Noční pocení, výkyvy nálad, deprese, ztráta sebevědomí, občasná agrese, přibírání na váze a ztráta libida. To vše je důsledkem ztráty estrogenu. Že tušíte, o čem je řeč, ale nechcete to vyslovit nahlas? Nebojte se. Menopauza neznamená konec světa. Dokonce může být prospěšná. Ono neznámo totiž nemusí být jen synonymum nebezpečí. Jen si to představte. Už žádná menstruace ani antikoncepce. Život tak může dostat úplně jiný rozměr.

Každá ho vnímáme jinak. Některé ženy se na mateřství těší, jiné se ho bojí, protože jsou buď příliš mladé a nezkušené nebo naopak zralé a zajištěné, ale dle porodních tabulek staré. Co mají tyto dvě téměř generačně rozdílné skupiny žen společné? Všechny se chtějí stát matkou. A nejen to. Mnohé z nich mají jasnou představu o bezbolestném a rychlém porodu, jiné si plánují pozřít po porodu vlastní placentu nebo rodit v pohodlí domova obklopena rodinou.

Jezdíte rádi k moři? Holdujete sluníčku? Navštěvujete solária? Říkáte si, že opálená kůže je totiž jakýmsi nastaveným symbolem krásy. Přitom melanomy, laicky řečeno kožní nádory, patří k nejčastějším a nejzávažnějším onkologickým onemocněním na celém světě.

Pošli mi svoji fotku. Ne z občanky. Nahou. A snaž se na ní tvářit sexy. Vyspíš se se mnou? Odpaníš mě? Sleduješ péčko? Víš, o čem je řeč, že jo? A to je jen drobný výčet vět, které si mezi sebou dnešní děti vyměňují přes různé aplikace a chaty. Zní to příšerně? Říkáte si: to snad ne, moje dítě je přeci slušně vychované. Jenže se slovem slušnost nemá tento vodvaz načerpaný primárně z internetu, porna a časáků, jak jsem byla teenagery poučena, nic společného. Vyměnila bych ho spíše za nezkušenost, nekomunikaci, neinformovanost a nevychovanost. Ale tu sexuální.

Žijí na hranici chudoby. Vysoká inflace, nízký finanční příjem, minimální nebo nulové výživné a slabá podpora státu. To je jen chabý výčet toho, s čím se potýkají samoživitelky a samoživitelé. Své o tom ví i paní Kateřina, která nám popsala svoji situaci.

Často se ptáme, co je po tom, když život končí. Jde jen o odchod z tohoto světa, vysvobození od bolesti, nový začátek nebo úplně něco jiného. Abych našla odpovědi, pozvala jsem si dnes do studia filantropku a lékařku, která v hospici Cesta domů pečuje o těžce nemocné a umírající. I proto se svým manželem Ondřejem založili nadaci na paliativní pomoc dětským pacientům. Vložili do ní neuvěřitelných 1,5 miliardy korun, což je pro běžného smrtelníka nepředstavitelná částka.

Proč se nedokážeme domluvit, proč mě neposlouchá a proč nerozumí tomu, co říkám. Je vůbec možné spolu žít, když máme pocit, že nás druhý nechápe? A co naše děti? Počaty byly přeci v lásce, která se zjevně vytratila mávnutím proutku a na řadu přišel rozvod a sním ruku v ruce nenávist, chtivost pomsty a rodičovská válka. Jenže ty děti, chtějí žít dál. V lásce. S rodiči. S oběma rodiči.

Neznáme jejich tvář ani jméno. Přitom jsou pro nás nepostradatelní. Nenahraditelní. Každý den zachraňují naše životy. Slyšíme jen jejich hlas, který radí, uklidňuje a je naší jedinou nadějí, že přežijeme nebo někomu zachráníme život. Co všechno práce operátora linky 155 obnáší, kolik životů dokáží operátoři zachránit za jediný den, kdy tuto linku volat a jak taková záchrana probíhá?

Konečně prázdniny. Mnozí je tráví u babičky, jiní u moře a velká část dětí odjíždí na letní tábory. Osobně jsem tábory nesnášela. Stýskalo se mi totiž po rodičích a domově. Do batohu jsem tenkrát nafasovala nějaké oblečení, papír, obálku a poštovní známku. Dopis většinou dorazil až s mým návratem. Pak se ale něco změnilo. Poznala jsem nové kamarády a naučila se řešit krizové situace. Nikdo mě nebuzeroval a nepoučoval. Naopak. Stala se z nás táborová tlupa, která držela při sobě.

Mnohé z nás trápí velký nos nebo malá prsa. Ploché bříško, pokleslá víčka nebo tvář bez vrásek. Estetická medicína umí zázraky a přání plní na počkání. Jenže estetická medicína není jenom o dokonalé kráse. Řeší také rekonstrukční operace po ablaci prsou a úrazech ruky, vývojové vady, ztráty tkáně nebo defekty po nádorovém onemocnění.