Od poloviny osmnáctého století, vždy od května až do konce října, se z kruhového ochozu krumlovské zámecké věže ozývalo jásavé vytrubování na všechny světové strany.

21. srpen 1968 a příjezd spřátelených armád zemí Varšavské smlouvy – pro mne osobně to byl největší životní zlom a nikdy nemůžu zapomenout na to, jak nejen moje naděje a plány skončily pod pásy ruských tanků.

Jestli nemám něco rád, jsou to ty nové kancelářské budovy, samá ocel, sklo a kamery. Připadá mi, že jejich projektant celou dobu vymýšlel vězení a až na poslední chvíli uhnul.

Chtěli jsme si se synem přes servery na internetu vyhledat a předem zabukovat ubytování na thajském ostrově Koh Chang. Zaujal nás bílý stan v resortu poblíž moře, natolik velký, že v něm byl i nějaký nábytek, a dalo se v něm stát.

Navštívilo nás léto. Hotely a restaurace mají  o kšeft postaráno a s chutí naplní žaludky turistů.  O tom, jak se kde  vaří, se vypráví leccos.

Vynikající česká tenistka Barbora Strýcová se stala letos wimbledonskou vítězkou v deblu. Je to její obrovský úspěch a tak to také bylo prezentováno v médiích.

Už delší dobu mě děsí mediální zprávy líčící přírodu kolem nás jako smrtelně nebezpečný prostor. Co všechno se nám může na vycházce mezi loukami nebo stromy stát.

To ráno nic nenasvědčovalo tomu, že se stane něco mimořádného. Bylo to v pátek a to mám nejvíc napilno, i když k tomu není žádný praktický důvod.

Když jsme se v chladných zimních dnech choulili do kabátů a šál, toužili jsme po teple, po sluníčku… Když přišly slunečné jarní dny, ale s nestandardními letními teplotami, začali lidi zase brblat, že je to až moc...

Věřím v pokrok a jsem přesvědčený, že většina věcí se vyvíjí k lepšímu. Občas se ale některá pokroku vyškubne a dělá na nás dlouhý nos.