Po několikatýdenním zpracování je tu pro Vás další epizoda.

Tentokrát se jedná o komentář k probíhajícímu soudnímu líčení s Dominikem Ferim, konkrétně k jeho úvodnímu projevu v rámci obhajoby.

- Je možné si v dnešní době plést práci psychiatra a psychologa?

- Kdo jsou soudní znalkyně, které vypracovaly posudky na "poškozené"?

- A mají oběti sexuálního násilí nutně PTSD?

Odpovědi na tyto otázky jsou poodkryty v této epizodě a už jenom jeden klik a necelých 30 minut od Vás.

Budu moc ráda, když tuto epizodu budete sdílet, protože postprodukce byla opravdu náročná (já jsem ten největší technický antitalent). Doufám, že jednotlivé audio vstupy shledáte jako užitečné a oživí celkový dojem.

Slyšíme se příště!

ZDROJE:

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-exposlanec-feri-u-soudu-za-dve-znasilneni-a-jeden-pokus-mu-hrozi-az-10-let-40422830 - kompletní úvodní řeč Dominika Feriho

https://www.znamylekar.cz/vera-bartunkova-3/psychiatr/praha - komentáře k práci paní Bartůňkové

https://www.doktor.cz/doktor/mudr-gabriela-leblova-psychiatrie-soudni-lekarstvi-50627/psychiatricka-ambulance-binova-529-2-praha-8-strizkov-182-00-63551 - komentáře k paní Leblové

http://kraken.slv.cz/8Tdo243/2020 - výběr ze stížností/odvolání

https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nscr/7-tdo-1034 - výběr ze stížností/odvolání

https://www.brainline.org/research/nearly-half-sexual-assault-survivors-recover-ptsd-related-symptoms-three-months-later - výzkumy PTSD

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2323517/#b10-mjm0902p111 - výzkumy PTSD

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-epicentrum/735422/psycholozka-cirtkova-o-predatorech-a-definici-znasilneni-proc-obeti-casto-mlci.html - rozhovor s paní Čírtkovou

V rámci této epizody jsem si povídala s Petrem, mým kolegou z rádia, který se potýká s ADHD.

Mluvili jsme o jeho životní cestě s poruchou pozornosti, o technikách, které mu pomohly, a "trendu" časté diagnostiky ADHD u dětí. Vzpomínali jsme také na období, kdy byl trendy fidget spinner (možná si vzpomenete na tu divnou točící se kovovou věcičku, co byla populární tak v roce 2016), o kterém se tvrdilo, že měl pomáhat lidem s poruchou pozornosti.

„Když je děcko je živější, tak najednou je ADHD, pojďme do něj ládovat prášky a udělejme z něj zeleninu. Tohle je trend posledních deseti let.“

„Žvýkací tabák mi pomohl. Teď už je to pro mě jen takový placebo, takže nedoporučuju, ale pro mě to byl game changer.“

„Já jsem měl docela hezkej fidget spinner, hrálo to všema barvičkama. A mě to docela rušilo teda. Rozhodně mi to nepomáhalo s ADHD.“

V rámci této epizody jsem si povídala s Ivou Oulehlovou, pracovnicí Střediska Teiresiás, které pomáhá studentům Masarykovy univerzity, kteří trpí chronickými problémy, při studiu.

Mluvily jsme o on-line výuce, o mylné představě, kterou má mnoho studentů o funkci Střediska Teiresiás, o funkci této instituce v rámci Masarykovy univerzity a o důvodech, proč si mnoho vysokoškolských studentů s psychickými problémy nezažádá o pomoc se studiem.

V rámci posledního vysílání pořadu Na pohovce jsem se pokusila vysvětlit, proč si lidé rozhodnou ublížit, jak jim můžete pomoci a jak se je pokusit alespoň trochu pochopit. Mluvila jsem o tomto tématu sama, i když jsem si o něm měla povídat s dalším hostem, který ovšem bohužel nedorazil, proto jsem se toho rozhodla zhostit sama.

Sebepoškozování je jeden z nejvíce tabuizovaných aspektů duševních onemocnění obecně. Obecně se o něm nerado mluví, jizvy jsou skrývány i po letech, kdy zcela vybledly, pro mnoho lidí se jedná o něco "šíleného", "naprosto nemyslitelného",... Je to z toho důvodu, že oni sami by si nikdy na své tělo nebo duši nesáhli, neublížili si. Proč to ale někdo udělá a nebo to dělá i dlouhodobě? To jsem se pokusila vysvětlit v třetím díle tohoto pořadu.

Pokud ještě nesledujete pořad Na pohovce na Instagramu, začněte. Naleznete tam i shrnutí tohoto povídání o sebepoškozování v několika jednoduchých, graficky zpracovaných, bodech. @na_pohovce

„Buďte otevření!"

V čase vysílání (čtvrtek, 16:00) jsme si povídaly s Terkou o životě s emočně nestabilní poruchou osobnosti hraničního typu (HPO, BDP - Borderline personality disorder). 

„Každý ráno já se probouzím... Když si představíš sklenku, kde máš kapku vody jako stresu, tak já mám tu sklenku plnou tak na 90 %."

„Když to bylo v nejhorší fázi, tak se mi nálady střídaly během minuty - brek, vztek, smutek, radost. To bylo všechno dohromady. Fakt jsem si připadala jako idiot."

Terka mluvila o fungování bez léků (antidepresiv a stabilizátorů nálady),

„Stojí mě to strašnýho sebeovládání, abych se nechovala nárazově - jednou tak, podruhý tak."

„Pak jsem to řešila těma stabilizátorama, ale to je jako tak, že seš mrtvá uvnitř prostě."

srovnávala hospitalizaci v pražské psychiatrické nemocnici v Bohnicích a stacionář na jiném oddělení v PNB,

„Ta hospitalizace jako samotná, to bylo jako příšerný."

„Ten člověk, co vedl tu skupinu, se zeptal, jak se máme, a to bylo všechno."

a rozebrala se mnou projekt Green Doors.

„Je to dobrej nápad."

„Projekt, kde se lidi po hospitalizaci mohou začlenit zpět do společnosti, naučí se zvládat stres v příjemným prostředí."

„Vždycky se to jako dá vyřešit. Když jsem to začala řešit, tak jsem se hodně posunula, sice to stojí hodně práce na sobě, ale vždycky je z toho cesta ven. To sebepoškozování není cesta."

A na závěr našeho povídání jsme došly k heslu pro dnešní den (ať už posloucháte kdykoliv): „Buďte asertivní!"

V pátek 3. 12. jsme si přibližně hodinu a tři čtvrtě povídaly s Rézinou v rámci prvního vysílání pořadu.

Řešily jsme přístup zdravotnického personálu k lidem s psychickým onemocněním,

„Dusili mě polštářem..."

„A neřešili prostě... Fkový pacient."

povídaly jsme si o systému lůžkové psychiatrické péče,

„Na zahradu se mohlo jen, když člověk měl nějaký ty kila."

„Najednou mi řekla, ať si sbalím kufry."

a Rézina nám odvyprávěla kousek svého příběhu. 

„Byla jsem už na hadičkách..."

„Řekli mi, ať se zabiju."

„Psycholožka už kolikrát říkala, že jsem takový fénix, který pokaždé vždycky vstává z popela."

„A to bych přála opravdu každému - ať to zkouší."

Děkujeme.

(Omlouvám se za velmi špatný zvuk, nahrávka byla pořízena opravdu amatérsky. Doufám, že Vám to tolik neruší poslech, stejně jako moje časté "prostě".)