Je voprsklej jak nádražní vrabec. Asi znáte tohle rčení. Dlouho jsem netušil, jak k tomu právě tihle opeřenci přišli. Strávil jsem před léty při cestách do školy na nádražích hodně času, ale nikdy jsem si žádné zvláštní drzosti či oprsklosti tamních vrabců nevšiml.

Taky vás v posledních dnech zachvátila horečka? Tedy nikoli ta covidová, ale nákupní, když se konečně po já nevím jak dlouhé době zase otevřely obchody a my jsme mohli vyrazit za normálními nákupy.

Občas se s tím setkáváme všichni. Po hektickém dnu se položíme k odpočinku, zapneme naivně televizi nebo otevřeme knihu a, co čert nechtěl, oknem vletí do bytu výskot a agresivní hudba v rytmu dum dum.

Říká se, že dobré slovo zmůže víc než bič. Pamatuji se, jak jsem se jako dítě pachtila, abych zažehla obdivné plamínky v očích svých rodičů. Velkých pochval jsem se nedočkala. Těmi se u nás šetřilo.

Tohle povídání má být o čaji. Historii, složení nebo přehled čajů vynechám, protože to buď znáte nebo si to snadno vygooglíte. Místo toho pro vás mám pár vlastních zážitků kolem toho, co nás na čaji přece jenom zajímá nejvíc, tedy jeho vaření a pití.

Na každé mateřské dovolené nastane chvíle, kdy se z našich dětí stanou pouťoví vyvolávači. „Mami? Mami?“ ozývá se odevšad, až máte pocit, že se vám snad přemnožila batolata.

Vypadá to, že nám s pozvolným koncem doby kovidové končí i doba „houmofisová“. Tedy čas, kdy ti, kteří mohli pracovat na dálku z domova, z domova pracovat museli. Aby se tak co nejvíce vyhnuli svému pracovišti, kolegům, jakož i virům.

Už řadu let se s kamarádkou vydáváme na pravidelné víkendové vejšlapy. A chodíme v létě, v zimě, na podzim i na jaře.

Je máj. Lásky čas. A víte co, milí posluchači. Pojďme si o té lásce zažertovat. Znám několik výborných vtipů. A protože mou láskou jsou navíc sitkomy, takové ty seriálky plné gagů doplněných nahraným smíchem, tak vám řeknu vtipy o lásce právě formou sitkomu. Jsme přeci v rádiu, tak co bychom si zvukově nepomohli, že.

Pragmatici tvrdí, že náhoda neexistuje. Rád bych oponoval, protože to rozhodně byla náhoda, která měla prsty v tom, že jsme s kamarádem před lety zůstali sedět v přední části auta, když nám zadek doslova urazila nákladní Tatra vyjíždějící z vedlejší silnice.