Inscenace v režii Anny Klimešové O Pavlovi vyvolala v okruhu divadelních profesionálů a profesionálek rozporuplné reakce. Na jedné straně zájem o témata, která otevřela stejnojmenná kniha popisující život vedle slavného scénáristy a filmového režiséra Pavla Juráčka. To vše z pera jeho někdejší partnerky, česko-německé novinářky a spisovatelky Dani Horákové. Na druhé straně o poznání vlažnější přijetí těmi, které četba Juráčkových publikovaných deníků oslovila mnohem víc než perspektiva jeho partnerky.

V neposlední řadě pak kontroverze vyvolalo herectví Michala Bednáře v roli Pavla Juráčka. Pro jedny se jednalo o příliš schematické pojetí, jiní naopak ocenili zcizující odstup od psychologie tohoto v mnohém nesnesitelného, bzť významného umělce.

Na jedné z repríz jsem náhodou potkala své rodiče. Dala jsem se do řeči se svým otcem, teoretikem divadla Jaroslavem Etlíkem a dostala chuť jeho názory a myšlenky, které považuji za inspirativní, zveřejnit formou „rodinného" podcastu.

Do Michal Bednář and Vojtěch Vondráček have a specific way of performing when they are acting in absurd situations? What are their dramaturgical strategies? How do they describe their acting methods? Moderated by Kent Sjöström, who comes from Sweden, where he has been working with actors' training for a long time. Now a resident of Prague, he is happy to take part in Czech theatre life, and recently he saw a performance which he found very interesting. Bear with a Chainsaw in Divadlo Na Zábradlí. The play is based on several short stories written by the Finnish author Rosa Liksom, and they show or describe some absurd events in the countryside life of Finland. A few weeks after, he had the opportunity to meet two actors who took part in the play: Michal Bednář and Vojtěch Vondráček. He felt privileged to ask them a few questions as he is very interested in the actors' knowledge and how they formulate themselves about their work.

Dramaturg Divadla Na zábradlí a člen nezávislého uskupení 8lidí Boris Jedinák se v zimě zúčastnil výjezdu českých divadelních tvůrců na chilský Festival Teatro a Mil. (Organizoval ho Institut umění - Divadelní ústav jako součást programu PerfromCzech.)

Boris akci navštívil jednak jakožto dramaturg pražského Divadla Na Zábradlí hledající možnosti spolupráce. A jednak jakožto zástupce skupiny 8lidí, která v říjnu roku 2020 premiérovala inscenaci La Moneda o chilském novináři a dokumentaristovi Miguelovi Littínovi.

A v neposlední řadě se Boris Festivalu Teatro a Mil zúčastnil jako divák a jako člověk. Vedle cestovního deníku, který pořizoval převážně během dlouhých přesunů, hovoří o této stránce své zkušenosti také V Podhoubí.

*

dvě kontextová upřesnění:

Miguel Littín, o němž pojednává titul La Moneda, musel rodnou zemi opustit po násilném vojenském převratu v 70. letech, díky němuž se dostal k moci diktátor Augusto Pinochet. Nicméně po více než deseti letech se tam vrátil pod jinou identitou se záměrem dokumentovat společnost proměněnou totalitním režimem. Inscenace 8lidí se zabývá vrcholem jeho nebezpečné mise, kdy pronikl do sídla fašistického generála Pinocheta, paláce La Moneda, aby toto nejstřeženější místo a symbol nového režimu filmově zdokumentoval.

PerformCzech ProVisits jsou kurátorované mise do zahraničí pro skupiny divadelních a tanečních profesionálů zaměřené na navázání kontaktů a spolupráce v daném teritoriu. V lednu 2023 proběhl v Santiago de Chile mezinárodní divadelní festival Santiago a Mil. Součástí ProVisit byla návštěva profesní platformy festivalu pro zahraniční profesionály z oblasti divadla, na které byla možnost zhlédnout představení zařazená na festival, showcasovou část a účastnit se dalších profesních aktivit.

Kam podle obecně považované divadelní publicistky, kulturní komentátorky a pedagožky Jany Soprové směřuje divadelní kritika? Je to lepší nebo horší, nežli to bylo? A jaké to možná bude? Kritika a její pověst se totiž, zdá se, nachází v kritickém stavu. Je tedy radno kritiky odmítat jako „zasedlé hnidopichy" anebo „herce, kteří nikdy herci nebyli a teď si své bolístky léčí nemilosrdnou kritikou"? Jak má správný kritik vypadat a čím se vyzbrojit? Tyto a další otázky zodpovídá spolu s historkami z divadelního a publistického prostředí již zmíněná Jana Soprová.

K rozhovoru došlo na Vinohradech ke konci května 2023. Neboť technika ne vždy souhlasí a občas nevyzpytatelně neposlouchá na slovo, jemné bzučení nám může evokovat les a to, co podhoubí obklopuje. Lituji těchto nedostatků, avšak jsou vynahrazeny příjemnou konverzací a polemikou s nadhledem, ale i aktuálním, střízlivým pohledem kritice přímo do tváře.

Nápad k rozhovoru přišel z mé fascinace dynamikou student-učitel, která se podcastem nese. Hlavním záměrem uskutečnění rozhovoru bylo říct, že se všichni stále máme co učit a nesmíme si dovolit nikoho odepsat kvůli povolání, pohlaví nebo věkové kategorii — a to ať už nižší, či vyšší.

moderuje Jan Juránek, student teorie a kritiky divadelní tvorby na pražské DAMU, autorem znělky je Matouš Hejl

Jak a co se studuje na slavném Institutu aplikované divadelní vědy v německém Gießenu?

Škola, kde se setkávají známá jména současné divadelní a taneční teorie mezinárodního významu. Místo propojení humanitních věd a divadelní praxe, kritiky a umělecké tvorby. Alma mater spoluzakladatelek tzv. dokumentárního divadla She She Pop. A také prostředí, které se stále vyvíjí. Kam směřuje právě teď?

Své odpovědi nabízí Pavlína Drnková. Tato studentka magisterského programu na Katedře divadelních a filmových studií na Univerzitě Palackého v Olomouci nedávno strávila na Justus-Liebig-Universität půl roku v rámci Erasmu.