O obsahu své kabelky by mohla každá žena vyprávět. Některá s pýchou (zlatá kreditka v postranní kapse), některá trochu zahanbeně (posmrkané kapesníky, kam se podíváš). Bohužel patřím spíš do té druhé kategorie.

Když se řekne šachy, automaticky si vzpomenu na základní školu. Autobus nás dojížďáky vyklopil v sousední vesnici dlouho před začátkem vyučování a možnosti naší dvoutřídní školy si nesmíte idealizovat.

Jistě jste už mnohokrát při svých toulkách přírodou viděli rostliny nebo dokonce stromy vyrůstající doslova ze skály. Vždycky k nim vzhlížím s obdivem a neskonalou úctou.

Nedávno jsem náhodou potkal na ulici Kláru. Oba jsme nikam náhodou nespěchali a dali se do řeči. Začala tím, že včera měla velkou kliku a jen díky náhodě jí nespadl na hlavu květináč z parapetu činžákového okna. Náhodou totiž šel kolem i mladík, který padající květináč včas náhodně zahlédl, chytil ji za ruku a odtáhl stranou.

Stále častěji jsou slyšet oborníci, kteří říkají, že lidí, kteří se chtějí vyučit nějakému řemeslu, ubývá. Pravdou je, že kominíka si musí člověk předcházet, zedníka sežene jen přes známosti a opravit kanalizaci v domě je skoro neřešitelné.

Všichni víme, jak to v životě chodí, někdy máme štěstí a jindy smůlu. Mně se to tuhle dost rychle prostřídalo.

Patřím bohužel mezi úzkostné matky. Celé dětství provázím ty své drobečky neurotickým pohledem a předvídám, co všechno by se mohlo stát.

Jako asi všichni Češi si užívám posezení u ohně. Určitě to znáte: pohoda, klid, povídá se, prostě letní idyla.

Když se řekne náves, tak je vám určitě hned jasné, že se jedná o jakési vesnické náměstíčko, tedy veřejný prostor, který je centrem obce. Jistě jste si také všimli, že ne každá náves je místními opečovávaná tak, jak by si zasloužila. Často se říká, že nejsou peníze a taky, že nejsou lidi.

Byl horký den a já ležel na pláži u Bezdreva. Nedaleko se slunila slečna, nahoře bez. Popravdě, darů měla na rozdávání a dobře o tom věděla. Takže jsem pokukoval. Ale víte co!? Léto, slečna, voda, vše je zkrátka takové, jak má být.