Noviny jsou mrtvé, slýcháváme už roky. Ale co kreslené stripy – rozkládají se pomalu s nimi? Na víkend, kdy v amerických denících přibyl proužek dvou až šesti oken, vzpomíná s láskou nejedna komiksová legenda. V Česku se prý už devátý rok čeká na pondělí, kdy Lela Geislerová servíruje porci humoru z ženského světa – Zen žen. Její vybrané stripy v závěru roku vyšly knižně.

„Během dvaceti let existence Aera se situace strašně proměnila. Když jsme začínali, byli jsme jedinej artovej klub, jezdili k nám lidi z celé Prahy, to ale nebyl internet. Navíc Žižkov byl v roce 2000 pražským Montmartrem, dneska je to všechno na Letný, dnešní funkce kina je jiná,“ vysvětluje Pavel Rajčan, spoluzakladatel kina Aero, který do studia Radia Wave dorazil společně s dramaturgem Ivo Andrlem.

„Veřejné záchody nebo pítka se nezřizují, aby se tam neshromažďovali lidé bez domova, veřejný prostor je pak ale nepřívětivý i pro ostatní obyvatele,“ říká Vojtěch Sigmund z Architektů bez hranic. Situace je to paradoxní, lidem vadí na bezdomovcích nejčastěji zápach a zanedbaný vzhled, města ale brání vzniku míst, kde by se mohli umýt, odpočinout si a vyřešit všednodenní problémy.

Těsně před Vánoci vydaly Květy nové album Spí vánoční pták: je deváté až jedenácté, podle toho, co všechno do jejich diskografie počítáme. Vyšlo na labelu Polí5, na jeho bandcampu je taky ke stažení zdarma nebo za vámi stanovenou částku. Ve stejné bílo-modré úpravě vyšla zároveň knížka, se kterou teď trávím víc času než s albem: Průvodce po albech a historii kapely Květy.

„Nedá se na to připravit. I pro člověka, který je na psychedelika zvyklý, to bude překvapivý zážitek. Nemáte žádné vize, jen se rozpustíte na energii. Jste všude a všechno,“ říká Sláva Zemánek, který třikrát podstoupil rituál s jedem ropuchy coloradské. Směs psychedelik a dalších látek dostane člověka do stavu, který se přirovnává ke smrti i jednotě se vším. Změní život navždy.

Streamovací služby jako Spotify nám umožňují pustit si nejnovější track od Kendricka Lamara v autě během zácpy nebo si odvézt na dovolenou celou diskografii Leonarda Cohena. Vedle toho nám ale nabízejí i možnost nechat se unášet nekonečným proudem hudby, aniž bychom museli držet kormidlo. Kurátorované playlisty jsou ale větším zlem, než se může na první pohled zdát.

To, že kolem nás drony budou létat stále častěji a v jejich vývoji a byznysu s nimi budou zase létat velké peníze, chápou také na vysokých školách. České vysoké učení technické v Praze proto nedávno otevřelo novou laboratoř dronů, kde se mohou učit budoucí technologičtí vizionáři.

Americká spisovatelka Ursula K. Le Guin, která tento týden zemřela ve věku 88 let, proměnila v sedmdesátých letech sci-fi žánr. Technologiemi posedlý klub mužských šprtů infikovala tématy ze sociologie, politické ekonomie, ekologie nebo lingvistiky. Žánr se tak díky ní otevřel novým čtenářům. Romány jako Levá ruka tmy nebo Vyděděnec ukázaly, jak pracovat s fantastikou novým a vzrušujícím způsobem.

„A myslíte, že ty úzkosti někdy odejdou?“ ptal jsem se kdysi terapeuta na našem posledním setkání, když jsem se bál, že s pocity nevysvětlitelného strachu zůstanu sám. Do světa mě poslal s jednoduchou odpovědí: „Asi se jich nezbavíš, ale můžeš o nich vědět všechno. Přesně poznat, kdy přicházejí, a vědět, s čím se vytrácí.“ Dnes jsou úzkosti pryč. Vrátily se jenom s poslechem nové desky Porches.

Čtrnáct let starý The Room herce a režiséra Tommyho Wiseaua je z období po roce 2000 jedním z největších kultů vyhledávačů kinematografických obskurit. Svým způsobem geniální výtvor patří k tomu druhu děl, u kterých nevíme, jestli je jejich tvůrci mysleli vážně, nebo jsou jen hodně sofistikovanou parodií. Jedno i druhé se zdá být nemožné – takhle bezprostředně packalská záležitost přece nemohla být naschvál zinscenovaná.