Večerní show

Amelie Siba - mladá, půvabná písničkářka z Prahy, je jednou z nejvýraznějších tváří současné české nezávislé hudební scény a její jméno je především spojováno s pojmy něžnosti a blízkosti.

Hudebnice vkládá do každé z písniček svůj vlastní příběh, který se týká retrospektivních stavů a rozpoložení jí samotné. Texty působí jako deníkové zápisy, jejichž ústředními tématy jsou dospívání a vztahy jak sám k sobě - z pohledu vnitřní bolesti, nejistoty a hledání hodnot - tak i k druhým. Svá vyprávění doprovází Amelie jemnými kytarovými melodiemi a decentní elektronikou, která tvorbě dodává dreamy nádech.
S Vladem a Radkem pohovořila o své nové desce, koncertech, fanoušcích i plánech do budoucna.

Jedna ze zásadních nahrávek tuzemského indie popu. Když zpěvačka Ema Brabcová a kytarista a producent Filip Míšek opustili dobře se rozjíždějící kapelu Roe-Deer, vypadalo to jako riskantní krok. S vydáním debutu Nice Traps ale bylo jasné, že dobře věděli, co dělají. Kombinace kytarového indie popu s elektronikou, zjevná inspirace Radiohead, ale hlavně neobyčejně silné melodie, kterým je nahrávka narvaná až po strop. Výsledek zní i dnes až překvapivě aktuálně a není divu, že Khoiba s albem uspěla i za hranicemi – vyšlo v Japonsku, Německu i USA.  

Právnička a manažerka Barbora Snopková Haberová je generální manažerkou hokejové Sparty. Dříve působila v nejužším vedení České pošty nebo nadačních fondů. Jejím dědečkem je legenda plzeňského hokeje Zdeněk Haber, otcem dlouholetý extraligový rozhodčí Ivo Haber a manželem bývalý obránce Jan Snopek.

Na své druhé desce přešla pražská elektronická kapela Vanessa k češtině a natočila nekompromisní výpověď o temné straně začátku devadesátých let. Hudebně šlo o apokalyptické EBM, které díky talentu skladatele Daniela Rodného mělo silné hudební nápady a energickou intenzitu. Základem alba jsou ale depresivní texty frontmana Samira Hausera o sebevraždě, rasismu, vyvrhelech doby a tvrdých drogách. A i když je Samir bral především jako provokaci, byl do té míry sugestivní, že z toho dodnes běhá mráz po zádech.

Čtvrté řadové album The Ecstasy Of St. Theresa je asi nejucelenější nahrávkou v jejich diskografii. Jan P. Muchow se na ní jako producent doslova vyřádil, je z toho cítit svoboda, že na rozdíl od produkce pro jiné interprety nemusel brát na nikoho ohledy a dělat jakékoliv kompromisy. Skvělý výkon odvedla i zpěvačka Kateřina Winterová a výsledkem je odvážná deska, které se na svou dobu velmi svěžím způsobem povedlo spojit pop s experimentální elektronikou a držet tempo s tím, jak to venku dělali např. Björk nebo Lamb. 

Druhá a v Xaviho diskografii jednoznačně průlomová deska, která proslavila tohoto litvínovského samorosta. Deska přináší pro něj typický mix opravdu skvěle napsaných písniček, dadaistických hovadin, drzé parodie, provokující „nekorektnosti“, ale i upřímné osobní výpovědi a melancholie. Často jde na takříkajíc dřeň, ale o to víc působí opravdově. 

Hostem Večerní show byl bývalý český hokejový brankář Dominik Hašek. S Vladem a Radkem zavzpomínal na olympijský turnaj století v Naganu, ze kterého si český nároďák přivezl zlatou medaili. Právě dnes je to 25 let.

Pardubický rodák Dominik Hašek je jedním z nejúspěšnějších českých hokejistů. Kromě zlata z Nagana se může pyšnit i bronzem s olympiády v Turíně, dvěma Stanley Cupy, které získal v dresu Detroitu Red Wings a třemi domácími tituly s Pardubicemi. Je mimo jiné držitelem rekordních šesti Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL a dvou Hart Memorial Trophy, kterou v zámoří udělují nejužitečnějšímu hráči ligy. V Česku obdržel pětkrát ocenění Zlatá hokejka. V současnosti se Dominik Hašek ostře vymezuje proti možnosti startu ruských a běloruských sportovců v NHL i na mezinárodních akcích. 

Jediné album pražské kytarové kapely, z jejíž trosek pak mimochodem vznikly tři zásadní jména devadesátých let -  Ohm Square, Liquid Harmony a Colorfactory. Ačkoliv nahrávka nijak nezapře inspiraci tehdejší britskou indie scénou a jmény jako The Stone Roses nebo The Charlatans, v domácím kontextu zněla ve své době neobyčejně svěže. Byla to jedna z prvních tuzemských desek, která díky pádu železné opony držela krok s aktuálním děním venku. Na hudebně suverénních a hitových skladbách se pak podepsal i nesporný talent všech členů kapely, což pak potvrdili ve svých následných projektech. 

Debutové album producenta Ondřeje Holého alias Dné zcela zaslouženě získalo ceny Apollo a Vinyla za nejlepší desku roku 2016. Nahrávka s vtahující a velmi intimní atmosférou levituje někde na pomezí ambientní elektroniky, filmové hudby a soudobé klasiky. Album vznikalo pět let a na jeho počátku byla dlouhá tvůrčí krize. Sám Dné přiznal, že jej téměř neomezené možnosti dnešní hudební produkce děsí, a proto se nakonec rozhodl omezit své vyjadřovací prostředky. Celé album tak stojí na dvou základních prvcích - klavíru a tleskání rukou. Za zmínku stojí i fakt, že deska vyšla na německém labelu Majestic Casual Records a vzbudila po zásluze ohlas i v zahraničí. 

Už jsme doma jsou jenom jedni. Jestli má nějaká česká kapela opravdu originální a nezaměnitelný rukopis, jsou to právě UJD. A jejich třetí deska Hollywood je jejich nejslavnější nahrávkou. Je v tom punk, ale někdy až jazzová kompoziční komplikovanost, je v tom experimentální avantgarda, ale zároveň nesmírně živočišná energie. Ostatně ne náhodou jsou UJD jednou z mála domácích kapel, která dodnes pravidelně koncertuje po celém světě.