Musím začít osobně – Jolyon Naegele byl pro mě jedním ze symbolických hlasů roku 1989. Na velkém dřevěném rádiu snad ještě z poválečných dob jsem po valnou část toho památného roku poslouchal jako šestnáctileté ucho skoro každý večer vysílání Hlasu Ameriky. A mezi nepřeslechnutelné hlasy stanice patřil také muž, který v tu dobu na vlnách VOA pravidelně uváděl své rozhovory z Československa.