Publicast Jakuba Malovaného

Může to znít až neuvěřitelně, ale od okamžiku, kdy nastoupil baskytarista Milan Broum do tuzemské rockové legendy jménem Olympic, brzy uplyne už dlouhých padesát let. Kapele nejenom, že v polovině sedmdesátých let nalil novou a potřebnou krev do žil a postupně se stal vedle Petra Jandy jejím pilířem, ale také se výrazně podílel na změně jejího tehdejšího zvuku. Netrvalo dlouho a na Olympic s Broumem v sestavě čekalo jedno z vrcholných období, v rámci něhož posluchačům postupně nabídl hned tři koncepční desky – Prázdniny na Zemi, Ulici a Laboratoř. A právě těmto nahrávkám věnovala kapela své letošní rozsáhlé Trilogy Tour. Jak jednotlivé desky Milan Broum po letech vnímá? Jaká panovala v kapele atmosféra v době jejich vzniku? A bylo těžké na ně navázat? Nejen o tom byla řeč v rozhovoru z terénu, který proběhl v zákulisí zlínského Kongresového centra.

Uplynulo 35 let od zásadních událostí naší novodobé historie, uplynulo 35 let od sametové revoluce. A právě při této příležitosti proběhla mimořádná debata v prostorách Baťovy vily, kde se sešly osobnosti, které spojuje nejenom angažovanost v hektických listopadových dnech, ale zejména pak pevný názor a neměnné postoje. Do křesel pro hosty usedli divadelníci Helena Čermáková, Rostislav Marek a Jan Hrušínský, ale taky bývalý disident a signatář Charty 77 Stanislav Devátý, s nimiž Jakub Malovaný otevřeně hovořil o svobodě, hodnotách i morálních principech společnosti. Svoboda není levná věc a je třeba o ni neustále pečovat…

PS: V rámci debaty byla pokřtěna kniha Samet v divadle, kterou napsal Jakub Malovaný a která podrobně popisuje listopadové dění roku 1989 ve Zlíně. K tanci a poslechu pak hraje tiše a akusticky kapela Franc Alpa.

Standa Hložek, který nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, patří k legendám tuzemské pop music. Asi není třeba dodávat, že obrovskou popularitu získal během osmdesátých let, a to zejména díky spolupráci s Hanou Zagorovou a Petrem Kotvaldem. Tehdy byste asi jen těžko hledali někoho, kdo by neznal alespoň jeden z jejich velkých hitů. Jak už to ale v životě bývá, nic netrvá věčně. Rodák z Hulína musel jednoho dne začít od znova, protože spolupráce zmíněného tria rázem skončila. Jak tuto skutečnost s odstupem let vnímá? Proč k ní došlo? Bylo těžké na „zlaté časy“ navázat v rámci následné sólové kariéry? A nevadí mu, že si ho celá řada lidí spojuje pouze s písničkou Holky z naší školky? Nejen to se dozvíte ze speciálního rozhovoru z terénu, který byl natočený ve zlínské Baťově vile a ohlíží se za Hložkovou dosavadní kariérou.

Do Publicastu zavítal první nehudební host. Cestovatel, dobrodruh, objevitel. Ať už Tomáše Vaňourka nazveme jakkoliv, jedno je více než jisté – tento plzeňský rodák, hlavní tvář Expedice Z101, má za sebou tři velmi intenzivní roky v Africe, kam se v dubnu 2021 vydal po stopách legendární dvojice Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Jak se mění svět a my s ním? To byla hlavní otázka, na kterou Tomáš daleko od domova hledal odpověď. Co myslíte, podařilo se mu to? Do jaké míry ho v mnoha ohledech nevyzpytatelný africký kontinent poznamenal? A není v dnešní době pojem cestování už nepatrně zprofanovaný? Nejen to se dozvíte z našeho rozhovoru z terénu, který proběhl na jedné z kudlovských zahrad, a to jen kousek od věhlasných filmových ateliérů, kde vedle Karla Zemana či Hermíny Týrlové tvořila právě i zmíněná dvojice H+Z.

Kapela Street69 stojí na prahu dospělosti. Už ve druhé polovině října oslaví tato pop-rocková parta své osmnácté narozeniny a mejdan v brněnském klubu Metro bude highlightem její letošní koncertní sezóny. Jaká byla cesta z Uherského Brodu až na přední tuzemské festivaly? Co se kapela naučila od profesně starších Rybiček 48 nebo No Name? A existuje nějaký recept na úspěch v branži? Nejen o tom povídal zpěvák Jirka Strážnický v rozhovoru z terénu, který proběhl u kávy ve zlínské Baťově vile. Mimochodem, víte, že frontman Street69 je taky zkušeným hudebním manažerem a dlouhá léta zastupoval Vaša Patejdla? I na tuto česko-slovenskou legendu samozřejmě došla řeč.

Na tuzemské hudební scéně se naprosto vymyká a za víc jak dvacet let, co se muzice aktivně věnuje, ušel obrovský kus cesty. Z nezkrotného rebela se postupně stal melancholicky smýšlející písničkář. Důkazem jsou kupříkladu jeho dvě sólové desky, na kterých zpěvák, kytarista a skladatel Sidney naplno odhaluje svou citlivou duši. Na folkově laděnou prvotinu s názvem Maminko, vzbuďte mě, až bude vidět moře nyní úspěšně navazuje počinem aktuálním, na němž zcela jasně říká: “Děkuji, jsem syt!” Co stojí za hudebními proměnami frontmana kapely Staré Pušky? Kde bere neutuchající inspiraci? A jak jde dohromady punková svižnost s poctivým písničkářstvím? Nejen to se dozvíte z rozhovoru z terénu, který vznikl v zátiší hospodské zahrádky ve vesnici Košatka nedaleko Ostravy.

Kuba Ryba nedávno oslavil krásných čtyřicet let. A kromě toho, že si baskytarista, skladatel a frontman kapely Rybičky 48 nadělil vskutku nebývalou oslavu za účasti věrných fanoušků i blízkých kolegů z branže, tak také zalistoval svým wish listem, chcete-li, seznamem přání. Jak se z rozhovoru z terénu, který proběhl v zákulisí festivalu RockFlow v Ostravě, dozvíte, všechna ta kdysi propiskou na papír vepsaná přání byla splněna. Vlastně až na jedno… Zkrátka, Kuba Ryba umí žít, nebojí se poznávat sám sebe, čímž inspiruje mnohé ostatní, a dokáže si jít za svými sny, o čemž koneckonců svědčí třeba aktuální pozice jeho kapely. Vždyť netřeba dodávat, že Rybičky 48 se zcela právem řadí mezi tuzemskou hudební špičku.

Na tuzemskou festivalovou mapu vtrhlo RockFlow – nový festival, který lákal na pořádný a jedinečný rockový nářez. Nutno dodat, že veškerá očekávání rozhodně naplnil, o čemž se přesvědčili hudební nadšenci nejprve v Olomouci a následně taky v Ostravě, kam ve druhé polovině srpna zavítaly skutečné rockové legendy. Vydejme se na rozpálené RockFlow ještě jednou, a to v doprovodu těch skutečně nejpovolanějších. Přímo v backstagi, krátce po jejich oslnivém výkonu, se pro speciální díl Publicastu rozpovídali Lou Fanánek Hagen ze Tří sester, Petr Hrdlička z kapely Škwor, Miro Šmajda z Walda Gangu a samozřejmě taky Kuba Ryba z kapely Rybičky 48. Jaká rocková muzika je ovlivnila? Proběhlo letošní léto podle jejich plánů? A co chystají s příchodem sychravých dní? Nejen to se dozvíte z autentických rozhovorů přímo z terénu.

Gabba Gabba Hey! Na deskách a taky v rámci své dokonalé image jasně odkazuje na první vlnu takzvaných „punk77“ kapel. Naživo předvádí divokou, skoro až streetpunkovou jízdu a její hlavní hudební inspirací jsou ikoničtí Ramones, Cock Sparrer a The Vibrators. Ano, tušíte správně – řeč je o pražské partě The Fialky, která dlouhodobě patří mezi nejvýraznější tuzemské punkrockové kapely současnosti a v jejímž čele stojí od samého začátku Kečup, nepřehlédnutelný kytarista a skladatel. Ten spolu se svými kolegy rozhodně nezahálí. Jak v rozhovoru z terénu, který vznikl v zátiší hlučínského jezera, prozradil, po letním koncertním maratonu už nepatrně vyhlíží rok příští, kdy The Fialky oslaví krásných pětadvacet let na scéně. Jaké, že to uplynulé čtvrtstoletí plné punkrocku a piva bylo? Jak blížící se oslavy proběhnou? A co na to všechno Bart ze Starých Pušek?

Zajímá vás, jaké je punkové prostředí? Ptáte se, v jakém stavu se nachází tuzemská punková scéna? A přemýšlíte nad tím, co je vlastně punk, častokrát všemožně škatulkovaný? Pak vězte, že odpovědi nejen na tyto otázky vám poskytne Radek Šedivý, zpěvák a textař pražské punkrockové kapely Nežfaleš, která patří k silné takzvané generaci 2000, tedy k nepřehlédnutelným punkovým skupinám založených na začátku milénia. V rámci našeho rozhovoru z terénu, který vznikl během festivalu Staré Pušky u hlučínského jezera, jsme samozřejmě neopomenuli ani zásadní milníky v historii Nežfaleš nebo plány kapely v blízkých týdnech a měsících.