Dva krimi thrillery „Žena, která zmizela“ a „Luciferova pomsta“ letos vydal u nakladatelství Petrklíč Boris Steinbauer, student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého.

Kateryna Kuprysyuk odjela v devatenácti z Ukrajiny a začala pracovat jako šička v Prostějově. Dnes má své vlastní krejčovství v Olomouci. Jaké to je mít domov a podnikat v cizí zemi?

Obec Bílá Voda je místo, které Kateřinu Tučkovou inspirovalo k napsání knihy, která je v poslední fázi dokončování. „Našla jsem tam střípky příběhu v klášteře, ve kterém byly internovány řeholnice od roku 1950 do 90. let minulého století. A taky krásný hřbitov, který vypovídá o tom, že ty ženy svým postojem a pojetím celé tristní situace nad minulým režimem a perzekucí zvítězily,“ vysvětluje jedna z nejznámějších českých spisovatelek.

Před dvaceti lety se Markéta Dohnalová potýkala s mentální anorexií, následně s atypickou bulimií a zhruba od roku 2003 má diagnostikovánu schizofrenii.

Když stejné ocenění mezi muži získal Filip Jícha, chlubili jsme se, že máme nejlepšího házenkáře na světě. Ženy ale asi bohužel nejsou brány až tak vážně.

Na úseku diety číslo 3 v kuchyni FN Olomouc pracuje Zuzana Venská, držitelka 3. místa v soutěži Nejlepší kuchař roku 2019 ve společném stravování, kterou pořádá Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.

Mezi hráčské legendy fotbalové Sigmy Olomouc, která letos slaví 100. výročí, patří i záložník Jan Maroši. V první polovině 90. let vedl tým jako kapitán nejen v lize, ale také při úspěšných taženích Evropou.

„Javornicko mi přijde magické,“ říká výtvarnice Zdeňka Morávková. V Rychlebských horách žije už téměř deset let a mluví o nich jako o bezhraničních. „Komunita, která tu žije je velká a spolupracuje na celém území.“

Koně dávají naší rodině smysl života! Říká trenér, chovatel, jezdec a cvičitel koní i lidí, Ladislav Vachutka. Jak nás lidi vnímají koně? Proč se novorozeným hřebečkům často nechce do života? A existují tzv. zaříkávači koní?

„Na MotoGP v Brně jsem položil otázku svému idolu z dětství Valentinu Rossimu. I po více než dvou letech praxe v redakci sportu mi bušilo srdce jako na nějaké zvonici a měl jsem husí kůži,“ vzpomíná na setkání Radek Mazal.