Uslyšíme Jeremiášovo proroctví, Izrael i Juda se zachovali věrolomně, popírají Hospodina a odmítají varování proroků. Zazní výčitka i volání k obrácení. Ponoříme se do přísného varování před duchovní zkažeností a pokrytectvím lidu, odpadnutím a důsledky v blížícím se nebezpečím z Babylóna.

Zaměříme se na proroctví z prvních let Jeremiášovy služby, kdy lid Izraele ještě neznal Hospodinův zákon a žil bez psaného Božího slova. Prorok s bolestí sleduje pohyb vojsk na severu a ohlašuje zkázu Jeruzaléma. Jeremiášova slova tehdy povzbudila mladého krále Jóšiáše k reformám, ale vnější změny chrámu a obřadů nestačily. Hospodin volá po vnitřní proměně srdcí, nikoli po povrchních skutcích.

Hospodin se přes proroka Jeremiáše snaží upozornit izraelský národ na jejich duchovní nevěru a modlářství. I když vidí nevěrnost svého lidu, stále je volá k návratu. Vybízí je, aby se zamysleli nad svým hříchem, a varuje je před morálním úpadkem. Jeremiáš připomíná, že osud jejich sousedů, které Bůh potrestal, se může týkat i jich, pokud se nevrátí k Hospodinu.

Hospodin skrze proroka Jeremiáše oslovuje svůj lid a varuje Izrael, že se od svého Boha odvrátil. Připomíná jim, jaké bezpráví spáchali a jak poskvrnili zemi, kterou jim dal. Jeremiáš popisuje duchovní úpadek, který vedl k morální krizi, a zdůrazňuje, že kněží a proroci selhali v poznání Božího slova.

Pokračujeme ve zkoumání první kapitoly proroka Jeremiáše. Hospodin posílá Jeremiáše, aby varoval lid před hříchy a modlářstvím. Toto poselství je odmítáno. Jeremiáš se cítí nezralý a nejistý ohledně úkolu, který mu byl svěřen samotným Hospodinem. Avšak Bůh mu dává vidění, jež mají Jeremiášovi sloužit jako pokyny pro jeho službu. Dostává ujištění, že Bůh je s ním a posiluje ho proti těm, kdo se mu staví na odpor.