Každý, komu je dejme tomu nad čtyřicet, vyrůstal ve světě bez mobilu a internetu. Dneska jsou tyto vymoženosti všude. Mělo by smysl se jich dobrovolně vzdát a dokázali bychom to vůbec?

Letošní rok je rokem konikleců - krásných modrofialových kvítků, které patří mezi ohrožené druhy rostlin. Je jen pár míst na Vysočině, kde kvetou a vzhledem k jejich výjimečnosti se Zdeněk Dryšl rozhodl věnovat jim dnešní rozhlasový sloupek

Velikonoční pondělí si autorka dnešního sloupku, Markéta Hejkalová, příliš neužívá. Poslechněte si, co ji štve na pomlázce.

Při pozorování oblohy se dá spatřit něco hezkého, i když třeba úplně jiného, než jste chtěli. A dá se také uvažovat o naší minulosti a budoucnosti, tak jako to udělal autor dnešního sloupku Petr Hladík.

Většina výdobytků dnešní moderní doby nám připadá jako naprostá samozřejmost. Někdy si to uvědomíme a doceníme jejich přínos, až když o ně načas přijdeme. Právě o tom je dnešní rozhlasový sloupek z pera spisovatelky Markéty Hejkalové.

Zima si z nás letos dělala tak trochu legraci. Jakoby apríl nezačínal dnes, ale trval celý leden, únor i březen. A tak vás alespoň v rozhlasovém sloupku vezmeme do míst, kde je zimní období stále ještě spojeno se sněhem a mrazem. Je to kraj zapadlých vlastenců a Krakonošových lyžníků.

Co je pro vás tím opravdovým znamením, že jaro je tady? Myslím, že by to mohla být některá z nebojácně rostoucích květin, které se chladu jen tak neleknou. O jedné z nich bude dnešní rozhlasový sloupek.

Každý z nás se občas dojme. Autor dnešního sloupku, Petr Hladík, to dokáže i při sportu.

Ve dvě stě let starých divadelních hrách můžeme najít dobrý obrázek toho, nad čím tehdy lidé lamentovali a láteřili. A možná budete překvapeni, jak podobné byly jejich povzdechy těm našim současným. Herec Zdeněk Dryšl se začetl do díla jednoho z našich klasiků. A konstatuje, že svět se mění, a přece zůstává stejný.

Havlíčkobrodská spisovatelka Markéta Hejkalová se zakousla do exotického ovoce a našla v něm inspiraci pro dnešní sloupek.