Vyrůstal jsem v paneláku o 18 partajích, takže o setkání se sousedy jsem neměl nouzi.

Dnešek se řadí  někam mezi 17. listopad, 1. květen a Velký pátek. Ne snad svým historickým významem a důležitostí, nýbrž  praktickými dopady.

Potřeboval jsem dobít života energii. Snadná pomoc, řekl kolega esoterik. Jeď do Holašovic a v kamenném kruhu Stonehenge načerpáš!

Když byly děti malé, fungovalo mezi námi skvěle, když jsem řekla „basama dudy“. Vyjadřovalo „mám vás ráda, ale tohle tedy ne!“

Já být školákem, tak bych právě dnes klidně mohl říct, že se mám mnohem líp, než nějací Němci, Dánové nebo Holanďani.

Letní školní prázdniny bývaly pro mě světlem v průběhu roku. Na svém začátku představovaly neuvěřitelně velký prostor, který se bohužel s končícím srpnem rychle zmenšoval.

Léto je nejen dobou barev a vůní, ale také zrání a chutí. A tehdy přicházejí zákonitě ke slovu sklenice a zavařovací hrnec.

Nedávno jsem se kdesi dočetl, že my Češi patříme ke světové špičce v chovu nejrůznějších domácích mazlíčků. V duchu jsem zapátral v okruhu svých příbuzných a známých a zjistil jsem, že opravdu málokdo z nich nemá doma nějaké zvířátko.

V současné době každý láteří, že děti nečtou a jejich rodiče v zásadě také ne. Myslím, že to není tak docela pravda.

Nedávné narozeniny mi připomněly, jak pro mě ten den změnil roli. Vlastní narozeniny jsem si nikdy neužíval.