Už přes třicet let fungují Česká republika a Slovensko samostatně. Vzpomínky na společný stát postupně blednou, stejně jako obaly gramofonových desek slovenských skupin, které tehdy tak frčely.

Havlíčkobrodská spisovatelka Markéta Hejkalová má teď pro vás sobotní rozhlasový sloupek. Zhodnotí v něm, jak překvapivě podobné si mohou být supermoderní a archaické tradice.

Když v menším městě dáte za výlohu Santu s rouškou a ještě injekční stříkačkou, jako že je očkovaný, a uděláte to v tu pravou chvíli, nekonečná diskuse na facebooku vás nemine.

Pro někoho není zabití kapra na Vánoce nic zvláštního. Herec Zdeněk Dryšl v tom ale vidí obřad, bez kterého by nezačaly Vánoce. Ovšem obřad neradostný.

Jaký býval smysl Vánoc, když je ještě neovládly komerční zájmy jako dnes? Vzpomíná herec Horáckého divadla Zdeněk Dryšl.

Sedět u stolu se svými blízkými není jen o naplnění žaludku, ale o vzácném čase stráveném spolu a nejen to, zamýšlí se Petr Hladík.

Od 30. let je s Novým Městem spojená Zlatá lyže. Co ale bylo úplně na začátku? Sponzorský dar, jméno vítěze a také nedávný návrat trofeje. Poslechněte si Petra Hladíka.

Prodavač je prodavač a ne asistent prodeje, skladník je skladník a ne manažer logistiky. Podle Markéty Hejkalové se často nesmyslně vzdalujeme od tradičních českých slov.

Gender, toto slovo se používá na celém světě a jeho význam se týká rovnoprávnosti mužů a žen. A co naše jména? Cizinec by z nich byl asi zmatek, soudí Markéta Hejkalová.

Každý člověk má své oblíbené roční období. Petru Hladíkovi imponuje čas, který je právě teď. Podzim se překlápí v zimu a všechno je zklidněné.