Letošní demokratické primárky nebyly velké drama. Padlo v nich ale přes 700 tisíc hlasů na protest proti tomu, jak se administrativa Joea Bidena staví ke Gaze a Izraeli. Díky tomu byla na nominačním sjezdu strany, který teď skončil v Chicagu, hrstka stranických delegátů, kteří se snažili vyjednat posun v politice strany a případné příští administrativy Kamaly Harris.

Strana je nicméně odmítla i s minimálním požadavkem: nechat vedením prověřeného řečníka pronést schválený proslov.

Jednou z možných mluvčích měla být georgijská demokratka palestinského původu Ruwa Romman. Ta svůj proslov nakonec pronesla jen mimo areál sjezdu. Zmiňovala v něm bojovnici z hnutí za občanská práva Fannie Lou Hamer, která byla Demokratickou stranou obdobně odmítána na sjezdu v roce 1964. O tom, jak k celé tahanici došlo a jak se k ní staví různí straníci a americká veřejnost i o vítězství Fannie Lou Hammer, je dnešní díl podcastu Redneck.

Text proslovu, který na demokratickém sjezdu nakonec nepadl, si můžete přečíst zde:

Jmenuji se Ruwa Romman a je mi ctí být první Palestinkou zvolenou do veřejné funkce ve státě Georgia a první Palestinkou, která kdy promluvila na nominačním sjezdu Demokratické strany. Můj příběh začíná v malé vesnici nedaleko Jeruzaléma, která se jmenuje Suba a odkud pochází rodina mého otce. Kořeny mé matky sahají až do Al Chalílu neboli Hebronu. Moji rodiče, kteří se narodili v Jordánsku, nás v mých osmi letech přivezli do Georgie, kde nyní žiji se svým úžasným manželem a našimi roztomilými domácími mazlíčky.

Když jsem vyrůstala, pojilo mě s dědečkem zvláštní pouto. Byl mým parťákem v rošťárnách - ať už mi tajně nosil sladkosti z obchodu nebo mi do kapsy tajně sunul dvacetidolarovku s důvěrným pomrknutím a úsměvem. Byl mou oporou, ale před několika lety zemřel a už nikdy nespatřil Subu ani žádnou část Palestiny. Neuplyne den, aby mi nechyběl.

Poslední rok byl obzvlášť těžký. Když jsme byli svědkové nespravedlnosti masakrů v Gaze, myslela jsem na něj a říkala si, jestli tuhle bolest dobře znal. Když jsme sledovali Palestince vysídlené z jednoho konce pásma Gazy na druhý, chtěla jsem se ho zeptat, jak našel sílu ujít před desítkami let všechny ty kilometry a nechat všechno za sebou.

Ale v této bolesti jsem byla také svědkem něčeho podstatného – krásného, multikonfesního, mezirasového a multigeneračního spojenectví, které uvnitř naší Demokratické strany povstalo ze zoufalství. Po 320 dní jsme stáli pospolu a požadovali, aby naše zákony byly vymáhány vůči přátelům i nepřátelům, aby bylo dosaženo příměří, ukončeno zabíjení Palestinců, propuštěna všechna izraelská a palestinská rukojmí a zahájena obtížná práce na budování cesty ke kolektivnímu míru a bezpečí. Proto tu jsme – členové této Demokratické strany, kteří se zasazují o rovná práva a důstojnost pro všechny. To, co zde děláme, má odezvu po celém světě.

Budou tvrdit, že to tak bylo vždycky, že se nic nemůže změnit. Ale vzpomeňte si na Fannie Lou Hamer – byla odvržena pro svou odvahu, a přesto vydláždila cestu rasově integrované Demokratické straně. Její odkaz žije dál a my kráčíme v jejích šlépějích.

Sami to však nezvládneme. Tento historický okamžik je plný naděje, ale pouze pokud budeme držet pohromadě. Největší síla naší strany vždy spočívala v tom, že jsme se dokázali sjednotit. Někteří to považují za slabost, ale je načase, abychom tuto sílu využili.

Pojďme se zavázat jeden druhému, zvolit viceprezidentku Harris a porazit Donalda Trumpa, který nálepku mé identity Palestinky používá jako nadávku. Pojďme bojovat za politické návrhy, které už dávno měly být prosazeny – od obnovení přístupu k interrupcím přes zajištění důstojné mzdy, až po požadavek ukončení bezohledné války v podobě příměří v Gaze. Těm, kteří o nás pochybují, cynikům a odpůrcům říkám: ano, můžeme – ano, můžeme být demokratickou stranou, která upřednostňuje financování našich škol a nemocnic, nikoli nekonečných válek. Stranou, která bojuje za Ameriku, která patří nám všem – černým, hnědým i bílým, Židům i Palestincům, nám všem, jak mě učil můj dědeček, společně.

První den demokratického nominačního sjezdu zakončil velký proslov odcházejícího prezidenta Joea Bidena. Strana mu děkovala zároveň za jeho dosavadní výkon úřadu, ale i za to, že se nechal přesvědčit, aby se vzdal nominace. Pozornost se teď definitivně obrací na jeho viceprezidentku a náhradní kandidátku Kamalu Harris. Někteří demokraté se také obávají ozvěn bouřlivého sjezdu strany z roku 1968, který proběhl také v Chicagu.

Kdo všechno zatím na sjezdu promluvil? Jak tu působila Hillary Clinton? Stala se z Alexandrie Ocasio-Cortez běžná členka strany? Proč demokraté „ghostují“ některé odboráře? A nedělají tím chybu? A jak je to s obávanými protesty? O tom všem je dnešní Redneck.

Předseda odborového svazu Teamsters Sean O'Brien promluvil na republikánském nominačním sjezdu a odstartoval tak nové kolo debaty. Stává se z této republikánů skutečně strana pro takzvanou „pracující třídu“? Mnoho trumpistických politiků by si to přálo, ale podle jejich kritiků „skutek utek“.

Dříve se tímto titulem chlubili demokraté, ale od 70. let minulého století se toho mnoho změnilo. Jsou na tom v boji za práva zaměstnanců lépe než republikáni, nebo jde i u nich spíš o zbožné přání? Proč se tento boj projevuje v letošní volbě viceprezidentských kandidátů a má v něm lepší renomé demokrat Tim Walz, nebo republikán J. D. Vance? A proč se naopak u Kamaly Harris mnozí obávají, že půjde na ruku zaměstnavatelům a velkému byznysu? O tom všem je dnešní Redneck.

V uplynulých letech zaplavovala americký internet videa s viceprezidtenkou Kamalou Harris. Nevycházela z nich úplně nejlépe: nejčastěji ji zachycovala, jak kostrbatě přednáší rádoby vzletné fráze a křečovitě se u toho směje. Teď se její kampaň pokusila přetavit tato videa přetavit v pozitivum a pomáhá ji v tom britská zpěvačka Charli XCX se svým albem letošního léta s názvem Brat. Zatím to funguje, ale neskončí vše podobně nešťastně jako Dark Brandon a memové snahy Joea Bidena?

Trumpův kandidát na viceprezidenta, ohijský senátor J. D Vance mezitím zápolí s tím, aby si naklonil americké voliče. Má za sebou sérii nešťastných výroků a demokraté ho prostě označují za „divného“. Dokonce se šušká, že Trump své volby nakonec lituje. Jaké trable stíhají jeho viceprezidentského kandidáta? A co vyváděl Robert F. Kennedy s medvědicí v Central Parku? O tom všem je dnešní Redneck.

Joe Biden po necelém měsíci poslechl varování svých spolustraníků. Své funkční období dokončí, ale o znovuzvolení se ucházet nebude. Demokratická strana teď horko těžko musí do srpnového sjezdu vymyslet, jak situaci vyřešit. Logickou nástupnicí by mu mohla být viceprezidentka Kamala Harris, se kterou ale část strany a i významný podíl voličů dle průzkumů nejsou spokojeni. Co se může dít do srpnového nominačního sjezdu demokratické strany a co se může posléze stát po volbách? To je předmětem dnešního dílu podcastu Redneck, ve kterém uslyšíte netradičně také šéfredaktora Voxpotu Vojtu Boháče.

Proč se levicové křídlo demokratů stavělo za Joea Bidena? O jakých guvernérech se spekuluje jako o možných kandidátech po boku Kamaly Harris? Proč se příliš nemluví o senátorech jako další možnosti? Jak mohou podporovatelé Donalda Trumpa zareagovat na letošní volby, když už minule vše skončilo násilím na Kapitolu? A jak by vypadalo, kdyby pokus o atentát na Donalda Trumpa dopadl trochu jinak? O tom všem je dnešní Redneck.

V sobotu 13. července v Pensylvánii několikrát vystřelil útočník po exprezidentu Trumpovi. Republikánský politik vyvázl jen s lehkým zraněním. V americké historii to rozhodně není bezprecedentní událost, ale to neznamená, že nemůže mít dramatický vliv na letošní volby.

Jaký politický efekt měly předchozí americké neúspěšné atentáty? Jak vše mohla ochranka dopustit? Bude teď Donald Trump umírněnější sjednotitel, jak se tvářil ve dnech po atentátu? A proč to, že si vybral jako spolukandidáta ohijského senátora J. D. Vance napovídá o opaku? O tom všem je dnešní Redneck.

Americká veřejnost se letos u Nejvyššího soudu obávala další várky kontroverzních rozhodnutí v interrupčních případech. To se nakonec nestalo, v jiných sférách ale konzervativní složení soudu potvrdilo svou pověst. Ať už šlo o bezdomovectví, zbraňové regulace, nebo moc federálních úřadů obecně, všude dle očekávání převládla konzervativní většina.

Nejdramatičtější rozhodnutí ovšem soud vydal na úplném sklonku svého období. Přiřknul v něm nejen Donaldu Trumpovi široce pojatou imunitu proti trestnímu stíhání, o které se dřívějším americkým prezidentům ani nemohl zdát. Co rozhodnutí znamená a proč tvoří vtipný kontrast k ostatním regulačním rozhodnutím? O tom všem je dnešní Redneck.

Joe Biden má za sebou noční můru. Jeho tým se několik měsíců upínal k debatě s Donaldem Trumpem jako k události, kde přesvědčí americké voliče, že obavy o prezidentův věk jsou plané. Stal se pravý opak – nikdo teď nemluví o ničem jiném než o tom, jestli a jak by šel Joe Biden nahradit jako demokratický kandidát.

Jaké alternativy přichází v úvahu? Jak by jich mohli demokraté dosáhnout? Půjde to bez vůle Bidena a jeho rodiny? A proč všemu stojí v cestě politické reflexy demokratů, které se začaly ozývat už pár hodin po debatě? O tom všem je dnešní Redneck.

Desítky tisíc lidí v Jacksonu ve státě Mississippi doma už roky nemají pitnou vodu a na bývalého guvernéra Phila Bryanta města se postupně vyvalil skandál. Jeho vyšetřování naznačuje, že měl Bryant pomáhat bývalé hvězdě amerického fotbalu Brettu Favreovi dohazovat miliony z fondu, které mají sloužit na pomoc rodinám v hmotné nouzi.

Proč jsou obtíže s pitnou vodou na amerických periferiích čím dál častější? Z jakého důvodu na jejich řešení nestačí balík investic do infrastruktury, který prosadili demokraté a jejich prezident Joe Biden? A odkud se guvernér a fotbalista vlastně znají? O tom všem je dnešní lokální díl podcastu Redneck.

O nejaktuálnějších porodních bolestech potenciální renesance odborářského hnutí v USA je 122. díl podcastu Redneck.

Americký odborový svaz United Auto Workers (UAW) sice letos na jaře zaznamenal průlomovou výhru v továrně Volkswagenu v Tennessee, ve fabrice Mercedesu v Alabamě se mu ale o několik týdnů nepodařilo na vítězství navázat. Vedení UAW se navíc potýká s potenciálním skandálem.

Co udělali odboráři v Alabamě špatně? Je zmíněný skandál vykonstruovaný, nebo se UAW nezbavila dřívější zkorumpovanosti? Jaké plány má šéf svazu Shawn Fain? A nejsou prohry nedílnou součástí zvýšené odborářské aktivity? O tom všem je dnešní díl Rednecku.