Poutník

S ekonomem, autorem a učitelem Tomášem Sedláčkem je radost si povídat. Točil jsem s ním pro Český rozhlas plus, tady je nezkrácená verze našeho povídání o krizi a možných pozitivních dopadech, které může v konečném důsledku přinést. 

Dneska zase něco trochu jiného. Pořad o Neziskovkách jsem točil pro Český rozhlas mimo jiné se Šimonem Pánkem a exprezidentem Klausem. Mělo to tenkrát docela velký ohlas, tak třeba si to taky rádi poslechnete.

Zanedlouho se u nás v Evropě bude měnit čas. Američané letos posunuli hodinovou ručičku už 8. března. Bývá to pak několik týdnu trochu matoucí: zatímco normálně je časový rozdíl mezi Českem a východním pobřeží 6 hodin a pak je to na nějakou dobu jenom 5. Posouvání času má přitom v Americe docela zajímavou historii. Sváděli se o něj doslova politické boje a já k tomu před časem poslal tohle povídání.       

Povídání s kamarádem Dušanem Neumannem, který už čtyři desítky let žije ve Spojených státech a má americké občanství. Bydlí v Pottsvillu v Pensylvánii, tedy na východní straně USA, dlouhá léta spolupracoval s britskou BBC, dál spolupracuje s Českým rozhlasem a televizí. Chtěl jsem s ním původně mluvit hlavně o amerických médiích, ale nedalo se dost dobře vyhnout tomu, jaká je v Pensylvánii a obecně v USA situace okolo koronaviru.   

Na dnešek jsem z archivu vytáhnul dokument, který jsem točil v roce 2009 jako takové ohlédnutí za tehdy končícím prezidentem Georgem Bushem mladším po 8 letech v prezidentském úřadě. Dneska na tu dobu vzpomínám trochu s úsměvem, protože jsem tenkrát od hodně lidí slyšel, že Ameriku málokdo rozdělil někdo tak, jako George Bush, když vyhrál v nepříliš nepovedených volbách, o jejichž výsledku fakticky rozhodoval Nejvyšší soud a právníci, spíš než sami voliči. A úsměvné mi to přijde z toho důvodu, že dnes znovu slyšíme, že Amerika nikdy nebyla tak rozdělená jako teď, za prezidenta Donalda Trumpa. Je to takové déja vu. 

V téhle epizodě uslyšíte, co pro Vás tady na Poutníku chystám. A když nemůžeme cestovat sami, zavzpomínám v reportáži z Washingtonu, DC, na setkání s americkými "Moravany", kteří jsou v americkém hlavním městě bez výjimky afro-američané. Že to nedává smysl? Poslechněte si :-) 

Pohled do pro vězně kuchyně na Guantánamu. Točil jsem tam pro Český rozhlas v roce 2009. Bez soudu tam byli zadržovaní muži podezřelí z terorismu celá léta. Bylo to v rozporu s americkou ústavou, ale protože nebyli technicky vzato na americkém území, většině Američanů to nevadilo. Někteří z vězňů drželi protestní hladovku. Ale správa věznice se snažila ukázat, že kdo nechce, hlady určitě trpět nemusí. Proto mne a (jestli si to pamatuju dobře) asi tři další novináře z Japonska vzali do vězeňské kuchyně.  

Pro úplnost: v té době se snažil prezident Barack Obama Guantánamo zavřít. Po nástupu do funkce podepsal výnos, který to měl do roka zajistit. Ale Kongres mu odmítl dát peníze na přesun vězňů na území Spojených států.  Hlasovali proti tomu i mnozí demokraté. Vězně z Guantánama nebylo kam odvézt. Nicméně za vlády prezidenta Obamy vyjednali Američané propuštění a přesun většiny z nich do třetích zemí. Jejich počet se snížil z několika stovek na 4 desítky. Prezident Donald Trump podepsal v roce 2018 naopak výnos o tom, že Guantánamo zůstane otevřené na neurčitou dobu. Podle listu New York Times jich tam zbývá rovných 40.  

Zkouším nemyslet na koronavirus, ale ono to nejde. Informace se valí ze všech stran nedá se jim uniknout. Na Facebooku máme skupinu, ve které jsou bývalí členové studentského stávkového výboru Univerzity Palackého v roce 1989. Jedna z nás je doktorka Ketty Michutová-Kuzniková a ohledně koronaviru přišla se zajímavým názorem, který s jejím dovolením cituji v dnešním podcastu. Stejně jako názor rektora Univerzity Palackého Jaroslava Millera a epidemiologa Rastislava Maďara. 

Zkusil jsem něco nového: podcast nahraný kompletně z ruky při víkendové procházce. Jeli jsme ze Žďáru vlakem do Přibyslavi a pak šli pěšky přes Ronov, Pořežín, Velkou Losenici a Hamryzpátky domů. Hezky jsme si to užili a zde je záznam.    

Guantánamo se dostalo do světového povědomí jako věznice pro teroristy. Což je hodně nepřesné. Guantánamo je hlavně kubánské město a v přilehlé zátoce mají Američané od roku 1898 námořní základnu. Vydržela a pořád tam je přes nelibost komunistického režimu vládnoucího na zbytku ostrova. I když spolu Američané a Kubánci oficiálně dlouhá desetiletí nekomunikovali, u základny Guantánaméo museli. A já jsem o tom v roce 2009 natáčel přímo na místě.