Frontman.cz

Napsat dobrou písničku je jedna věc. Jak to ale v dnešní době přesyceného trhu a všudypřítomného obsahu udělat, abyste onu písničku dostali mezi lidi – a aby si ji lidé ideálně také poslechli? Právě na to se zaměřuje čtrnáctý díl Podcastu Frontwoman, kde spolu s Milošem Blaháčkem z Digiton Agency hovoříme o mnoha cestách, kterými se lze vydat.

Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-14-jak-dostat-novou-muziku-mezi-lidi

Ve třetí epizodě podcastu V producentské dílně jsem přivítal producenta, bubeníka a svého dlouholetého kamaráda Tomáše Neuwertha. Tomáš je osobnost, která ve světě české hudby zanechala výraznou stopu. Jako studiový hráč i producent má za sebou nepřeberné množství nahrávek napříč žánry a styly. Současně je i velmi vyhledávaným spoluhráčem, pravidelně vystupuje s kapelami jako Tata Bojs, Kafka Band, Umakart nebo momentálně odpočívajícím Zvířetem jménem Podzim. Dlouhodobě spolupracuje také s Jakubem Königem alias Kittchenem.

Využil jsem této vzácné příležitosti a ptal se Tomáše na jeho přístup k nahrávání a produkci bubnů. Zajímalo mě, co všechno ovlivňuje jeho kreativní proces při práci na nové skladbě. Odkud čerpá inspiraci, jakou roli hraje zvuková kvalita nástrojů nebo akustika prostoru a co by poradil méně zkušeným bubeníkům, kteří se snaží mít co nejlepší zvuk. Rozebrali jsme i časté chyby, kterých se čeští bubeníci při nahrávání dopouštějí, a Tomáš své postřehy ilustroval konkrétními příklady a vzpomínkami z natáčení, což jeho odpovědi činí o to cennějšími.

Každý projekt si zaslouží své studio

Tomáš je také majitelem nahrávacího studia Animan, které se nachází v malebném prostředí moravskoslezských Beskyd, na hranici mezi městy Kopřivnice a Štramberk. Přestože má vlastní technické zázemí, s chutí a otevřeností navštěvuje i jiná nahrávací studia, například vyhlášené studio SONO, 3bees nahrávací studio, nebo slovenské Birdland Studio. Jak sám říká, výběr správného nahrávacího prostředí je zcela zásadní a měl by být jedním z prvních kroků, které producent učiní ještě před samotným začátkem nahrávání. Každý hudební projekt má totiž svou vlastní atmosféru, zvukové potřeby a energii a to vše by mělo být zohledněno i při volbě studia.

„Nejdůležitější je to, co leze z repráků."

Tuto trefnou větu rád cituje z úst Andrewa Schepse, legendárního amerického producenta a zvukaře, jehož práce i životní filozofie jsou pro Tomáše stálým zdrojem inspirace. Schepsův důraz na výsledek, na to, co skutečně slyšíme, je mu blízký. Je jedno, jaký mikrofon použijete nebo jaká značka je na zesilovači, důležité je, jaký dojem zanechá finální nahrávka.

Součástí epizody je i ukázka Tomášovy produkční práce, konkrétně skladba „See" od kapely Froples. Tomáš aktuálně pracuje na nové hudbě s kapelou The Shookies, připravuje také nový materiál s Kafka Bandem a teprve nedávno spatřila světlo světa jeho čerstvá spolupráce s Matějem Belkem a Jamesem Harriesem – skladba Shivers Down My Spine, která je dalším důkazem jeho hráčské citlivosti a schopnosti dotýkat se lidských emocí skrze zvuk písniček.

Pokud vás zajímá, co všechno stojí za vznikem autentické a funkční hudební produkce, tahle epizoda vás určitě nezklame. Tomáš Neuwerth otevřeně sdílí své zkušenosti, vnitřní pocity i praktické rady a to vše s nadhledem, pokorou, lehkostí a obrovským zápalem pro hudbu.

Festival Slunovrat se blíží a já jsem si při té příležitosti povídal s Vaškem Müllerem, ředitelem této přátelské akce, jež každoročně oživuje centrum Opavy. Dozvíte se nejen detaily o letošním ročníku – který jsme nedávno přirovnali k laboratoři letní inspirace – ale taky příběh o tom, jak se z Vaška stal hudební nadšenec a proč se letos návštěvníkům otevře vědecká stage.

Rozhovor o hudbě a kopírkách.

Festival Slunovrat se koná od 19. do 22. června v Opavě a jeho program je tak pestrý a krásný jako duha na obloze. Vašek Müller je zakladatelem a ředitelem festivalu, který dříve nesl název Hradecký slunovrat. Vznikl v roce 2014 jako oslava jeho kulatých narozenin na státním zámku v Hradci nad Moravicí. Postupně se zde etabloval jako dramaturgicky otevřený, multižánrový kulturní festival s důrazem na hudbu, který se na podzim 2021 přestěhoval do Opavy a zkrátil název na Slunovrat. Dnes se festival koná ve dvou edicích, letní a zimní, a doprovází ho také celoroční série koncertů a navazujících akcí.

Den po křtu svého nového alba Elsewhere, na kterém vyrostla v hotovou komplexní umělkyni, se skladatelka a zpěvačka Nika přišla podělit o dojmy z koncertu. Otevřeně mluvila také o hledání vlastního hlasu, velmi osobních textech a o tom, proč je pro ni důležitá blízkost, mlčení i prostor pro nejistotu.

Rozhovor nejen o potlačování hluku.

Veronika Boráková, známá pod uměleckým jménem Nika, je česká zpěvačka, skladatelka a písničkářka pocházející z Ostravy. Hudbě se věnuje od útlého věku — na klavír začala hrát ve čtyřech letech a první skladby komponovala už v šesti. Absolvovala Janáčkovu konzervatoř v oboru skladba, což se odráží v jejím osobitém přístupu k tvorbě, v němž kombinuje prvky jazzu, popu, folku a alternativní hudby.

Do druhého dílu podcastu V producentské dílně přijal pozvání producent, hudebník a držitel několika hudebních cen Boris Carloff. Člověk, který se prý producentem původně vůbec stát nechtěl, ale dnes patří mezi nejrespektovanější osobnosti na české hudební scéně. V rozhovoru odkrývá, proč příliš neuznává kompromisy, jak důležitá je upřímnost při práci ve studiu a proč v hudbě platí jednoduché pravidlo: méně je vždycky více, a to jak v počtu mikrofonů, tak i v používání pluginů.

Boris Carloff není z těch, kteří by kolem sebe dělali zbytečný rozruch. Ale když začne mluvit o hudbě, zvuku nebo mikrofonech, je okamžitě jasné, že mluví někdo, kdo má v těchto oblastech obrovský přehled. Nezajímá ho jen nahrávací technika, ale i psychologie tvorby, vztahy mezi lidmi ve studiu a to, co se děje „mezi řádky". Právě a nejen díky tomu se z něj stal respektovaný producent, který spolupracuje s Debbi, November 2nd a dalšími zvučnými jmény české hudební scény.

Minimalismus jako cesta k lepším výsledkům

Přestože má největší sbírku mikrofonů v republice, říká, že čím míň mikrofonů použije, tím méně problémů musí řešit. Stejně tak se staví i k pluginům. Sám je pomáhá vyvíjet v rámci firmy United Plugins, ale zároveň se netají tím, že to s nimi podle něj řada zvukařů a producentů přehání: „Lidi dneska mají neomezený přístup k technologiím, ale místo aby se zaměřili na zdroj zvuku, problémy řeší pomocí pluginů, jenže to není ideální způsob."

Věřit původní myšlence a držet se jí. A hlavně dělat rozhodnutí už při samotném nahrávání. To považuje Boris za mnohem důležitější než nekonečné možnosti, které nabízí dnešní postprodukce. Kvalitní náběr, práce s prostorem, mikrofonem a výběr interpreta, to vše je podle něj klíčové. Svojí práci si nedokáže představit bez kvalitních studiových monitorů, převodníků a samozřejmě mikrofonů.

A když už jsme mluvili o technice, v podcastu přišla řeč i na software. Cubase je pro Borise stále hlavní pracovní nástroj. Zmínil mimo jiné i to, který plugin považuje za nejpřeceňovanější, a které naopak používá téměř v každém projektu.

Hudební produkce je hlavně práce s lidmi

Tento díl ale rozhodně není jen o mikrofonech a pluginech. Velká část rozhovoru se věnuje mezilidské stránce produkce, která hraje zásadní roli. „Producentská práce je také o práci s lidmi, je to jako ve vztahu. Někdy jde vše hladce, jindy nastanou komplikace, ale vždycky by člověk měl být k tomu druhému upřímný. Když něco nefunguje, nebo ti něco vadí, musíš to říct. Jinak ztratíš důvěru." I proto se Boris rád stává součástí kapel na delší dobu, vytváří si s nimi přátelský vztah, který přesahuje běžnou studiovou spolupráci.

V rámci této epizody se dostáváme i k jeho úzké spolupráci se zpěvačkou Debbi – jejich společnou tvorbu vnímá jako osobní projekt. Na příkladu skladby You Wanted All z Debbiiny nové desky Deep Emotions Boris exkluzivně odkrývá, jak takový track vzniká – od první demo nahrávky až po finální mix a mastering.

Nový díl Podcastu Frontwoman vychází právě teď a tentokrát vás zavede do světa videoklipů. Lidé totiž často poslouchají očima, a audiovizuální složka se tak stala nedílnou součástí muzikantského života. Transformace hudby do pohyblivých obrázků si žádá kreativitu, technické schopnosti a v ideálním případě také velkou dávku srdcařiny – a my vás do celého tohoto procesu zasvětíme spolu s Michalem Skořepou.

Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-13-magicky-svet-hudebnich-videoklipu

Písničkář, básník a frontman kapely Čtvrt na smrt Jan Vacík se v rozhovoru rozpovídal nejen o hudebním zázemí v rodině, ale i o psaní textů, na kterých jeho tvorba stojí především. V následujícím povídání se také dozvíte, jak se dostal ke kreativní výuce hudební výchovy a o plánech na čtvrté album jeho kapely.

Rozhovor o hledání těch správných slov.

Jan Vacík, kromě toho, že s kapelou Čtvrt na smrt hraje koncerty a chystá další album, vydal v letošním roce básnickou sbírku Promiň a děkuju u nakladatelství Pracovna.

Čtvrt na smrt je kapela pohybující se na pomezí alternativního rocku, písničkářství a poezie. V jejím čele stojí Jan Vacík, jehož osobité texty propojují existenciální témata s jemnou ironií a civilní každodenností. Zvuk kapely je dynamický, střídá melancholii s energií, ticho s výbuchem. Čtvrt na smrt je kapelou, která se nebojí zpomalit, ani jít na dřeň. Doposud vydala tři alba.

Poměrně narychlo domluvený rozhovor s Barielem se nakonec odehrál ve velkém klidu. Trochu jsme přeskakovali z tématu na téma, ale to je jen ilustrace Jakubovy kreativní a k reakci vždy připravené mysli.

Rozhovor o rodině plné hudebníků.

Jakub se mnou mluvil velmi otevřeně i o boji s kreativním blokem, s úzkostmi přecházejícími do panických atak a také o velmi častém trápení většiny hudebníků, které se jmenuje tinnitus. Kromě toho se svěřil s tím, jak skládá, co ho nejvíc inspiruje a jak je pro něj důležitá komunita lidí, se kterou spolupracuje.

Jakub Baierl je nepřehlédnutelnou postavou nejen pražské elektronické scény. Narodil se do hudební rodiny, a tak byla jeho cesta za vlastní hudební kariérou víceméně nevyhnutelná. Jakub je součástí Yoga kolektivu a členem synthpopového dua Méta Monde. Nyní přináší pod jménem Bariel debutové album Život je jeden z nejtěžších, na kterém uslyšíme řadu silných písní a zajímavých spoluprací.

Při tvorbě úvodní epizody mého nového hudebního podcastu „V producentské dílně" jsem si znovu připomněl, jak zásadní roli v hudební produkci hraje atmosféra ve studiu. Technika, plug-iny a mikrofony jsou sice důležité pracovní nástroje, ale to, co často rozhoduje o výsledku, je vzájemná důvěra, otevřenost a schopnost vytvořit prostředí, ve kterém se umělci cítí bezpečně a svobodně.

Mým prvním hostem byl Eric Stevenson, což není náhoda. Eric je pro mě tak trochu neobjevený producentský talent. Je to producent, muzikant a člověk, který v sobě snoubí technické schopnosti s obrovskou dávkou empatie. Společně jsme si povídali v jeho nahrávacím studiu Andel Sound, kde Eric působí nejen jako producent, ale také jako jeho spolumajitel a člověk, který má celý chod studia na starosti.

Eric vnímá hudební produkci méně jako přesný řemeslný proces a více jako osobní cestu, kde je důležité pracovat s energií a emocemi. Klade důraz na to, aby se každý interpret cítil při nahrávání přirozeně. V této souvislosti jsme mluvili o konceptu Residential Artist, který ve studiu Andel Sound realizují: jde o formu spolupráce, kde kapely nemají vymezený pevný časový slot, ale mohou na svých písních pracovat postupně a bez časového tlaku – přesně tehdy, kdy se cítí být připraveny.

Kde je hranice mezi zvukařem a producentem?

Jedním z hlavních témat našeho rozhovoru bylo rozlišení mezi rolí zvukaře a producenta. Zatímco zvukař obvykle zajišťuje technickou kvalitu záznamu, producent má širší vizi – pomáhá s aranžemi, ovlivňuje atmosféru ve studiu a dohlíží na výsledek. Eric popisuje, že producentem se člověk stává ve chvíli, kdy mu na výsledku skutečně záleží – kdy je ochoten vést, inspirovat a zároveň citlivě ustupovat, pokud je to pro píseň to nejlepší. Tuto roli vnímá jako službu hudbě i interpretovi.

Signature sound

Na otázku, zda má studio Andel Sound svůj osobitý „signature sound", Eric odpověděl skromně – sám si prý nedokáže přesně definovat, co by to mělo být. Já však věřím, že určitá zvuková identita je v jeho práci znát. Projevuje se nejen v konkrétním technickém přístupu, ale hlavně v důrazu na autenticitu, přirozenost a v tom, že se studio nebojí drobných nedokonalostí – právě ty totiž často tvoří onu lidskou, nezaměnitelnou barvu zvuku.

V podcastu jsme se dotkli i dalších témat: jaký je Ericův vztah k různým DAW a proč ho fascinuje Ableton, jak přistupuje k využití umělé inteligence ve studiu, a také jeho spolupráce s kapelou Rekreace, jejichž nové album Denní snění právě vychází. Součástí epizody je i ukázka jejich singlu Venku svítá.

První epizoda není jen o produkci. Je hlavně o lidech, o hledání cest, o důvěře a o tom, že v každém z nás jsou – jak říká Eric – „neobjevené možnosti", které čekají na správný čas a prostor, aby se mohly plně projevit.

Cyrila Kaplana asi nejvíc známe z kapel Vložte kočku nebo Mutanti hledaj východisko. Do podcastu dnes ale přišel Cyril představit své aktuální projekty včetně prvního sólového EP nebo experimentálního a napůl vědeckého projektu, jehož součástí je i geolog.

Rozhovor o zkoumání a konspiračních teoriích.

Jak jedno nerealizované divadelní představení nasměrovalo Cyrila k dokončení dlouho připravované sólové tvorby, která by možná jinak nevznikla. Kromě hudby a zkoumání jsme probrali i jeho lásku ke koním.

Cyril Kaplan je český hudebník, skladatel a producent. Je členem experimentálních kapel Vložte kočku a Kaplan Bros., známých pro fúzi digitální a analogové elektroniky s živými bicími. Jako buben je součástí projektu Mutanti hledej východisko. Kromě hudby se věnuje vývoji softwaru generujícího hudbu na základě signálů z lidského mozku a geologických dat.