Když se řekne „muzeum“, někdo si ještě možná představí zaprášený prostor pro schraňování sbírek. Ale pokud se muzeum má věnovat novodobé historii, mělo by vypadat jinak. ÚSTR tomu věnoval knížku Jak vystavujeme soudobé dějiny. Muzeum v diskuzi a v podcastu mluví tří její editoři – Jakub Jareš, Čeněk Pýcha a Václav Sixta. Krom jiného naznačují, jak si v muzejnictví stojíme oproti zahraničí a co by návštěva dobrého muzea měla s návštěvníkem provést.

Když se bude diskutovat o dějinách, neznamená to relativizaci minulosti? Proč se mají ve školách vést debaty? Má učitel říkat žákům svůj názor? Tyhle otázky si člověk může (a dokonce má) pokládat při pročítání knihy Třetí odboj v didaktické perspektivě, která vychází jako součást edice ÚSTR Dějiny v diskuzi. Její editor, historik Jaroslav Pinkas v podcastu Pavla Ryjáčka zdůrazňuje, že historie je kladení otázek. Vysvětluje také koncept tzv. „sporných dějin“ a někoho možná překvapí postřehem, že mladá generace nepokládá příběh bratrů Mašínových za tak kontroverzní, jak se domnívá generace starší.

Přesně před 70 lety se komunisté pokusili zlikvidovat řeholní život v Československu. Už v srpnu 1949 prezident Gottwald připsal na zápis ze schůze ÚV KSČ: „Nesáhli jsme na kláštery. Připravit!“ V duchu této poznámky pak komunisté na kláštery důkladně „sáhli“: v dubnu 1950 zorganizovali přepadení jako v akčním filmu – v noci, se samopaly, se stovkami lidí a spoustou techniky. Dokázali bleskově zabrat 75 mužských klášterů a řeholních domů. Během léta zasahovali i proti řádům ženským. Pokaždé stejně: s bratry a sestrami jednali jako s vězni. K připomenutí těchto kapitol našich dějin vznikla v ÚSTR výstava, jejíž autorka Stanislava Vodičková v podcastu Pavla Ryjáčka popisuje některé podrobnosti nechvalně známých akcí „K“ a „Ř“.

O Miladě Horákové často slýcháme, že byla „obětí vykonstruovaného politického procesu“. Co to však znamená? Stala se jen obětí účtování komunistů s potenciálními odpůrci a dřívějšími politickými oponenty, nebo skutečně proti komunistickému režimu vyvíjela nějakou činnost? Žádný odborný ani publicistický text se dosud podrobněji nevěnoval jejím aktivitám namířeným proti komunistickému režimu. Právě o tomto mluví v našem podcastu s Pavlem Ryjáčkem historik a autor knihy "Mám klid ve svém svědomí" historik Jan Synek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Byla StB skvěle fungující organizace, nebo to byl spíš socialistický šlendrián? Jak získávala spolupracovníky? Měli k ní blíž ti, kteří předtím spolupracovali s gestapem? To jsou některé z otázek, ke kterým nabízí odpovědi kniha Člověk v soukolí StB – a v podcastu Pavla Ryjáčka také její editor, historik Milan Bárta. Ten přiblíží charakteristické příběhy spolupráce s StB, kterých kniha obsahuje sedm, a naznačí, proč v ní není také příběh Andreje Babiše.