Máte rádi knihovny? Půjčujete si knížky? Moje babička byla pravidelnou návštěvníci té své. A máma vždycky říkala: bohatý si kupuje, chytrý půjčuje.

Máte také svůj mindrák? Tedy pocit jisté osobní nedostatečnosti? Že jste málo vysocí, nebo jste vysocí moc, nebo máte dojem, že jste málo chytří, nic jste v životě nedokázali, zkrátka takový psychický úraz, který vás celý život štve?

Jsem motorista a cyklista. Jako motorista nemám příliš v lásce cyklisty. Jako cyklista nemiluji motoristy. Klasická schizofrenie, kterou netrpím asi jenom já, ale spousta z nás, kteří využívají motorové i nemotorové dopravní prostředky.

Dneska jsem připravoval večeři pro celou rodinu. Netvrdím, že jsem kdovíjaký kuchař, ale když už se pustím do vaření, snažím se vařit zdravě, chutně, rychle, s minimem surovin a za použití co nejmenšího počtu kusů nádobí, a to v přesně obráceném pořadí.

Vyrostl jsem v době před internetem, a díky tomu přečetl dost knih. Ne všechny jsem dočetl až do konce a k mnoha jiným by mě nenapadlo se vrátit. Třeba knihy Dana Browna.

Před rokem se mě vnučka Eliška snažila přesvědčit, že když nemám Facebook, tak vlastně žiju v úplně jiném světě. Pobyt na sociálních sítích jsem považovala za zbytečné plýtvání časem. Nakonec jsem ovšem jejímu naléhání podlehla a facebookový si účet založila.

Můj kamarád, vášnivý cyklista, mi jednou vyprávěl, že za velmi ponižující považuje okamžik před závěrečným stoupáním.

Přiznám se, že nejsem velký romantik, a když jedu krajinou, jedu prostě z bodu A do bodu B a na romantické blouznění, jak je venku krásně, nějak nemám čas. Ale stala se taková věc. Já i můj muž jsme onemocněli covidem.

Když jsem byl hoch, toužil jsem mluvit sprostě. Život bez řízných slov mi připadal tak pustý! Zároveň jsem ale byl fanatický milec knih Jaroslava Foglara, a proto jsem mluvil slušně, projevoval se slušně a žil slušně.

Odjakživa jsem si pletla pojem s průjmem, jak mi doma často zdůrazňovali. „Holinky nebo hodinky, obojí se natahuje,“ dobírali si mě, kdykoliv jsem něco popletla.