Když se víra a věda nemusí bát jedna druhé. Věda se ptá „jak“ a víra „proč“.

Od Hromnic přes Velký třesk až k ploché Zemi. Rozhovor o tom, kde končí fyzika a začíná teologie a proč je nebezpečné míchat žánry. O dogmatech, pokoře a světle poznání, které se nemusí bát pochybností.

Dělat příliš mnoho může být stejně prázdné jako nedělat nic.

Je možné být neustále zaneprázdněný a přesto utíkat před tím podstatným. V této epizodě podcastu Martina a Jan nahlížejí téma lenosti a píle. I z docela nečekaných stran. Lenost nemusí mít jen podobu nečinnosti, ale i horečné aktivity, která ve skutečnosti zakrývá lenost řešit, co je opravdu důležité. Řeč je o workoholismu, prokrastinaci, odpočinku a vyhoření, o talentech, které mohou zůstat zakopané, pokud se bojíme je do života investovat.

Nikdy neotevřeš nové, dokud neuzavřeš staré. Ateistka a kněz debatují o fenoménu času.

Kdekdo o ní mluví, ale málokdo ji unese. Jednota. Co znamená a proč se tak snadno mění v útlak a násilí? Jednota bolí. Rozhovor mezi ateistkou a knězem znovu nabízí prostor, kde se pravdy nebijí, ale mohou znít vedle sebe. Dotýká se náboženství, politiky i každodenních vztahů a ukazuje, že skutečná jednota nespočívá ve shodě názorů, ale ve schopnosti zůstat spolu a naslouchat si navzdory rozdílům. Všichni jedno nejsme. A možná je to dobře.

Tříkrálové nápisy na dveřích. Zvyk, kterému málokdo rozumí. Co znamená, když se věci světí? Kde je hranice mezi symbolem a magií? Co když Tři králové nikdy neexistovali? A co když na tom vůbec nezáleží?

„Mnohé věci jsou pro věřící tabu a nemluví o nich. Takto nepřežijete,“ kritizuje v novoročním Neverím Martina. „Oba jsme ve svých společnostech kuriozity,“ dodává Jan.

Běžme do háje s obranou naší kultury a našich hodnot před vlivy zvenčí. Nejde o hodnoty, ale o život.

Co je podstatou tradiční rodiny? Ateistka a kněz spolu čtou příběh Marie, Josefa a Ježíše tak, jak byl před dvěma tisíci lety napsán.

Nový díl podcastu Neverím se noří do adventních pověr o strigách, ale hlavně do historického strachu, který byl a je neviditelnou roznětkou násilí.

Ne pro každého je Advent časem světla a radosti. V kontrastu k době se může cítit o to víc osamělý, bolavý, nepochopený. Co takovému člověku nabídnout? Naději bez iluzí. Prostou blízkost bez řečí.