„Chtěl bych mít obrazotvornost jako Honza Unger,“ zapsal jsem si nedávno do svých poznámek. To, myslím, definuje můj vztah k němu. Když jsem měl možnost ho poznat, hned mi došlo, jak výjimečně citlivej a chytrej člověk naproti mě stojí. Nyní jsme spolu vedli rozhovor o zklidňování, o tom, že život si nenaplánuješ a taky tom, jak vypadá nasranej skaut.

Do doby, než jsem Honzovu kapelu Zrní viděl naživo, jsem jí příliš pozornosti nevěnoval. Na koncertě v Písku, kde jsme jim s Kieslowski kdysi předskakovali, jsem ale uviděl něco, na co jsem od té doby nezapomněl. Jejich koncert mi k nim otevřel cestu. Zjistil jsem, že tohle je až neuvěřitelně uvěřitelná parta kluků, která všechno, co dělá, myslí vážně a upřímně. Byl jsem učarován.

Po koncertě jsme si s Honzou tehdy povídali o všem, co nás štve i baví a od toho okamžiku sleduju každý jejich krok. Věřim jim. Jsou poctiví a pracovití a díky tomu dnes slaví dvacetileté výročí v pozici velké kapely, která ale pořád zůstává punkově špinavá.

Honza Unger, zpěvák a textař této původně z Kladna pocházející alternativní kapely, se Zrním dodnes vydal deset alb (včetně živých a EP). V letošním roce oslavuje dvacet let existence skupiny, která hraje od začátku v nezměněné sestavě.