V předchozích kapitolách jsme sledovali, jak se zbytek zuboženého judského lidu, zbavený domova i vedení, rozhodl hledat bezpečí v Egyptě – navzdory Hospodinovu příkazu zůstat ve zpustošené zemi a spoléhat na Jeho ochranu. Strach z Kaldejců je přiměl jednat po svém. A i zde, ve svých posledních dnech, nepřestává prorok Jeremiáš zvěstovat Hospodinovo slovo.

Posledně loučili pohledem na zničené judské království. Rozbitý Jeruzalém, vypálené domy a devastace byly důsledkem lidského hříchu. V troskách zůstali jen ti, kteří nebyli pro Babylóňany zajímaví. Král Nebúkadnesar ustanovil Gedaljáše správcem země, aby zajistil pořádek. Příběh je hlubokým svědectvím o důsledcích lidské tvrdohlavosti. Budeme sledovat další děj plný tragických intrik.

Začneme dramatickým popisem o dobytí Jeruzaléma. Bůh dal Judě více než dostatek času ke změně, ale lidé místo pokání setrvávali v pýše a modloslužbě. Lid desítky let ignoroval volání o návratu k Bohu, místo toho poslouchal falešné proroky, kteří hlásali klamné naděje. Přesto Bůh projevuje milosrdenství vůči těm, kteří mu zůstali věrní. Tyto úvahy nám otevřou prostor pro hlubší zamyšlení nad významem Božích soudů a milosrdenství v našich životech.

Prorok Jeremiáš nepředkládá jen Hospodinovo slovo, ale zároveň přibližuje dramatické historické události své doby. Nahlédneme do situace obléhání Jeruzaléma babylónskou armádou. Dozvíme se, jak prorok nesl těžké břemeno svého poslání, sledoval pád Jeruzaléma a soud nad judským lidem.

Poslechněte si poselství, které přináší kniha proroka Jeremiáše. Zavedeme vás např. k dramatu kolem Božího slova, které prorok Jeremiáš nechává zaznamenat na svitek. Přestože byl uvězněn, Boží slovo nebylo spoutáno a prostřednictvím Báruka zasáhlo srdce posluchačů.

Navzdory tragickým okolnostem obléhání Jeruzaléma a Jeremiášovu uvěznění přináší Hospodin prorokovi povzbuzení. A to nejen slib o návratu zajatců do jejich země, ale také zaslíbení výhonku z Davidova rodu – samotného Mesiáše. Bůh zde hovoří o nové smlouvě, vepsané do srdcí, kterou nezruší ani síly přírody, protože jejím garantem je sám Hospodin.

Kniha Jeremiáš se nese ve znamení smutku nad odpadnutím judského lidu od Boha. A zatímco první kapitoly zdůrazňují důsledky odvrácení od Hospodina, ty závěrečné odhalují obnovu vztahu Boha s jeho lidem. Ve své touze obnovit vztah s Izraelem Bůh dokonce oznamuje novou smlouvu, která nebude napsána na kamenných deskách jako ta Mojžíšova, ale bude vepsána přímo do lidských srdcí.

Prorok Jeremiáš nás zavede do jedné z nejsvízelnějších dob v historii Judska – do období babylónského obléhání Jeruzaléma. Prorok, vězněný na nádvoří chrámu, hlásá nejen o přicházejícím soudu, ale i o zaslíbení a obnově země pod vládou Davidova potomka. Přináší naději a jasné světlo do temnoty kolem.

Tato kapitola obsahuje dopis, který Jeremiáš adresoval Judejcům přesídleným do Babylónu za vlády krále Jójakína. Přináší zásadní poselství: přijmout Hospodinovo vedení, usilovat o pokoj v cizí zemi a plánovat budoucnost navzdory pokoření. Boží trest za nevěrnost je nevyhnutelný, avšak jeho další záměry jsou plné naděje a pokoje.

Jeremiášova prorocká služba se v této části zaměřuje na poslední varování judskéhu lidu. Líčí Jeremiášovy těžkosti, kdy byl pro své poselství označen za buřiče a rouhače. Prorok se stává hlasatelem Božího poselství nejen pro Judsko, ale i pro okolní národy. Přináší střet s falešným prorokem Chananiášem, který vzbuzuje v lidech falešné naděje na rychlé vysvobození z babylónského zajetí.