Způsob, jakým nakupujeme a hlavně posloucháme hudbu, se razantně změnil. Formát hudebních videoklipů se ale o ztrátu relevance zatím bát nemusí. Globální úspěchy klipů jako Montero (Call Me By Your Name) od Lil Nas Xe ukazují, že videa i nadále zůstávají pevnou součástí propagace písní a především nedílnou součástí umělecké vize. O hlavních ingrediencích dobrého klipu i cestách k velkým zahraničním spolupracím mluví režisérka Jay Walker a režiséři Marek Partyš a Jára Moravec.

Člověk má svobodu si život vzít i svobodu se rozhodnout žít – apeluje darkpopová inscenace Smrtholka režisérky Lucie Ferenzové. Dramatizaci stejnojmenného oceněného románu Lucie Faulerové představilo pražské divadlo A studio Rubín a divadelní spolek Kolonie.

Ústřední téma nejnovějšího speciálu Diagnózy F je sexuální zneužívání a příběh Zuzany, kterou od předškolního věku zneužíval její otčím. Kromě Zuzany samotné vyzpovídala autorka magazínu Adéla Paulík Lichková také dvě psychoterapeutky a forenzní psycholožku. „Rozhovor se Zuzanou byl bez nadsázky nejtěžší, který jsem kdy natáčela. Ten příběh je natolik extrémní a těžký, až si člověk říká, jak tohle náš systém mohl dovolit a připustit.“

„Původně jsem chtěla dělat architekturu,“ směje se Amálie, která se ve svých dvaadvaceti letech nakonec rozhodla, že ji bude živit ochrana planety. Deník Guardian nedávno připomněl průzkum agentury Pew Research, podle kterého se až 76 % mladých lidí obává klimatické změny. Jak moc se nejistota odráží v kariérním rozhodování? A jaké to je, když se svému strachu postavíte čelem, dokonce i se zaměstnaneckou kartičkou?

Olive Kitteridge je stará protivná brblalka, vlezlá a všetečná ženská, uzurpátorská manželka a přísná úča matiky. Už podruhé věnovala nositelka Pulitzerovy ceny Elizabeth Stroutová svou knihu právě Olive – jejím soudům, pochybám a různě pokaženým vztahům s muži jejího života i s ženami ze sousedství. Kniha Olive Kitteridgeová je zpět nedávno vyšla v Nakladatelství JOTA.

Alma Lily Rayner je původem izraelská umělkyně a aktivistka, která tvoří v Česku. Její umělecké projekty se točí kolem výzkumu struktur moci uvnitř společnosti, feminismu a tématu sexuálního násilí. Spoluzakládala spolek Barvolam podporující umělce s nálepkou „mentální hendikep“. Pro ostravskou galerii PLATO, kde finále Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 probíhalo, vytvořila participativní platformu Návod na přežití.

Česky právě vydaná kniha Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů mapuje celé dějiny jednoho z nejpopulárnějších superhrdinů. „Batman možná vydržel tak dlouho, protože dokáže reagovat na změny publika. I dnes máme odlehčenou verzi, jako je Lego Batman, ale i hlubokým hlasem mluvícího temného mstitele,“ říká komiksový historik Pavel Kořínek o hrdinovi, který se poprvé objevil už v roce 1939.

Pražskou hudební dvojici Body of Pain tvoří umělci Tereza Ovčačíková a Jan Vytiska. V letošním roce vydali debutovou desku We No Longer Exist Anymore a teprve poté si společně poprvé zahráli na jednom pódiu. „Já bych to nazval jako EBM, což je electronic body music, k tomu máme asi nejblíž. A taky to sám rád poslouchám. Před deseti lety to byl electroclash, kdy nějaké staré kapely hrály elektroniku. Označením dark wave, new wave nebo cold wave sám nerozumím,“ říká Vytiska.

V pražském NoDu je k vidění docela maličká výstava. Ve dvou ztemnělých místnostech září tajemný kořen mandragory a spousty obrazovek, na kterých problikávají amatérské záběry z devadesátkové Prahy. Z míst, kde stávali chlapečtí prostituti, kde se dealovaly drogy. Výstava pojmenovaná Alter Ego je sice malá, ale příběh, který ve své fragmentárnosti vypráví, by vydal na film.

Filmový Harry Potter je tu s námi už dvacet let. 16. listopadu 2001 se v kinech objevil první díl s názvem Harry Potter a Kámen mudrců natočený podle knižního bestselleru britské spisovatelky J. K. Rowlingové a odstartoval tuhle bez diskuze kultovní osmidílnou filmovou řadu. Jak se s úspěchem svých rolí vypořádali v následné kariéře tři hlavní herečtí protagonisté? „Emmě Watson se nejlépe povedl rebranding osobnosti a rozlučka s Hermionou,“ říká filmový kritik Antonín Tesař.