O Studiu Marta, coby scéně sloužící studentům Divadelní fakulty JAMU v Brně, hovoří Ivo Krobot a Břetislav Rychlík spolu se studentem režie Martinem Hodoněm.

Všechny díly podcastu Reflexe: Divadlo! můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kdo jsou a budou malí/velcí hrdinové, kterým se věnuje nová sezóna Divadla Lampion v Kladně?

Divadlo Drak v Hradci Králové patří bezpochyby k výjimečným zjevům divadelního života. Už šedesát let budí doma i v zahraničí úctu kritiků a obdiv diváků. V dějinách českého divadelnictví je jen málo souborů, které by měly tolik neotřelosti, dynamiky a tvůrčí vynalézavosti.

Přesto, že na pražské divadelní mapě přibývá stále více festivalů, Pražský divadelní festival německého jazyka hlásí neklesající zájem. Od 18. listopadu do 1. prosince se v rámci 23. ročníku v různých pražských divadlech prezentovalo „to nejlepší“ z německy mluvících scén, to je divadel z Německa, Rakouska, Lucemburska či Švýcarska. Tento rok festival představil šest zahraničních inscenací a jednu domácí – letošního držitele Ceny Josefa Balvína.

Pojem street dance označuje všechny druhy tance, které se objeví jako městská zábava na ulici. Jedním z těch tanců je b-boying, který je v obecném povědomí známý jako break, breakdance neboli breaking. Skrze něj nahlédneme do barvitého světa hip hopu, kultury, která povstala z bídy a beznaděje, z atmosféry rasové segregace a násilí pouličních gangů, které vládly newyorskému Bronxu v 70. letech minulého století.

Polské divadlo je angažované, vzbuzuje rozruch a skandály. Příběh polského divadla a umění by se měl podobat tomu českému. Je ale jiný. Kolik ze své radikality přenesl jeden ze současných významných polských režisérů – Jan Klata – do své první české inscenace? O polském divadle, polské kulturní politice a české inscenaci v rukou polského režiséra.

Divadelní improvizace. Nepřipravený dramatický projev. Tento tvůrčí princip má celou řadu podob a forem. V Divadelních reflexích se zaměříme na dvě roviny – na improvizaci jako cíl, kdy divák sleduje představení, které vzniká tady a teď; a pak na improvizaci coby východisko a techniku vedoucí k více či méně ustálenému inscenačnímu tvaru.

Tanec je arkánum, věc tajemná a záhadná, kterou ještě nikdo nevysvětlil, tvrdí publicistka Nina Vangeli, v pořadu, který Jana Návratová věnovala taneční kritice. Přesto anebo právě proto je nezbytné se tancem teoreticky zabývat, kriticky jej analyzovat a publicisticky o něm referovat.

Co znamená pojem nezávislé divadlo? A jak prosadit a podporovat jedinečnost nezávislých divadelníků, především tvůrců? Odpovědi hledáme společně s Asociací nezávislých divadel, s předsedou Štěpánem Kubištou a členem rady Petrem Prokopem.

Nacházíme se v období mezi dvěma velkými tanečními událostmi. 24. ročník České taneční platformy se odehrál v dubnu, a za necelý měsíc tu bude třicetiletý festival Tanec Praha. Jeho výročí, a více než čtvrt století existence žánru současného tance, je dobrou příležitostí k oslavě i zamyšlení.