Zdá se vám, jako by z hudby vymizel tradiční love song, že namísto zlomeného srdce a romantického bolu z písňových textů slýcháme spíš opěvování sama sebe? Všímáte si správně, sebeláska je důležitým tématem současné pop music.

„Skutečně dochází k tomu, že čím jsme starší, tím nám subjektivně čas plyne rychleji,“ říká Tereza Nekovářová, která se věnuje mimo jiné neurofyziologii paměti nebo kognitivní psychologii. Proč tomu tak je, má na svědomí několik faktorů –⁠ například to, že vzpomínky z mládí máme často na věci, které se nám staly poprvé.

Letní cestovatelská série Lokálové končí spolu s prázdninami, v závěrečném díle posluchače zavede do srbského Bělehradu. Svoje tipy s námi sdílela umělkyně Bára Ilič, která se do města odstěhovala na několikaměsíční pracovní pobyt.

„Chtěli jsme nakombinovat žánry, které k sobě úplně tradičně nepatří. Na začátku roku jsem začal poslouchat víc hip hopu a popu. Zároveň nám bubeník Vašek doporučil kapelu Glass Animals, konkrétně jejich poslední album, na kterém kombinují pop, trap a indie. Byla to pro nás první kapela, která dělá něco podobného. To nás inspirovalo,” vysvětluje aktuální zvuk kapely Page Turners Misha Kiristaev.

„Nechtěla jsem vytvořit svět, kde jsou muži proti ženám a ženy proti mužům, protože tak to úplně není,“ říká režisérka Tereza Nvotová. Za svůj druhý hraný snímek si z festivalu v Locarnu přivezla cenu za nejlepší film v sekci současná kinematografie. V něm hlavní hrdinka, která se vrací do malé slovenské vesnice najít odpuštění a vnitřní svobodu, nachází i stereotypy a všudypřítomné násilí.

Václav Klaus a Vladimír Mečiar dojednali 26. srpna 1992 ve vile Tugendhat rozdělení země. Na Silvestra zanikl společný stát Čechů a Slováků a do nového roku 1993 obě země vstoupily odděleně. Jak vnímá vztahy obou společností generace, která už na Československo nevzpomíná s nostalgií? A jak dnešní Slovensko ovlivnila podoba politické krajiny právě po rozpadu společného státu? Povídala jsem si o tom se slovenskou novinářkou z deníku SME Zuzanou Kovačič Hanzelovou.

Anglicismy nás provází na každém kroku. Ať už jde o práci, školu nebo běžné konverzace s přáteli, především mladší generace jimi opravdu nešetří. „Používám je často. Můžou za to lidi, se kterými se bavím, sociální sítě a anglicky mluvící kamarádi,” vysvětluje 24letá Nela. A co vy? Užíváte si nebo vajbíte? Chodíte do officu nebo do kanclu? A jak tento fenomén vnímají lingvisté? Na to jsem se ptala Kamily Smejkalové z Ústavu pro jazyk český a Denisy Šebestové.

Kniha Kateřiny Nedbálkové Tichá dřina je sociologická studie o životě poslední továrny Baťa v Evropě. Nabízí však mnohem víc, než jen provinční příběh. Socioložka v továrně v Dolním Němčí strávila téměř tři roky vždy jeden týden v měsíci. U pásu spolu s těmi, které měla zkoumat.

V dalším díle letní série Lokálové jsme vyrazili do rumunské Bukurešti. O svoje tipy se s námi tentokrát podělila romistka Petra Dobruská.

Letošní absolventka pražské Akademie výtvarných umění, malířka a hudebnice Anna Ruth se rozhodla živit výhradně svou tvorbou. „Je to velká nejistota, jsou třeba čtyři měsíce, kdy neprodáš nic, tuhle nejistotu by hodně lidí neuneslo,“ popisuje start své kariéry. Sama zatím není zastoupená žádnou galerií a až nedávno se rozhodla se využívat k sebepropagaci sociální sítě.