Nové filmy, jako trilogie Všem klukům, které jsem milovala, ukazují, že snímky o dospívajících dívkách na střední škole jsou pořád v kurzu. Zároveň je to žánr, který si zaslouží kritickou pozornost. „Mají vlastní estetiku a je zajímavé sledovat, jak se v nich proměňují hodnoty, které si spojujeme s dívčím dospíváním,“ říká filmová kritička Šárka Gmiterková.

Po loňském online ročníku se krakovský festival Unsound v letošním roce vrátil zpět do klasického nevirtuálního modu. Jak pandemie covidu-19 ovlivnila podobu a průběh festivalu? A co byly podle našeho moderátora a festivalového harcovníka Jardy Petříka největší highlighty? „Na Unsound se jezdím hlavně nechat překvapovat a ani letošní rok nebyl výjimkou. Těmi největšími objevy byli americká spirituální jazzmanka Angel Bat Dawid a polský experimentátor s bicími Qba Janicki.“

„Jaká doba, takoví glosátoři,“ říká Stanislav Biler, původně sociolog, dnes známý spíše jako autor nihilistických sloupků, bolestně upřímného průvodce po Brně, satirického románu Nejlepší kandidát a nově také temně laděné venkovské prózy Destrukce. Její hrdina, mladý učitel, utíká z města na venkov, aby tu našel ztracený smysl. Podaří se to? Nebo to dopadne tak nějak po bilerovsku? A co Stanislav Biler dělá, když nechce být temný?

Zpěvačka, skladatelka a moderátorka Annabelle vystoupila živě v rámci další Radio Wave Studio Session. V proskleném studiu ji doprovodili Tereza Jirotková aka DJ Battle Lady a Kristián Kuszniruk za bicími nástroji. Annabelle už můžete z vysílání Radia Wave dobře znát z pořadu Velký čísla, který moderuje každou středu večer společně s Filipem Černým.

Matúš Lašan vypráví o náročném přechodu Patagonian Trailu. Za 112 dní prošel 2662 km úžasnou přírodou Patagonie. A byla to navíc jeho svatební cesta.

„Texty mi trvá napsat hrozně dlouho. Ty nejlepší vznikají po návalu inspirace nebo nastoupení moodu, který mám maximálně půl hodiny. Je to hodně intenzivní a v ten moment vůbec nepřemýšlíš, jak věci zní, nekoriguješ je. Prostě to jenom dáváš. To je ta ideální forma. Druhá je postupné budování. Na jednotlivé věci čekáš, ale to není moc dobré. Občas to tak dělám, a moc nad tím začneš přemýšlet. Rap je jako řízení formule, je to instinktivní věc,“ popisuje domácí rapper Domo.

Seriál Squid Game (česky Hra na oliheň) vyšel na Netflixu 17. září. Neuběhly ani dva týdny a devítidílné jihokorejské drama ovládlo žebříčky sledovanosti v 90 zemích světa. Čím diváky po celém světě tak uchvátilo? „Hra na oliheň vznikala vědomě jako bajka života v extrémně soutěživé společnosti,“ říká redaktor týdeníku Respekt Pavel Turek.

Ani u detektivek se už dnes často nestává, že by vás před koncem knihy autor vyzval, abyste se sami pokusili případ vyřešit, protože k tomu máte všechny potřebné indicie. Výzvu jako ze seriálu Hříchy pro pátera Knoxe do svého románu Případ astrologických vražd zakomponoval japonský spisovatel Sódži Šimada hned dvakrát.

Britský novinář John Sudworth z BBC vyzkoušel před pár lety v Číně experiment. Zajímalo ho, za jak dlouho ho najde čínská policie v ulicích třímilionového města pomocí technologie rozpoznání obličeje. Byl lapen za sedm minut. Událost z roku 2017 šokovala svojí efektivitou francouzského investigativního novináře Sylvaina Louveta, který se rozhodl, že čínský digitální stroj na dohled prozkoumá ve svém filmu A World Under Surveillance.

Iniciativa Fakescapes vytváří únikové hry, se kterými navštěvuje školy. Studenti pomocí fiktivního příběhu a různých úkolů získávají schopnosti, jak si ověřovat informace. „Neříkáme studentům, co je a co není pravda. Naopak se v nich snažíme vzbudit přirozenou zvídavost a hlavně, aby si osvojili schopnosti ověřování informací na internetu. Snažíme se, aby to byla zábava. Pak to studenty baví víc než 90 minut dlouhá přednáška,“ říká předsedkyně iniciativy Tereza Kráčmarová.