Domníval jsem se, že za nepořádek kolem odpadkových košů v Českých Budějovicích mohou bezdomovci či jedinci posilnění alkoholem. Ale mýlil jsem se.

Kdysi dávno jsem při své první návštěvě Lince sestoupil z chodníku, abych si něco vyfotil, a mého lokte se dotkla cizí ruka. Pohoršený pohled, který k ní patřil, mířil na moje boty. Stál jsem v červeném pruhu pro cyklisty!

Nová technika stále rychlejším tempem převálcovává staré, léta fungující vynálezy a systémy. Tak už to na světě chodí. Přesto je mi některých mizejících věcí trochu líto.

Brouzdal jsem internetem a najednou jsem ho zahlédl: artefakt svého mládí. Čínský radiokazeťák International, k dostání výhradně na asijských tržnicích.

Velikonoční pondělí je v našich zeměpisných šířkách tradičně spojeno s beztrestným vyplácením zástupkyň něžného pohlaví. V řadě zemí Evropy nás proto považují za barbary.

Je to paradox – Česko jako jedna z nejateističtějších zemí Evropy má na Velký pátek státní svátek. V sousedním Polsku, kde lidé chodí do kostela určitě více, volno není.

Letos Velikonoce připadají skoro až na konec dubna. Tak pozdě byly naposledy v roce 2003. Kde a jak jsem je tehdy strávila? Nic si nepamatuji, a tak vytahuji zašlý diář.

Dopis – klasické papírové psaní posílané poštou – vzpomenete si, kdy jste ho dostali naposled? Kdysi byly hlavní spojnicí mezi mnou a okolním světem.

Je zajímavé, že v každé rodině existuje téma, které působí jako třaskavá směs. U nás je to věta, že se musí vymalovat. Zkušenost mě naučila, že toto nelze říct lehkomyslně.

Troufám si říci, že středověk nebylo období tolik uspěchané jako dnešek. Neexistovaly vlaky, auta, ani letadla. Zkracovat dálky umožňovali lidem koně.