Sedmá epizoda podcastu „V producentské dílně" vznikla na velmi netradičním místě. Milan Cimfe mě pozval do své obytné dodávky, která je vybavená vším potřebným pro natáčení podcastu. A musím říct, že když jsem pak slyšel výsledný zvuk, okamžitě mi došlo, že tenhle člověk prostě umí vykouzlit perfektní zvuk kdykoli, kdekoli a s jakýmkoli vybavením. No a když má po ruce technologie svého domácího studia Sono Records, tak se dějou věci.
Na seznamu kapel, se kterými Milan spolupracoval, najdete spoustu velkých jmen: Kabát, Čechomor, Divokej Bill, Lucie, Pražský výběr, Iva Bittová, Lenka Dusilová, David Koller nebo Clarinet Factory. A to je jen velmi zkrácený výčet. Milan stál u zrodu nahrávek, které se staly součástí české hudební historie a které mnozí z nás poslouchají už desítky let.
Zároveň ale rozhodně nežije z minulých úspěchů. Kromě své zvukařské a producentské práce je aktivním muzikantem, rád cestuje a pravidelně se věnuje živému zvučení, v těchto dnech s kapelou Pražský výběr. Neustále hledá nové výzvy, učí se nové věci a, jak sám v podcastu zmiňuje, i po pětatřiceti letech v oboru má pocit, že je teprve na začátku svého průzkumu světa zvuku.
„Produkovali jsme v době, kdy se slovo producent v ČR ještě nepoužívalo," říká Milan Cimfe.
Milan Cimfe nemohl mezi hosty Producentské dílny chybět, byl to totiž on a jeho kolega Pavel Karlík, kteří stáli u samotných počátků hudební produkce u nás. A tím jsme celý rozhovor zahájili. Bavili jsme se o jeho zvukařských i producentských začátcích, o tom, jak náročné bylo natáčení na pás bez vymožeností a berliček dnešního digitálního záznamu a editace. Milan mi vysvětlil, co jsou takzvané Radiohead moments a jak důležité je mít řemeslo dokonale zvládnuté, aby technické překážky nebrzdily kreativitu při práci s kapelou. Mluvili jsme o tom, jestli je jako producent přísný, a dostali jsme se i ke konkrétní spolupráci s kapelou Trautenberk.
Jeden den Zdeněk Liška a druhý den Kabáti
Milanův žánrový záběr je obrovský a ta pestrost je jedna z věcí, kterou má na svojí práci nejraději. Milan v rozhovoru vyzdvihl také práci svého kolegy Pavla Karlíka, který má zásluhu na mimořádné technické kvalitě studia Sono a na tom, že se z něj stalo jedno z nejlépe vybavených nahrávacích míst ve střední Evropě. Právě díky jeho preciznosti, zkušenostem a neustálé snaze posouvat hranice zvuku dokáže Sono držet krok se světovou špičkou. Ptal jsem se Milana, jak pracuje při nahrávání se zvukem elektrických kytar. V závěru jsme se bavili o tom, co by poradil mladým lidem, kteří se chtějí živit zvukem nebo hudební produkcí.
Když jsem editoval tuhle epizodu, uvědomil jsem si, že vlastně není co vystřihnout. Každá minuta našeho povídání měla svůj smysl, každá Milanova odpověď v sobě nesla obrovský kus zkušenosti, nadhledu a humoru. Bylo by mi líto cokoli zkracovat, i proto je sedmá epizoda o něco delší než ty předchozí. Rozhovor s Milanem plynul naprosto přirozeně, jako bych se bavil se starým známým. Měl jsem pocit, že bych s ním mohl mluvit ještě hodiny o zvuku, hudbě, o řemesle i o životě kolem studia.
A právě proto vás chci pozvat k poslechu celé epizody. Udělejte si chvíli klidu, pusťte si ji v autě, při cestě do práce nebo jen tak doma na sluchátka. Věřím, že vás rozhovor s Milanem vtáhne stejně jako mě a že si z něj odnesete nejen zajímavosti o světě nahrávání, ale i třeba kus inspirace k vlastní tvorbě.
