Do Lisabonu jsem se vydala za architektkou Lenkou Holcnerovou, která se sem přestěhovala už před sedmnácti lety. Chtěla žít ve městě, kde je pláž, krásné počasí a zároveň zůstat v Evropě.

Usazené v Lenčině studiu jsme si povídaly o tom, jak město funguje pod náporem nomádů a turistů, proč místní i v zimě nejraději sedí venku a kde se dá najít „skutečný Lisabon“.

Dozvíte se třeba:

⚫proč není v Lisabonu jednoduché jezdit na kole (a proč místní milují veřejné výtahy)

⚫ jaké je to žít ve městě, kde je venku i uvnitř stejná teplota

⚫ jak město řeší obrovskou krizi bydlení

⚫ kde si dát nejlepší pastel de nata

⚫ které trhy si pořád drží autentickou atmosféru

⚫ něco z historie města, které stálo u zrodu zámořských objevů

⚫ jak se v Lisabonu daří zapojovat starší obyvatele do společnosti - a čím bychom se mohli inspirovat

Přeji krásný poslech. Napište nám, jak se epizoda líbila a jaké zkušenosti či tipy z Lisabonu máte vy!

V další epizodě Řezu cestujeme do „brány do Himálaje“ – Káthmándú. Honza Tráva, horolezec a majitel Czech Pubu v Káthmándú, mě provedl uličkami hlavního města Nepálu jako někdo, kdo v něm tráví půl roku z roku už desítky let a je tam jako doma. Připravte se na odlehčenou epizodu, ve které Honzu občas šokuji svými architektonickými dotazy a on mě zase náramně baví svou bezprostředností. Jo, a taky se dozvíte, že Tábor je super… Tak krásný poslech!

02:38 – Jak se žije v Káthmándú

03:44 – Turismus a realita města

05:18 – Mimo centrum, opravdové Káthmándú

07:13 – Proč se lidi vrací

08:10 – Jak se do Nepálu dostal

10:09 – Podnikání v Nepálu

12:16 – Jeden den v Káthmándú

18:08 – Volný čas

19:51 – Co dělá Káthmándú Káthmándú

23:14 – Jídlo

25:10 – Jóga

28:10 – Zajímavé návštěvy v Czech Pubu

29:40 – Oblíbená místa

31:40 – Co Honzu nejvíc překvapilo

33:24 – Česko vs. Nepál

35:58 – Bydlení

37:36 – Infrastruktura a katastr

38:28 – Zemětřesení

40:58 – Doprava

42:46 – Venkov vs. město

45:03 – Tipy na místa

Hlásím se s nejnovější epizodou Řezu, ve které si zaletíme za Atlantik. Bára Šafářová, moje dnešní hostka, je urbanistka, která si díky doktorskému studiu vyzkoušela život v Texasu a nyní už několik let žije ve státě Washington, konkrétně v Seattlu.
V epizodě mě provedla svojí cestou od studia architektury v Česku, přes roky studia a práce v Londýně, až po život v Americe. S obrovskou energií a bezprostředností se mnou sdílela spoustu historek ze života v amerických městech, skrze které přiblížila každodenní realitu a to, jaké to doopravdy je tam žít.
Dá se v Americe přežít bez auta? Jak namakaná lýtka byste museli mít, abyste v Seattlu mohli jezdit na kole? Kde si v Texasu dát pořádný český koláč? I to se dozvíte v epizodě, tak přeji krásný poslech!

Dnes se společně podíváme do Vídně, města, které je v mnohém dávané za vzor. Architekt Rosťa Stokásek, můj dnešní host, v ní žije a pracuje již mnoho let.

Společně jsme se snažili přijít na to, proč se ve Vídni dobře žije, jak funguje městské a družstevní bydlení a proč je mít auto ve Vídni vlastně přítěž.

Rosťa mi taky popovídal o jeho každodenním životě a dal mi spoustu tipů na to, kde se dá trávit čas, ať už s dětmi či bez. Zabrousili jsme také k tématům pracovních podmínek v architektuře ve Vídni, Rosťově cestě do zahraničí a jeho práci ve vídeňském ateliéru.

Tak ať se pěkně poslouchá!

• 03:35 – Konzervativní a předvídatelná Vídeň

• 05:07 – Proč se ve Vídni dobře žije

• 11:02 – Vídeň a (sociální a městské) bydlení - jak to, že to ve Vídni 'funguje' a co se tím můžeme naučit?

• 17:34 – Doprava - auta, carsharing, Park & Ride, MHD

• 20:48 – Rubrika - úderné dotazy, pohotové odpovědi

• 23:10 – Rosťova cesta do zahraničí a začátky, na čem Rosťa pracoval (oblíbený projekt dětské umělecké laboratoře v St. Pöltenu)

  28:11 – Pracovní podmínky ve vídeňských ateliérech
  31:12 – Local's tipy, kam vyrazit ve Vídni

  34:54 – Vídeň s dětmi

• 36:10 – Filmy s vídeňskou atmosférou

• 38:22 – Řez do českých měst

Dnes vyrážíme na východ, a to do bulharské Sofie za Radkou Rubilinou, ředitelkou zdejšího Českého centra. 
Radka je sice Češka a Evropanka, ale na Východě je jako doma. Vystudovala rusistiku v Praze a potom i doktorát v Německu. Od té doby ji fascinují země bývalého sovětského svazu a východního bloku a problematika lidských práv. Žila tak například v Arménii, Gruzii , od roku 2020 na Ukrajině  a od roku 2023 tady v Bulharsku.
Poslechněte si její zkušenosti ze života ve městě plném zeleně, sídlišť, českých tramvají, pravoslavných kostelů a mešit, kterým protékají horké prameny a na které shlíží dvoutisícovka Vitosha. 05:26 – První cesty na Východ

11:34 – Kde všude Radka žila a pracovala

Dnes v Řezu zavítáme do švýcarského Curychu. S architekty Evou Gabaš Rosenovou a Michalem Gabašem mluvíme o tom, jaké je to žít a pracovat ve Švýcarsku. Probrali jsme, jak do každodenního života zapadá ježdění na kole, jestli se chodí na pivo, nebo spíš na apéro, jestli dětská hřiště potřebují ploty, kdy se i pořádkumilovní Švýcaři umí odvázat a jak Curych řeší nedostupné bydlení. Porovnáváme to s Českem a mluvíme i o začátcích Apropos Architects, kteří letos na jaře představili pavilon na prestižním Expu v japonské Ósace.

00:08 — Úvod a Řez

02:46 — Kolo > autoProč se v Curychu jezdí na kole víc než v Praze.

05:51 — Cesta do ŠvýcarskaStáže, jazyk, první práce v ateliérech.

09:14 — Založení studia
První zakázka, soutěže do Česka, nocovky.

14:11 — Švýcaři milují pravidlaSklo se v neděli nevynáší, papír se svazuje; pořádek ve městě.

18:13 — Veřejný prostor
Čistota a zeleň.

21:03 — Denní rytmus s dětmiŠkolky 7–18, „rozvážka“ na kole, hřiště bez plotů.

26:59 — Apéro místo pivaV pět drink a malé snacky; tipy: Rio Bar, Brupbacherplatz.

32:16 — Dva architekti domaPlusy, mínusy, jak udržet balanc.

36:04 — JídloÄlplermagronen, rösti a fondue co leze do hlavy.

39:16 — Tradice & akceSvátek Sechseläuten na Bellevue, Street Parade.

54:57 — ZeleňZahradní předměstí, stromy a sekvoje i v centru.

56:21 — Zahušťování městaOsy růstu, nástavby, Bauvisiere a stavební boom.

59:02 — BydleníGentrifikace vs. městské a družstevní byty; proč je nájem standard.

01:13:54 — Co změnit v ČRMěstské bydlení a otevřené soutěže.

Jaké je první pravidlo přežití na Antarktidě? Jsou lidé v úplné izolaci ve větším stresu? Jaký je každodenní život na české polární stanici a jak se liší od běžného života? Co lidem v izolaci chybí, a v čem jsou naopak spokojenější? A co se můžeme naučit o lidské psychice a třeba přenést z Antarktidy do života v komunitách ve městech?

Další epizoda podcastu Řez je tu! Tentokrát společně zamíříme ‘na kraj světa’, až na Mendelovu polární stanici na Antarktidě, kde moje hostka Lucie Ráčková strávila celé měsíce v izolaci s ostatními členy výpravy. Lucka tam totiž v rámci svého PhD zkoumala, jak na lidi působí dlouhodobá izolace.

Sama jsem byla překvapená, kolik zajímavostí jsem se dozvěděla o životě na Antarktidě, v izolaci, ale i o lidském chování a psychice obecně. Bylo to děsně příjemné povídání, a i když tentokrát zvuk epizody není úplně optimální, doufám, že vám to její obsah vynahradí!

02:26 - Co Lucku přivedlo k výzkumu stresu v izolaci

05:23 - Přípravy a přesun z Česka až na ostrov Jamese Rosse na Antarktidě, za COVIDu

10:23 - Jak spolu vyjít v izolaci na polární stanici

12:18 - Běžný den na stanici

15:49 - Rozdělení prostor stanice a funkce místností

18:59 - Volnočasové aktivity a rituály

23:03 - Stravování na Antarktidě: čerstvé vs. sušené potraviny a konzervy

26:41 - Jak na nás působí dlouhodobá izolace

29:54 - Strategie zvládání stresu v izolaci

32:20 - Měření fyziologických ukazatelů stresu

36:36 - Srovnání izolace na stanici s izolací v COVIDu

39:44 - Stresuje nás život ve měsech?

43:01 - Šok po návratu do civilizace

43:35 - Využití studia izolace v kancelářích a městech

Dneska v Řezu budeme cestovat na sever Evropy do Kodaně. Tou nás provede Kristina Magasaniková, architektka a urbanistka, která v Kodani žije i pracuje.

Jaké to je budovat kariéru v Dánsku a zároveň i v České republice? Jak se dá takový kariérní zápřah skloubit s osobním životem? Ale také, jaký je každodenní život v ulicích Kodaně, a co nám na Dány Kristina prozradí?

Nejen o tom si dnes s Kristinou budeme povídat, takže pojďme na to!

02:50 – Co dělá Dánsko skvělým místem k životu?

05:19 – První roky života v Dánsku

09:09 – Budování kariéry v Česku a Dánsku, práce v Kanceláři Architekta Města Ústí nad Labem

11:40 – Rozdíly v pracovním stylu a kontinutě projektů

14:20 – Konkurence architektů v Dánsku

16:22 – Výchova dětí v Dánsku, vzdělávání a týmová práce od školky po urbanismus

23:27 – Rubrika: doporučení kavárny, hygge, Grónsko, a tak

27:57 – Oblíbená část města: Carlsberg a Nordhavn

29:30 – Každodenní život na kole ve Frederiksbergu

33:00 – Jak funguje veřejný prostor a společnost v Kodani

36:27 – Drahé auto v Dánsku: daně a parkování

38:49 – Co na každodenním životě je jiné než na životě v Česku?

41:39 – Doporučená místa na výlet: tři dny v Kodani podle Kristiny

44:45 – Co zvážit před stěhováním do Dánska

46:19 – Tradiční jídla: smørrebrød, párky v rohlíku

48:15 – Film a kultura: dánský „černý humor“

50:09 – Řez do českých měst

Odkaz na Kristinin IG: https://www.instagram.com/shearchitect_/

Proč do 80. let v Londýně nebyl žádný mrakodrap? Jaké to je být “detektivem budov” a proč se vyplatí poznávat město bez mapy?

Lukáš Novotný je grafický designér, architektonický ilustrátor, ale také pozorovatel budov a prostoru. V Londýně žije už přes deset let a život v něm jej fascinuje natolik, že o této metropoli napsal (a především ilustroval) skvělou knihu Modern London.

Pokud vás zajímá, jak se žije v 9 milionovém městě a jestli jsou Angličané opravdu takoví studení čumáci, jak se o nich říká, poslechněte si nejnovější epizodu podcastu Řez!

Když si vzpomenu na natáčení druhé epizody Řezu, vybaví se mi především sídliště (a taky skořicové rolky, ale o tom jindy). Věděli jste, jak dominantní roli ve Stockholmu hrají? Takzvaný ‘Milion Program’, který byl spuštěn v šedesátých letech 20. století tehdejší sociálnědemokratickou vládou, si dal za úkol postavit milion bytů společně s veškerou infrastrukturou. Což znamenalo jediné - hodně sídlišť. Cyril mi vyprávěl, jak to v nich funguje - například že se od začátku počítá s nutnou údržbou veřejného prostoru, aby se nestalo, že se na kusech přerostlé trávy budou donekonečna kupit plastové obaly od brambůrků a plechovky od piva. Dozvěděla jsem se také, že občané Stockholmu se dvakrát ročně sejdou na sousedské akci, kde společně uklízí okolí svých domů. Vysbírají odpadky, ostříhají keře, opraví lavičku, popovídají si a opečou párky. A prý tam chodí rádi a dobrovolně (no nezní to idylicky?). Cyril chválil sídliště Rinkebystråket, kde žije somálská menšina, a kde vznikl parter s obchůdky s nejrůznějším zbožím a službami. A prý to funguje, podniky nekrachují a z ulic si obyvatelé dělají ‘obývák’.

Ale od mojí slabosti k sídlištím pojďme dál. Cyril pracuje v úspěšném mezinárodním studiu Mandaworks. Bylo proto velmi osvěžující probrat těžkosti, se kterými se setkal, když se snažil hledat práci na dálku z Prahy ve Švédsku. I přesto, že tam byl na Erasmu, nebylo v tak konkurenčním prostředí vůbec snadné najít práci.

Mluvili jsme i o pracovním a celkovém životním tempu ve Švédsku, které je možná trochu klidnější, než na co jsme zvyklí z Česka. Deadliny se stíhají, ale lidé (i architekti) odcházejí z práce včas a volný čas má velkou hodnotu. K čemu ho využívají? Třeba k procházkám, ať už ve městě, nebo v nespočtu lesů v okolí Stockholmu. Nebo ke slunění, když se poštěstí. Easy.

A teď o Číně...Vím, vím, tento díl je o Stockholmu. Ale Mandaworks je mezinárodní studio s pobočkami i v Kanadě a Číně. A já jsem neodolala a zeptala se i na navrhování ve městech v těchto zemích, pro srovnání. Cyril mi popsal, že Čína je sice urbanizovaná, ale většina urbanizace proběhla relativně nedávno, a lidé, zvlášť starší generace, chtějí veřejný prostor užívat s určitou volností. Není tak ničím neobvyklým, když se v ulicích pije čaj, hraje madžong nebo cvičí tai-chi přímo před nákupním centrem.

A jedna poznámka o architektonické profesi na závěr. Úkolem architekta ve Švédsku není edukovat o nutnosti zelenomodré infrastruktury nebo propagovat potřebu osvícených projektů před veřejností a politiky. Zvlášť politici si prý ‘udělají domácí úkol’ a vědí přesně, co chtějí a proč je to potřeba. A úkolem architekta je pak splnit toto zadání. Nic míň, ale taky nic víc.

Nebojte, zeptala jsem se i na IKEA (i na masové kuličky, pardon).

Tak příjemný poslech! Úryvky z podcastu budou přibývat na Instagramu a já se budu těšit z každého komentáře.