Večerní show

Tahle deska byla v rámci české scény naprosté zjevení. Historicky první tuzemská drumandbassová nahrávka a to navíc v době, kdy to byl ještě pořád nový žánr i ve světe. Vždyť ve stejný rok jako Ohmophonica vyšla například deska New Forms Roniho Size a jeho projektu Reprazent, která je považována za jeden ze stavebních kamenů žánru. Byla to pionýrská doba, členové Ohm Square se učili dělat elektroniku za pochodu, ale možná proto zní to album i dnes velmi svěže a svobodně. Třešničkou na dortu pak byly vokály původem britské zpěvačky Charlie One, která k hutným basům a zašmodrchaným beatům dodala nádherné melodie. 
 

I když někdo může mít Midi Lidi za poněkud legrační a dadaistickou kapelu, jejich hudba je ve skutečnosti mnohem hlubší, než by se zpovzdálí mohlo zdát. Asi nejlépe to dokazuje jejich čtvrtá deska Give Masterpiece a Chance!, která je vlastně až terapeutickým návodem, jak se popasovat s životním vyhořením. Že někdy stačí jen zastavit, zhluboka se nadechnout a jít se projít do přírody, nebo jak říká sama kapela, „udělat si čas na život“. Takhle napsané to možná vyznívá banálně, ale Midi Lidi tohle téma zpracovali naprosto neodolatelně. Kromě textů stojí za pozornost i hudba, kapela velmi poučeně a invenčně mixuje různé vlivy a výsledek zní jako něco mezi Kraftwerk, The Cure, Mekym Žbirkou a Brontosaury. 

Oficiální debutové album téhle legendární kapely včele s Filipem Topolem zachycuje vše, proč byli Psí vojáci (nejen) v kontextu tuzemské scény tak výjimeční.  Kromě nezaměnitelného hudebního rukopisu s dominantním klavírem to bylo hlavně jejich ryzí opravdovostí. Hráli takovou hudbu, jaký žili život, bylo to absolutně autentické, rozervané a často až na dřeň. Filip Topol se díky svému charismatu stal ikonou české alternativní scény už za svého života, ale jeho koketování se sebedestrukcí ho bohužel nakonec dohnalo, když zemřel v pouhých osmačtyřiceti letech. 
 

V roce 2000 byl Dan Bárta už velkou hvězdou, měl za sebou úspěšnou rockovou a muzikálovou kariéru, zářil i v populárních J.A.R.. Přesto jakoby teprve s debutem jeho projektu Illustratosphere opravdu dokázal, jak velkou osobností v rámci tuzemské scény je. Společně se svými spoluhráči z J.A.R. Miroslavem Chyškou, Filipem Jelínkem a Robertem Balzarem plus jazzmany Stanislavem Máchou a Jiřím Slavíčkem natočil nečekanou nahrávku, která dala základ jeho následující kariéře. Naprosto přirozená kombinace jazzu a popu, bravurní pěvecké i muzikantské výkony, ale zároveň silné písničky, které si můžete broukat. K tomu všemu pak hravě poetické texty se specifickou atmosférou, v nichž se Dan Bárta představil i jako originální textař.  

I když v poslední době obestírá Jarka Nohavicu bohužel řada kontroverzí, nic to nemění na tom, že patří historicky k nejvýraznějším jménům tuzemské hudby a to nejen proto, že řada jeho písní už dávno zlidověla. Album Divné století obsahuje mnoho slavných a textařsky brilantních skladeb, ale zároveň se sympaticky nedrží jen čistě folku, produkce Víta Sázavského z Nerezu zde Nohavicovu tvorbu posunula často až někam k Leonardu Cohenovi. 
Na otázky Radka Honce z Večerní show odpovídal Vít Sázavský, hudební producent alba 

Debutová deska Marty Kubišové z roku 1969 představovala ve své době vrchol československého popu. I když i zde bylo tradičně několik coververzí (včetně Hey Jude od Beatles), album přineslo řadu nadčasových hitů, kterým vévodil zpěvaččin charismatický a sexy alt. I bez ohledu na ponuré historické konsekvence, kvůli kterým nahrávka brzy putovala do trezoru, aby o dvacet let později díky sametové revoluci zažila druhou vlnu popularity, je to skvělá deska, která dokazuje, že i čistá pop music může mít duši. 

Michal Maroši se narodil roku 1978. O dvacet let později vyhrál Evropský šampionát v Dual Slalomu a od té doby se vypracoval na jednu z nejdůležitějších postav globální MTB scény. 

Kariéra Lenky Dusilové je v mnohém fascinující. Nikdy nezůstala dlouho na jednom místě, je neustále na muzikantské cestě do neznáma a postupně vyzrála v jednu z nejcharismatičtějších osobností na české hudební scéně. Silných nahrávek je v její diskografii hned několik, ale právě Baromantika představuje jakýsi přelom, kdy Lenka opustila tradiční formy a vydala se do víru větších hudebních experimentů. Zároveň ale tahle deska i přes veškerá zvuková a aranžérská dobrodružství obsahuje opravdu skvělé a silné písničky. 

Album, které změnilo český hip hop. V době před Supercrooo se měli na scéně všichni rádi, chodili spolu malovat na zdi a v pospolité atmosféře kouřili jointy, pak přišli Hugo Toxxx a James Cole a začali šířit nenávist. Ve své době deska vyvolala svými explicitními texty plnými urážek a oslavami perverzního sexu naprostý šok, z dnešního odstupu je jasné, že v tom byla i velká dávka nadhledu a černého humoru, sama kapela o desce mluví jako o „komiksu“. Nahrávka kromě ostrých textů ale přinesla i velké osvěžení díky technicky perfektní rapové dikci a také tehdy zcela novému zvuku, který byl postaven na hutném elektronickém minimalismu. 

Vltava patří k těm několika domácím kapelám, které si s nikým jiným nespletete, protože rukopis frontmana Roberta Nebřenského je naprosto specifický. Vltava si vytvořila jedinečný styl, postavený na hráčském umění, přirozeném kombinování žánrů a jen zdánlivě dadaistických a do posledního detailu promyšlených textech. Ve své stylové všežravosti zašli nejdál právě na svém třetím albu Marx Engels Beatles, které je i jejich nejúspěšnější nahrávkou.