V devětadvaceti letech během pracovní stáže uvízla i se svým mladším bratrem v Anglii. Bylo léto 1968 a Prahu obsadila vojska Varšavské smlouvy. Z krátkodobého výletu se staly desítky let strávených na ostrovech, během kterých se dokázala díky odvaze, talentu a tvrdé práci prosadit jako architektka s jedinečným rukopisem. Jak se jí staví v Česku, jaký má vztah k brutalismu a v čem její žívot a práci ovlivnil pulzující Londýn sedmdesátých let?

Po letošním vyhlášení Českých lvů její jméno média zdůrazňovala v souvislosti s podpisem výzvy pro podporu České televize. Scenáristé Prezidenta Blaníka z ní udělali jednu z tváří pomyslné pražské kavárny, stala se jí prý už podruhé a ráda. Politickou sférou prošla před lety krátce na postu ministryně kultury. „Humor a nadhled pomůže ve velkých šlamastykách a tehdy jsem moc veselá nebyla,“ dodává k politickému angažmá.

Nejspíš jste zaznamenali rudé trenky nad Hradem nebo atomový výbuch ve vysílání České televize. Za obojím stojí umělecká skupina Ztohoven a s jedním z jejích zakládajících členů, Matějem Hájkem, jsme vedle provokativních skupinových akcí probrali i jeho cestu k sochařství a architektonickým realizacím. Na jedné z nich jste možná viděli řádit děti v pražské zoo.

Říká, že ji někdy překvapuje, jak je dnešní mladá generace konzervativní. Miluje šachy, nerada plánuje dopředu a stále hodně cestuje a pracuje v Česku i v zahraničí. Její umělecké šperky a sochy jsou ve významných sbírkách po celém světě. Co podle Evy Eisler dělá krásnou architekturu a design, čím ji fascinují sochy venuší a co by poradila mladým lidem, kteří se chtějí prosadit v zahraničí?