Příjmení Proks je jednou z mnoha odvozenin z rodného jména Prokop. To je mužské jméno řeckého původu, které vzniklo buď z řeckého prokoptó, což znamená „prospívající, zdárný, průkopník, cestu razící“, nebo z řeckého prokópos, což znamená „pohotový, připravený k boji“.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Kuzeň je na Moravě „kovárna“, Antonín Kotík proto vykládal příjmení Kuzebouch a Kuzibouch jako žertovné označení pro kováře. Vzhledem k tomu, že se příjmení Kuzebauch vyskytuje výhradně v severních Čechách (celkem jen 18 výskytů v ČR), tak by mohlo spíše jít o německou složeninu vzniklou z německého kusig ve významu „něčím tekutým apod. ušpiněný, potřísněný“ a Bauch, tj. „břicho“.

Příjmení Šafra pochází nejspíše ze středohornoněmeckého schaffaere, tj. „správce“, „dozorce“, „šafář“, případně ze Schäfer (nářečně Schafer, Schofer), tj. „ovčák“. Formu příjmení Šafr dnes nosí 257 mužů, podobu Šafra používá 119 mužů, přechýlené Šafrová má 389 žen.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Viliš bychom snad mohli vyložit z rodného jména Vilém, případně Wilhelm. To je německého původu a znamená „helmicí (ochranou) je má vůle“ (Willahelm). Dnes nosí příjmení Viliš 236 obyvatel, nejvíce jich najdete v Ostravě, kam se mohlo dostat i z Polska, kde je doloženo jako příjmí již z roku 1385 (Wilisz).

Německé příjmení Siebel je doslova unikát, nosí jej poslední muž v ČR. Podle Josefa Beneše vzniklo jako zdrobnělina z rodného jména Sigibald.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Příjmení Trégl patří do kategorie pojmenování podle povolání, vzniklo jako zdrobnělina ze středohornoněmeckého trage, tj. „nosič“, nebo z německého apelativa Trog, tj. „necky“, „koryto“. Dnes nosí příjmení Trégl 76 obyvatel. Formu Tregl používá jen 26 osob.

Voslař byl „vodič oslů“, obdobně máte např. příjmení Mezkař (tedy někdo, „kdo pracoval s mezky“). Podle Dobravy Moldanové snad mohlo příjmení Voslař označovat i „výrobce ocílek“. Dnes jej nosí 101 obyvatel.