Nenechte se zmýlit tím, že žijeme v takzvané informační éře, kdy přes internetové kabely každou vteřinu proteče obrovské množství dat. Některé věci se prostě nemění a jednou z nich je dostupnost informací o konfliktech na okraji zájmu veřejnosti. Pozornost průměrného Evropana plně zaměstnávají především zprávy o konfliktu v Sýrii. A to nejen kvůli uprchlické krizi. Občanské válce v Jemenu, která v zemi zuří už tři roky, se dostává jen minimální pozornosti.

Na Valentýna vyšlo první číslo polské verze módního magazínu Vogue, s obálkou od německého fotografa Jürgena Tellera. Lokální mutace časopisu rozpoutala kontroverzní debaty o uražené národní hrdosti, pokřivené politické situaci a postsovětském dědictví zemí východního bloku, v jejichž centru – stejně jako na obálce časopisu – stojí varšavský Palác kultury a vědy.

O samotě se v posledních letech píše jako o epidemii doby, která ohrožuje imunitní systém a údajně zabíjí víc než kouření nebo obezita. Velká Británie před nedávnem zavedla funkci „ministra samoty“ a mluví se také o tom, že pocit osamocení postihuje i mladé generace. Alžběta, Marie, Tomáš a Honza s ní mají svoje zkušenosti. Co přesně zažívají a jak se s osamocením vypořádávají?

Skoro každé dva roky se opakuje stejný příběh. Po skončení největší sportovní události se supermoderní olympijské vesnice promění v chátrající městečka, plná obřích nevyužívaných staveb. Přesto se města a státy znovu a znovu zadlužují a doufají, že u nich k tomuhle černému scénáři nedojde. Hry v Pchjongčchangu by mohly znamenat změnu, Korejci se totiž rozhodli, že levnější a ekologičtější je stadiony po skončení her prostě zbourat a použít jinde.

Projekt inspirovaný francouzskou organizací Le Carillon chce vytvářet síť nápomocných podniků pro všechny potřebné nehledě na věk, pohlaví, sociální skupinu nebo rasovou příslušnost, zatím je v pilotní fázi. Iniciovala ho Ester Pacltová, která věří, že lidé jsou u nás ochotní pomáhat, a proto pro ně s kolegy vytváří platformu, která má jejich snahu podpořit.

Režisér Guillermo del Toro vždycky dokázal nápaditě kráčet na tenké hranici pohádky a hororu a zkoumat stejně těsnou dělicí čáru mezi lidmi a příšerami. Totéž dělá i ve své novince Tvář vody. Jenže jako by tu rezignoval na jakékoli odvážnější ohledávání terénu a namísto toho divákům servíruje okoukaný příběh o záchraně hodného monstra před zlými lidmi, obalený do hladivě pohádkového hávu.

Soundtrack k filmu Černý panter je dalším v řadě hudebních kolekcí kurátorovaných slavnými muzikanty. Jeho tvůrce Kendrick Lamar se tak zařazuje po bok Prince, Jay-Zho nebo Lorde, kteří v minulosti stáli za písňovými doprovody ke kasovním trhákům. Hvězdami napěchovaná kolekce písní k Černému panterovi ale možná naznačuje i jistou změnu v produkci soundtracků.

Nový přírůstek do týmu Avengers přináší dosud nejpolitičtější marvelovku, která duní v rytmu afrofuturismu.

Markýz de Sade strávil velkou část života ve vězení nebo v blázinci, do žaláře ho přivedla záliba v bičování a silných afrodisiacích. Dost se tu ale rozepsal. V rukopisech napsaných ve vězení pozdější psychiatři viděli katalog sexuálních deviací, surrealisté je četli jako pokus o „ustavení skutečné mravouky“. V prosinci zachránilo francouzské ministerstvo kultury před dražbou rukopis jeho románu 120 dnů Sodomy a oficiálně ho označilo za „národní poklad“.