Příjmení Tománek vzniklo jako jedna z mnoha odvozenin z rodného jména Tomáš, což je biblické jméno aramejského původu, které znamená „dvojče“, „blíženec“. Tománek je příjmení běžné, dnes jej nosí 1 575 mužů a 1 642 žen používá přechýlené Tománková.

U příjmení Banko bychom museli znát původ rodiny, jinak jej nedokážeme správně vyložit, objevuje se totiž v řadě jazyků. Nejčastější je v ruštině, ale nacházíme ho i u našich sousedů. V polštině je doloženo již roku 1407, vykládá se z apelativa bank, tj. „kantor“ nebo „lavice“. V němčině máme příjmení Bank, a to ze středohornoněmeckého banc, tj. „lavice“, ale též „masný krám“. Též ve staré češtině máme doloženo apelativum banka ve významu „lavice“ či „lávka“.

Příjmení Janoš je jednou z mnoha odvozenin z rodného jména Jan. To je hebrejského původu a vykládá se jako „bůh je milostivý“, popř. „bohem daný“, „milostivý boží dar“. Rodné jméno Jan u nás bylo a je rozšířené, je to jméno hned několika světců, nejoblíbenějšími byli jistě sv. Jan Křtitel, sv. Jan Evangelista nebo český světec sv. Jan Nepomucký. Nejvíce nositelů příjmení Janoš/Janošová žije v Hlučíně a Ostravě, celkem jich v ČR můžeme potkat 1 021.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Burke se vykládá z rodného jména Burkhard. Německé příjmení Burke dnes nosí v ČR jen 13 mužů. Přechýlené Burková používá 110 žen, ale to se vztahuje k i příjmením Burka, Burk a Burek.

Příjmení Kotz a počeštěné Koc se vykládají z rodných jmen Gotthard, Gottfried apod. Další možný výklad by byl ze středohornoněmeckého kotze, tj. „hrubá vlněná chlupatá látka“. Formu Koc/Kocová v současnosti podle evidence obyvatelstva používá 392 osob. Německé Kotz/Kotzová nosí jen 26 obyvatel ČR.

Josef Beneš vykládal německé příjmení Kneisl buď ze středohornoněmeckého knûȥ, tj. „smělý, drzý, opovážlivý“ či „nadutý“, nebo z bavorského „malý, ale velmi úpravný, vzhledný člověk“, „švihák“. Popisovalo tedy buď vlastnosti, nebo vzhled původního nositele. Dnes jej nosí 75 obyvatel ČR.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Jan Kovařík.

Vedle Pegasa a dřevěného trójského koně je Bucifal nepochybně nejslavnější kůň z období antiky. Jmenoval se tak kůň Alexandra Velikého, který ho měl tak rád, že po něm po jeho smrti pojmenoval nově založené město v dnešním Pákistánu. U nás byl tento příběh nepochybně známý, zmínku o králi sedícím „na svém bucifale“ nacházíme i ve staročeské Alexandreidě.

Dobrava Moldanová spojuje příjmení Chaluš snad s biblickým rodným jménem Michal. Výklad ze západočeského nářečního slovesa chalovat, tj. „jíst“, nepovažuje za pravděpodobný. Vladimír Mates vycházel při výkladu z apelativa chalužník, tj. „lupič“, „zbojník“, „loupežník olupující pocestné“. Příjmení Chaluš dnes nosí 232 obyvatel.