Poutník

K tomuhle podcastu mne inspiroval nebo spíš i trochu popíchl kamarád Vláďa Pavlíček. O co šlo: asi před dvěma týdny odvysílal Český rozhlas Plus pořad Zaostřeno, ve kterém jsem se věnoval biodiverzitě. Přesněji řečeno katastrofickému vymírání druhů, ke kterému dochází podle nevládních organizací a panelů OSN v posledním asi půl století. Zmíněný Vláďa Pavlíček mi poslal odkaz na Facebookový post novinářského kolegy Ivana Breziny, který je k takové interpretaci skeptický–nebo přesněji řečeno říká, že je to všechno trochu složitější a píše o tom článek pro Víkend Mladé fronty Dnes. A protože líná pusa, nebo líná ruka na klávesnici, je holé neštěstí, zavolal jsem Ivanu Brezinovi do Jilemnice, abych mi sám vlastními slovy vysvětlil, co si o tom myslí – kvalita spojení nebyla ideální, ale jde přece jen hlavně o obsah toho, co Ivan Brezina říká.

Jak se cestuje za koronaviru po americkém Západě? Povídal jsem si o tom s Jakubem Vrbickým z USA na  míru. Zastihl jsem jejich malou výpravu v Las Vegas, Jakub mi popsal, jak se tam dopravili po příletu do San Franciska a kam míří. A hlavně, jak to vypadalo na cestě a v samotném Las Vegas... 

Tahle epizoda je trochu jiná než obvykle. Je to záznam Panelové diskuze na téma Geografie a média z konference České geografické společnosti, kterou hostila Západočeská univerzita v Plzni. Proděkan pro vnější vztahy Fakulty ekonomické Jiří Preis pozval k debatě kolegu Vladimíra Pískalu z České televize, šéfredaktora českého vydání časopisu National Geographic Tomáše Turečka, a moji maličkost. Záznam najdete ve videu na YouTube kanálu Faulty ekonomické. No a já ho sem se svolením Jiřího Preise dávám v audiu. Je to hlavně pro lidi, které geografie a to, jak se odráží v médiích, zajímá hlouběji, já věřím, že si je najde i tady.

Indiáni zjevně táhnou. Chci tím říct, že zajímají vás posluchače. S překvapením jsem zjistil, že šestou nejposlouchanější epizodou podcastu Poutník z celkových víc než 130, je ta, ve které jsem se v létě snažil vysvětlit jejich pohnutou historii. Celkově jsou přitom poslouchanější ty podcasty, ve kterých si s někým povídám. A mě to moc nepřekvapuje: mají přece jenom jinou dynamiku, posluchače navíc přitahují samozřejmě i osobnosti, se kterými mluvím. Ale i ten můj monolog o indiánech nasbíral stovky poslechů, tak jsem si řekl, že si i pro sebe tak trochu utřídím a pro vás zkusím aspoň nastínit, jak žijí potomci původních obyvatel Spojených států dnes.

Jan Kasl je opravdu "cool". Ne kvůli tomu, že byl pražským primátorem a dneska je předsedou České komory architektů. Ale protože se s ním dá mluvit o čemkoli, je příjemný, inteligentní, elegantní a nonšalantní zjevem i vystupováním. Mluvili jsme spolu nicméně o věcech, které souvisí s jeho prací: o mizerných platech mladých architektů, jak nesmyslná legislativa podkopává kreativitu architektů, proč se developerům často neprávem křivdí. Ale taky o tom, jak se Praha změnila od doby, kdy se malý Honzík Kaslů proháněl po Bubenči, do dnešních dnů.

Plánoval jsem z toho střihnout 2 rozhovory, vydá to na 3. No a ten celek, který je dlouhý skoro třičtvrtě hodiny a rádio by ho utáhlo jen stěží, si můžete poslechnout tady na Poutníku.

S Petrem Voldánem se znám 23 let. A docela dobře, hlavně jako bývalý kolega. Přesto jsme se vždycky fyzicky tak nějak míjeli. Teď vydal knížku Na vlnách s Petrem Voldánem a hlavně o ní jsme si povídali v Radiokavárně Českého rozhlasu. 

Já vím, do Las Vegas se nejezdí a nelétá kvůli sportu. Tedy jestli si zrovna neumanete, že si partie pokeru nebo seance rulety obohatíte kvalitním hokejem a budete mít to štěstí, že Vegas Golden Nights právě hrají jeden ze zápasů NHL na domácím ledě v T-Mobile Aréně prakticky přímo na stripu, hlavní třídě města zábavy a hříchu. Případně, jestli svůj pobyt nechcete okořenit návštěvou jednoho z početných boxerských zápasů, které se ve Vegas samozřejmě pořádají často a to v prvotřídní světové kvalitě.

Jenže je to vždycky pod střechou a divák zůstává při sportovním utkání přece jen pořád divákem. Jestli jste vysloveně outdoorový tip a nic z takových akcí vás neláká, přesto skončíte na pár dní ve Vegas, nezoufejte. Jen kousek města najdete místa, kde se dá slušně „pohnout kostrou“ pod širým nebem a vychutnat při tom jedinečnou nevadskou krajinu.

Canyonlands mám rád. Tak chci tenhle národní park zmínit i tadyna Poutníku: na začátku 60. let minulého století se zrodil projekt nové přehrady na řece Colorado. Měla být postavená těsně pod jejím soutokem s Green River v pustině plné roklí a kaňonů, které už tenkrát místní říkali „Canyonlands“, doslova „kraj kaňonů“ . Kromě pár zasvěcenců tenhle jihozápadní cíp státu Utah nikdo moc nenavštěvoval, tak komu by vadilo, že se částečně zaplaví. Jenže zastánci přehrady potřebovali souhlas a podporu ministra vnitra Stewarta Udalla. Nechtěně udělali zásadní chybu: pozvali ho na prohlídku a nechali ho, aby projekt zvážil při pohledu z letadla. Stewart Udall se podle svých pamětí při pohledu na krajinu Canyonlands okamžitě nadchl. Jenže pro něco úplně jiného, než o čem se ho snažili přesvědčit. Napadlo ho zřídit v Canyonlands nový národní park a tím myšlenku přehrady jedním rázem „zařízl“. 

Moc se tom nemluví a nejspíš obecně moc neví, ale Amerika je podle mne rájem pro cyklisty. Vážně. Je sice pravda, že Američané mají tendenci jezdit všude autem. Podle toho vypadají často jejich boubelaté postavy a tomu je také přizpůsobená silniční síť a infrastruktura. Ale víte-li kam zajet, najdete si terén pro každý druh kola. A já mám jeden tip pro klasické rekreační „kolaře“ na východním pobřeží: tažnou stezku kanálu, který měl kdysi spojit Atlantik s povodím řeky Ohio – zkráceně C&O Canal.

„To nemáte auto, nebo co?“ divil se skoro pohoršeně jeden nadřízený v rozhlase v roce 2013. Dal jsem na Facebook fotografii z vlaku a pochvaloval si v komentáři, jak se ty České dráhy polepšily za bezmála deset let, co jsem pobýval převážně v zahraničí. A nadřízenému zjevně vrtalo hlavou, proč já, tehdy krátce po návratu ze zpravodajského postu ve Spojených státech vůbec vlakem jezdím. On to tak přímo neřekl, ale vyznělo to, jako by se ptal, proč jezdím tou zatracenou „sockou“.  A já mu to nedokázal dost dobře vysvětlit. A tak to zkouším po létech znovu v tomhle podcastu, napsaném a natočeném ve vlaku cestou z Prahy do Žďáru.