli pravdu. Bohužel jen v tom, že v ráně skutečně šlo o jakýsi proces spalování. „Zbělení bylo výsledkem spálení tkání. Bohužel to zničilo i ty čisté, granulační, ze kterých nám něco nového vyroste. Pokud můžeme, tak se kysličníku vyhýbáme, lepší je ránu omýt oplachovým nebo fyziologickým roztokem a roztokem jodu očistit její okolí,“ radí Hana Poláková s tím, že na ránu by neměla přijít ani voda. Ta totiž může být kontaminovaná mikroorganismy.

Ze stejného důvodu nemůžete použít ani vodu, kterou si nesete na výlet. Nejenže v létě bývá horko a mikroorganismy se rychle množí, ale kontaminaci přispívá také to, že hrdlo lahve přikládáte k ústům plným bakterií. A většinu z nich si zanést do rány opravdu nepřejete. Už tak je jich na místě dost, ale s tím si tělo dokáže poradit.

„Do dvaceti čtyř hodin po poranění do rány migrují buňky, které si poradí s mikroorganismy, případně s mrtvými buňkami, které se do rány dostanou z jejího okraje. Po dalších čtyřech pěti dnech vstoupí do hry další buňky, které spustí tvorbu kolagenu. V tu chvíli započíná proces hojení,“ vysvětluje Hana Poláková, co se v nejbližších hodinách po poranění děje. Rány, které mají rovné okraje, například říznutí, se podle lékařky hojí lépe než odřeniny.

Svědí a nehojí se
Proč bolí i ty oděrky, kterých byste si v podstatě ani nevšimli? Může za to změna prostředí, pH je kyselejší, tím vzniká podráždění nervových zakončení, jež se v první fázi projevuje jako bolest. A proč rána svědí? Není to proto, že by se hojila, jak se často říkává. „Když vidím ránu a ten člověk říká, že ho to kolem ní svědí, tak většinou objevím ne úplně kvalitní kožní kryt,“ vysvětluje Hana Poláková a doporučuje pro lepší hojení okolí rány dobře promazávat, aby byla kůže vláčná. „Protože jedině když pokožka kolem bude vláčná, bude se to směrem k okrajům rány dobře hojit,“ vysvětluje v rozhovoru.

Proč se na ráně tvoří strupy? Jaké jsou rozdíly mezi náplastmi? A je dobré si před túrou preventivně olepit paty, aby se neudělaly puchýře? Jak ošetřit drobnou popáleninu, aby z ní nevznikl nepříjemný vleklý problém? Celý rozhovor s odbornicí na ošetřování ran si můžete poslechnout v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
MUDr. Hana Poláková z pardubické ordinace Germed se specializuje na geriatrické pacienty a na ošetřování ran. Věnuje se též osvětě mezi pečujícími o nemocné.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.  

Právě teď to má sílu. Když jdu na podvečerní procházku a do nosu mi zavoní kvetoucí lípy, vzpomenu si na obklad, kterým mi babička léčila nemocné průdušky. A letní louka provoněná heřmánkem mi připomene bylinkový čaj, jenž jsem vařila svým věčně nastydlým dětem. Moc bylinek je zkrátka mocná. Ale není přece jen lepší se v nemoci spolehnout na výrobky farmaceutického průmyslu?

Přestože už dávno nesbíráme bylinky, stejně bychom bez problémů vylovili z paměti alespoň pár příkladů pomoci z přírody. Máta na žaludek, fenykl na střeva, brusinky na močové cesty. Přírodní medicínu máme zkrátka v krvi, ať se nám to líbí, nebo ne. A není divu, v našich zemích má obrovskou a slavnou historii.

„Tradice bylinoznalectví sahá do desátého století před naším letopočtem. Tehdy Keltové přinesli do regionu znalosti pěstování bylinek. Z tohoto vědění vycházíme dodnes, včetně naší fantastické balneologie,“ říká v nové epizodě podcastu MUDr.ování naturopatka Helena Neumannová s tím, že například z Herbáře léčivých rostlin Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha, jehož první díl vyšel v roce 1994, čerpá celá naturopatická Evropa.

Ruku v ruce s lékařem
Není nemoc, na kterou by nevyrostla bylinka, říkají s oblibou naturopati. Jistě nejsou daleko od pravdy. I farmaceutický průmysl byl vybudován právě na znalosti chemických sloučenin obsažených v bylinách. A rovněž není náhoda, že u počátků mnoha světových farmaceutických gigantů stáli odborníci od nás.

Jak se ale dokážou byliny vypořádat s novodobými nemocemi, když chybí letitá zkušenost s pozorováním působení na určité neduhy, na které naturopatie stojí? Klíčem je spolupráce. Například u hojně rozšířených autoimunitních nemocí jsou podle Heleny Neumannové byliny vítaným pomocníkem. „Autoimunitní nebo chronické onemocnění je ideál, kde by měl lékař kooperovat s naturopatem. Cílem je, aby po jedné pilulce z továrny nepřišla do tří let další a pak další a další, což se bohužel u chronických nemocí děje.“

Nejde tedy o to, že buď budeme spoléhat na konvenční léčbu, nebo naopak pouze na bylinky. Snaha je využít to nejlepší z obou přístupů. „Dnešní doba by měla umožňovat laskavou diskusi mezi lékařem a naturopatem, oba dva by si navzájem měli chtít pomoci vyléčit pacienta, a kromě toho ho také naučit převzít odpovědnost za své zdraví,“ vysvětluje princip spolupráce naturopatka.

Vnímejte souvislosti
Člověk nemusí pít každý den odvar z kopřiv pro vitalitu, aby pochopil, jak mocná příroda dokáže být. Stačí podvečerní procházka po lese nebo v městském parku a hned se nám udělá tak nějak lépe. Pochopitelně, chřipku to nevyléčí, ale pokud budeme tělu dopřávat blahodárné účinky přírody pravidelně alespoň takhle, možná pohoda a klid, které budeme vnímat, posílí náš imunitní systém natolik, že viróza si příště najde méně odolného jedince.

„Lidé očekávají od naturopatů zázraky, ale my je učíme velké trpělivosti. Jak při výběru bylinek a vhodné terapie, tak při práci s tělem a duší. Učíme lidi pohybu, zdravé stravě a také i lásce, která je strašně důležitá při jakékoliv léčbě. Je to obrovský kruh vícero faktorů, které nás ovlivňují,“ vysvětluje v podcastu MUDr.ování Helena Neumannová.

Jak najít dobrého naturopata? Jaké bylinky jsou superstar mezi léčivkami? A co pomůže ozdravit organismus, když to přeženete s koktejly na letní party? Celý rozhovor s odbornicí si poslechněte v podcastu MUDr.ování.

S kým jsme si povídali?
Helena Neumannová, MBA, je vystudovaná zdravotní sestra a ekonomka. Pracovala jako eventová manažerka, založila Levandulové údolí, kde pěstuje na téměř čtyřech hektarech půdy levanduli chodouňskou. Věnuje se bylinkářství a poradenství.

MUDr.ování je podcast o zdraví se zdravým rozumem a srozumitelně. Specialisty ve svých oborech zpovídá publicistka Lucie Šilhová, která se tématy týkajícími se zdraví a životního stylu zabývá celou svoji téměř třicetiletou kariéru.