„Václav byl pábitel. To bych chtěla zdůraznit. A to pábitelství spočívá v tom, že si realitu utvářel tak, jak vyhovovalo jemu. Jak se mu to líbilo. Chtěl žít ve světě krásna. A vlastně to, co si myslí druzí, už pro něj bylo druhotné. Verze jednotlivých věcí moduloval podle toho, s kým zrovna mluvil. Takže to, jak vypadal, může mít několik vysvětlení. Často říkal, že to byla revolta,” říká dokumentaristka Silvie Dymáková.