Michal Nejtek vzpomíná, že ho dědeček nechával ležet pod piánem a on musel poznávat a pojmenovávat tóny, které slyšel. Pomohlo mu to nejen vybudovat si vynikající sluch, ale hlavně lásku k hudbě. Dnes je Michal etablovaným a uznávaným skladatelem a hráčem na poli vážné, jazzové i populární hudby, který tvorbě a muzice obětuje veškeré svoje snažení a um.

Rozhovor o studiu, vzdělání a improvizaci.

I když pocházíme ze stejného města, potkali jsme se až v Praze a setkání s ním pro mě znamená opravdu moc. Dá se s ním mluvit hodiny a pořád je o čem – když umíte naslouchat, jen pouhý rozhovor s Michalem vás leccos naučí.

Můj obdiv má Michal nejen za to, jak oddaně a čistě se věnuje všemu, co souvisí s tvorbou, ale především proto, že je hlava otevřená a ví, že faleš a honba za laciným úspěchem nemá s hudbou nic společného. Kdysi mě až dojal tím, že pochválil to, co dělám já, protože bych zprvu nečekal, že může mou hudbu registrovat. Jak jsem ale říkal, je otevřený všemu (a tuhle schopnost mu můžeme jen závidět).

Narodil se v Litoměřicích v roce 1977, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír), Hudební fakultu AMU v Praze (skladba) a Hudební fakultu JAMU v Brně (doktorské studium). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům. Na objednávku ND v Brně napsal operu Pravidla slušného chování v moderní společnosti. Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim, Klangspuren a Pražské jaro.

Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera, Co znamená vésti koně). Přes deset let byl klavíristou a dramaturgem Agon Orchestra, jeho skladby pravidelně uvádí např. Orchestr Berg či Ensemble MoEns. Hraje na klavír a klávesové nástroje v souborech Malina/Liška/Nejtek, NTS a Michal Pavlíček a Trio. Věnuje se také hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jiří Havelka, Braňo Mazúch, SKUTR, Jiří Adámek atd.).

Má rád jazz, alternativní hudbu i klasiku, vše originální, pravdivé a silné. Byl pedagogem na Konzervatoři v Teplicích, na VOŠ Jaroslava Ježka a nyní působí na katedře skladby HAMU. Občas píše do časopisu Harmonie či do jiných periodik. Skládání a hraní hudby považuje za něco na způsob dobrodružné procházky džunglí a proto ho to baví.