Černotín patří co do osídlení k nejstarším osadám Hranicka. Vždyť nálezy, například bronzového depotu nedaleko obce a další archeologické vykopávky potvrzují pohyb lidí v této oblasti už v prehistorických dobách. Dokonce až do období paleolitu pak zavádí dějiny osídlení zdejší oblasti stopy pravěkých lovců nalezené kolem Malé a Velké Kobylanky.

Prapočátek sídla mocenských struktur v dnešní obci Biskupice na svazích Drahanské vrchoviny lze směřovat až do prehistorických dob. Hradiště Hrubé kolo se rozkládalo na zalesněném návrší s výškou 458 metrů východně od Biskupic. Jeho stavitelem byl asi lid kultury lužických popelnicových polí v období 1300 – 450 př. n. l.

Přestože krajina kolem řeky Moravy na Litovelsku je osídlená už odpradávna, samotné město Litovel vznikalo postupně z rybářské a trhové vesnice až do podoby obchodního a řemeslného centra horní části olomoucké Hané. Z nejstarších dob se nám dochovalo několik svědků a jedním z nich je bezesporu i kaple sv. Jiří, která je dokonce považována za nejstarší, v původní podobě dochovanou, stavbu současného města.

Údolí Podolského potoka na Rýmařovsku je poměrně hustě osídlenou krajinou. Samotná ves Rýmařov vznikala nad potokem a nejinak tomu bylo i v případě místní části města, kdysi samostatné osady Jamartice.

Cestou po silničce přes Hrabůvku směrem na Radíkov, čeká neznalého místních poměrů šok. Najednou se v zákrutu silnice objeví regulérní středověký hrádek jakoby vystřižený z Disneylandu. Dalo by se říci, že je to výkřik podnikatelského baroka, ovšem ne z let devadesátých, ale z počátku 20. století. Název Kunzov napovídá, že jeho stavitelem je hranický továrník Antonín Kunz.

Při pohledu z úbočí Bradla svítí žlutá fasáda kostela sv. Vavřince v Nové Hradečné do daleka. Je to poměrně mohutný chrám, kam chodívali za duchovními záležitostmi lidé z celého okolí už odpradávna. Přesto dodnes nevíme, kdy byl zdejší kostel postaven a ani kdo o jeho stavbě rozhodl.

Doloplazy na Olomoucku se rozkládají v prvních kopečcích Tršické pahorkatiny východně od Olomouce. Přestože jen pár stovek metrů od vesnice vede frekventovaná dálnice, i na zdejší návsi má člověk pocit klidné vesnice, rušen jen sem tam projíždějícími auty mířícími do Tršic.

Některá místa člověka nepřestanou překvapovat. To je i příklad Nízkého Jeseníku, krajiny v horách, v nadmořské výšce kolem 600 metrů, kterou prochází, aniž si uvědomujete, že jste vlastně takto vysoko. Krajiny, kterou peripetie dějin odsoudily k tomu, že lidské hemžení a snažení zde vlivem pozdějších událostí často pohltila zpět panenská příroda a dnes na místě kdysi kvetoucích osad najdeme jen nepatrné zbytky základů ukryté v lesích.

Karlov u Paseky leží na hraně náhorních plošin Nízkého Jeseníku mezi 624 metrů vysokým Karlovským vrchem a pobočnými vrcholy Vápenného vrchu, které dosahují nadmořské výšky kolem 615 metrů. Samotný střed obce leží asi o šedesát výškových metrů níže, Karlov má však přesto výrazně horský charakter.

Když si obyvatelé některé obce vezmou záchranu kulturního dědictví za své, vytvoří občanské sdružení a snaží se za pomoci grantů a dotací zachránit co se dá, je to vždy ku prospěchu celé obce. A to je i případ Ludéřova, kde se takto podařilo zachránit barokní sýpku s pozoruhodnou historií.