ArchitektkaAnna Hostičková patří k výrazným osobnostem plzeňské architektury a památkové péče. V rozhovoru s Petrem Klímou vzpomíná na období studia, kdy jí školská reforma přivedla nejen k architektuře, ale i k výučnímu listu zedníka. Řemeslné zkušenosti získala během povinné praxe na stavbách výzkumných ústavů a dalších veřejných budov. Po studiích Anna Hostičková zamířila do Plzně, kde se začala se věnovat památkové péči a také se zde usadila. Jak probíhala výuka architektury v 60. letech? Proč nezískala zaměstnání v Písku? Jaké bylo její první setkání s Plzní?

Od roku 1968 působila Hostičková v plzeňském Stavoprojektu, později přešla na zdejší Útvar hlavního architekta, který se po roce 1989 transformoval na nynější Útvar koncepce a rozvoje města Plzně. Právě tam se architektka začala věnovat také popularizaci architektury. Stála u zrodu iniciativy Plzeňské dvorky a dlouhé roky provázela veřejnost po plzeňské architektuře. K památkám přistupuje s respektem, ale zároveň s kritickým pohledem – důležitější než dogmatické zachovávání minulosti je podle ní citlivé propojení historie s novou kvalitou. Jak se proměnilo její vnímání památkové péče v průběhu let? Jaké stavby a projekty v Plzni považuje za nejpovedenější? A co by podle ní mělo město udělat pro svou budoucnost?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) studium architektury a výuční list zedníka

(10:05) příchod do Plzně a památková péče

(27:15) proměna Plzně v 70. letech minulého století

(33:45) situace po roce 1989

(41:00) popularizace architektury a současný pohled na městoEditace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Ve druhém dílu rozhovoru s Petrem Klímou se architektJiří Boudník vrací ke svému návratu z New Yorku zpět do Česka v roce 2009. Popisuje počátky svého zapojení do projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury, v němž viděl příležitost zviditelnit město i pro zahraniční návštěvníky. Připomíná, jak se podílel na soutěži o ideový návrh druhé věže plzeňské katedrály, a jak z ní vzešla sbírka na navrácení zvonů. Co ho přivedlo zpět do Česka? Jaké impulzy přinesl Plzni? Jak byl přijat jeho návrh na dostavbu hlavního plzeňského chrámu? 

Jiří Boudník v rozhovoru popisuje i svoji zkušenost z vedení stavebních projektů a realizací v Polsku, Německu a Rusku, kde čelil nejen technickým, ale i kulturním výzvám. Přibližuje rozdíly mezi architekturou ve střední Evropě a v USA a zmiňuje, jak si udržuje pracovní vazby na americký trh. Rozhovor se uzavírá jeho vášní pro záchranu historických staveb – konkrétně někdejší tvrze v Dolanech, jejíž obnova se stala jeho dlouhodobým cílem. Jak se podle něj liší americká architektura od té české? A jak se v jeho očích proměnila Plzeň?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) návrat do Česka a Plzeň 2015

(08:00) druhá věž pro chrám sv. Bartoloměje

(18:45) mezinárodní pracovní zkušenosti

(29:55) New York a Spojené státy

(38:50) tvrz v Dolanech

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Jiří Boudník, architekt, spisovatel a umělec, začíná rozhovor s Petrem Klímou popisem své práce na restauraci Osteria v Plzni, kde kombinoval industriální styl s prvky historie automobilismu a přírodními materiály. V rozhovoru vzpomíná na emigraci do Spojených států a své studium v New Yorku. Po absolvování studia architektury nastoupil do firmy, která se specializovala na stavbu mrakodrapů. Boudníka fascinovala rychlost a preciznost tohoto typu výstavby. Jak vzpomíná na začátky v New Yorku? Jak rychle se staví mrakodrap? A jak se ho dotkl útok 11. září 2001 na budovy Světového obchodního centra, jehož byl svědkem?  

Kariéra architekta se v jeho životě prolíná s drahou spisovatele. Ve svých knihách se věnuje především emigraci, kulturním rozdílům a mezinárodním vztahům, ať už česko-americkým, nebo česko-německým. První kniha se však svým obsahem jeho dalším dílům vymyká. Co bylo impulzem k jejímu napsání? Které další knihy následovaly? A jaký příběh zpracovává literárně nyní?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) návrh restaurací Osteria v Plzni

(10:30) emigrace a život v New Yorku

(20:45) v roli spisovatele

(28:50) o historii a mezinárodních vztazích

(49:00) stavba mrakodrapůEditace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Krajinářský architekt a urbanistaMilan Svoboda se věnoval ve své kariéře zejména městskému plánování a opakovaně zaujímal i významné manažerské role. V rozhovoru s Petrem Klímou popisuje začátky svého působení v Plzni, kam přišel v polovině osmdesátých let. Po roce 1989 nastoupil na transformovaný Útvar koncepce a rozvoje města Plzně. Měl zde na starosti přípravu prvního polistopadového městského územního plánu. Později stál také u prvních místních architektonických soutěží a ÚKRMP léta vedl. Jak ovlivnilo socialistické dědictví podobu Plzně v devadesátých letech? Co obnášelo prosazení ekologických prvků do územního plánování? A jaké změny přinesly architektonické soutěže té doby? Na kterou ze soutěží je dodnes hrdý? 

Svoboda se také významně zapojil do projektů, které měnily tvář Plzně po roce 2000. Velmi otevřeně hovoří o své manažerské zkušenosti s vedením týmu připravující projekt Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, v jehož pozadí se střetávaly rozdílné politické a kulturní zájmy. Ačkoli byl jeho vztah s projektem komplikovaný, zdůrazňuje důležitost zavádění nových kulturních formátů a jejich vliv na místní společnost. Jaké impulzy přineslo Evropské hlavní město kultury zdejší kulturní scéně? Jak probíhala příprava této prestižní akce? A jaké výzvy přineslo propojení kultury s politikou?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) začátky v Plzni

(17:05) architektonické soutěže

(31:25) Evropské hlavní město kultury 2015

(41:50) Nové divadlo

(50:50) Plzeň – Evropské hlavní město kultury po deseti letechEditace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Martina Hrabová, autorka knihy „Galaxie Le Corbusier“, v druhém díle rozhovoru pokračuje ve vyprávění o životě a díle architekta Františka Sammera, jehož životní dráha je příkladem neuvěřitelné adaptability, velké odvahy a touhy přispět ke změně společnosti. Jak se plzeňský rodák stal součástí mezinárodní scény, od Sovětského svazu přes Japonsko až po Indii? Co ho vedlo k rozhodnutí zapojit se do britské armády během druhé světové války a co se změnilo, když se po válce vrátil do Československa?

V rozhovoru Martina Hrabová připomíná, že Sammer byl humanista s neochvějnou vírou v dobro. Zlomem v jeho životě se stala právě účast ve druhé světové válce. Po těžkém zranění během služby v britské armádě se rozhodl pro návrat do Československa. Proč se tehdy rozhodl opustit mezinárodní kariéru, a naopak přijmout omezení komunistického režimu? Přesto se navzdory perzekucím dokázal prosadit jako urbanista. Jak jeho práce na urbanistických plánech Plzně ovlivnila podobu města?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) SSSR, Japonsko, Indie

(10:25) zpět do vlasti

(15:00) v komunistickém Československu

(31:40) urbanistou v Plzni

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Přepis rozhovoru najdete na webech ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Od Západu nefouká?⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Seznam Médium⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Martina Hrabová, historička architektury a autorka knihy „Galaxie Le Corbusier: svět přátel na fotografiích ze sbírky Františka Sammera“, v dalším dílu podcastové série vzpomíná na postupné odhalování indicií, které ji přivedly k fascinujícímu životnímu příběhu plzeňského architekta. František Sammer (1907–1973) totiž patřil k několika českým architektům, kteří pracovali přímo v pařížském ateliéru legendárního Le Corbusiera. Jak se František Sammer dostal z rodné Plzně do prestižního ateliéru v Paříži? A proč se Le Corbusier rozhodl právě jemu svěřit některé z klíčových úkolů svého týmu?

V rozhovoru Martina Hrabová popisuje nejen Sammerovu významnou roli v evropské moderní architektuře, ale soustředí se i na síť přátel a kolegů, kterou si architekt vytvořil během své kariéry, při níž putoval z Francie přes Sovětský svaz až do Indie. Tam badatelka objevila jeho zapomenutou sbírku fotografií. Jak k ojedinělému nálezu došlo a jak změnil Martinin pohled na Sammerův život a dílo?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) disertace

(06:24) František Sammer

(16:05) výzkumné cesty a záměry

(32:40) v galaxii Le Corbusier

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Přepis rozhovoru najdete na webech ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Od Západu nefouká?⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Seznam Médium⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Ve druhé části rozhovoru reflektuje architekt Jan Soukup své působení v oblasti ochrany a obnovy architektonického dědictví po roce 1989. Hovoří o své činnosti ve spolcích zaměřených na záchranu památek a vyjmenovává své nejvýznamnější projekty, mezi nimiž vyniká dostavba ambitu v Mariánské Týnici podle původního plánu architekta Jana Blažeje Santiniho. Jakých úspěchů docílil Jan Soukup v Chotěšově, kde s tamním spolkem usiloval o obnovu kláštera? A proč nakonec usoudil, že jedinou cestou pro Mariánskou Týnici je právě historizující dostavba?

Architekt také popisuje práci ve svém ateliéru Soukup Opl Švehla, který se dle jeho slov vyznačuje vysokou mírou stability, a zmiňuje, jakým způsobem předává své zkušenosti svým mladším kolegům. V závěru rozhovoru pak odhaluje svůj pohled na rozvoj Plzně a kritizuje nevyužitá místa města. Proč je podle něho důležité městskou zástavbu oživovat a jak vidí současné trendy v architektuře?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) činnost ve spolcích na obnovu památek

(14:44) jak funguje ateliér

(17:07) Mariánská Týnice

(23:28) vztah k Plzni

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Přepis rozhovoru najdete na webech ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Od Západu nefouká?⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Seznam Médium⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

V dalším díle podcastu Od Západu nefouká? popisuje architekt Jan Soukup svoji profesní cestu a zásadní vliv, který na něj mělo studium i mentorství v oboru. V rozhovoru v roli „zachránce památek“ reflektuje nejen svůj vztah k historickým památkám, ale i celospolečenský pohled na dědictví období, kdy historické budovy často čelily riziku demolice. Co obnášela snaha o zachování památek v socialistickém Československu? A jak se v 80. letech minulého století dostal Jan Soukup k rekonstrukcím významných městských objektů a památkově hodnotných staveb? 

Rozhovor se také zaměřuje na projekty, které Jan Soukup realizoval po roce 1989, kdy se možnosti obnovy památek zásadně rozšířily. Jak probíhala rekonstrukce budovy Západočeského muzea v Plzni nebo dostavba Mariánské Týnice? A jak vnímá Jan Soukup současný vztah společnosti k historickému dědictví?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) cesta k architektuře

(13:45) práce v období socialismu

(33:20) památník Díky Ameriko!

(43:05) práce po roce 1989 a nové možnosti

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Přepis rozhovoru najdete na webech ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Od Západu nefouká?⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Seznam Médium⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Kateřina Koňata Dolejšová sice vystudovala architekturu, svoji kariéru však postupně nasměrovala do světa grafického designu, a to zejména během svého téměř desetiletého pobytu v Itálii. Tam se její latentní zájem o grafický design přetavil do práce na dvousvazkové knize o Benátkách coby městě migrace. Jak ovlivnila její původně studijní stáž do Itálie Kateřininu budoucí kariéru? Jaké výzvy ji při práci na rozsáhlé publikaci čekaly? A kam ji tato práce posunula? 

U architektury Kateřinu zajímá spíše koncept a vizuální prezentace než detaily prováděcích projektů. Kromě zahraničních klientů začala ještě během pobytu v Itálii spolupracovat s nakladatelstvím Zlatý řez a po návratu do Česka dostala příležitost podílet se na tvorbě vizuálního stylu Fakulty architektury ČVUT i na celé řadě knih, které škola vydala. Jak se v její práci prolínají architektura a grafický design? A jaká je v dnešní době role infografiky a grafického designu ve veřejném prostoru i ve strukturách organizací?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) Studium architektury a zájem o grafický design

(03:30) v Itálii

(14:52) na cestách

(27:15) zpět v Česku

(31:20) zpět na Fakultě architektury ČVUT

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Přepis rozhovoru najdete na webech ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Od Západu nefouká?⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Seznam Médium⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

V druhé části rozhovoru se architekt a fotograf Petr Jehlík ohlíží za svým studiem na plzeňské stavební průmyslovce a vzpomíná na to, jak na něj budova školy působila a jak se proměnila. V současné době Petr působí v pražské kanceláři architekta Stanislava Fialy, proto se předmětem dalšího hovoru stal zejména pražský polyfunkční dům DRN. Proč získala budova takový název? A jak může dům přispívat k adaptaci městského prostředí na měnící se klimatické podmínky? 

Ačkoliv žije Petr Jehlík dlouhodobě v Praze, do Plzně se opakovaně vrací, a dokumentuje stavební  produkci 20. století pro Plzeňský architektonický manuál (PAM). Jak reflektuje vývoj města v posledních dekádách? Jak vnímá architekturu a veřejný prostor v Plzni? Co se zde podařilo, a kde jsou podle něho naopak rezervy?

Co v rozhovoru uslyšíte:

(0:00) intro

(0:30) o „stavárně“

(08:10) o práci se Stanislavem Fialou

(18:15) o DRNu

(23:00) o směřování Plzně

Editace: Jan Balcar, Markéta Hossingerová, Petr Klíma

Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar

Přepis rozhovoru najdete na webech ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Od Západu nefouká?⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Seznam Médium⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠. Zpětnou vazbu k podcastu nám můžete poslat na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠[email protected]⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Sledujte nás na sociálních sítích ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Facebook⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.