Když jsem byla malá, říkal mi táta láskyplně „ty jsi ale brambora.“ To pokud jsem sebou někde sekla nebo si ukopla palec. Považovala jsem to za značně diskriminační, protože jsem měla dojem, že brambora je docela obyčejná, na pohled nevzhledná věc. Takže srovnání s ní mi připadalo nefér.